Končící rok byl ve znamení masové nelegální migrace do Evropy, občanské války na Ukrajině, řecké krize i teroristických útoků. Dá se něčím z toho, co se v něm událo, označit za přelomový?

Skoro všechno bylo přelomové… Problémy mají tendenci nechodit samy, ale ve skupinách, což se v roce 2015 bohatě naplnilo.

Před rokem vypadala EU jako funkční celek. Dneska je to rozhádaný klub, kde každý postupuje na vlastní pěst, protože z Bruselu chodí jen knížecí rady. Řecko si půjčuje na to, aby splácelo starší půjčky, a nikdo mu nedovolí zbankrotovat, což by přitom bylo svého druhu vysvobození. Na východě Ukrajiny panuje neřešitelná válečná situace, kde se nikdo nechce vzdát, ale nikdo také nemá takovou převahu, aby vyhrál. Islámský stát metastázoval jako rakovina – do Libye, Mali, Nigeru, ale i do Paříže. Musím říci, že na přibližující se rok 2016 hledím s pocitem mírného děsu.

Na migrační krizi Evropská unie dlouho nereagovala, než přišla s povinnými kvótami pro členské země a později s nápadem třemi miliardami eur uplatit Turecko, aby na její území uprchlíky nepouštělo. Co si o váhání a tápání špiček EU v této věci myslíte?

Eurošpičky jsou v zajetí tzv. humanitární paralýzy. Na jedné straně jim je jasné, že příval milionů lidí se dá zastavit jedině prostředky, které v televizi vypadají nepěkně. Vzpomeňte si třeba na maďarský drátěný plot u Röszke a bitevní scény mezi migranty a policií, které se tam odehrávaly. Na druhou stranu se bojí takové prostředky zavést uvnitř Evropy, protože by je přebujelý neziskově-aktivistický sektor začal okamžitě trhat v médiích. Tak vzniklo šalamounské řešení – zaplatí se Turecku, aby problémy vyřešilo těžkou rukou, a to daleko od území EU, ještě na syrské hranici. Tam si evropští novináři moc netroufají, je to daleko, nepohodlné a navíc nebezpečné. Tudíž žádné ošklivé scénky v televizi nebudou, a pokud náhodou ano, tak se to stalo v Turecku, ne v Německu. A na Turecko nejsou takové lidskoprávní nároky jako na Německo, že.

Tím vznikla situace, kdy cizí mocnost rozhoduje o vnější bezpečnosti celého kontinentu. A kdo rozhoduje o vnější bezpečnosti, ten má vliv i na bezpečnost vnitřní. Ideální situace pro vydírání. V podstatě se EU stala kvůli vlastní změkčilosti rukojmím Turecka, což znamená jednoho člověka – prezidenta Erdogana. Ten si teď může říci o cokoliv, peníze jsou ještě to nejmenší. Tohle zazlívám Angele Merkelové nejvíc.

V naší společnosti převažují v souvislosti s migrací obavy, i když od zastánců přijímání uprchlíků znějí hlasy, že jde o chudáky prchající před válkou, vůči nimž máme morální povinnost přijetí. Má strach v tomto případě velké oči a jsou Češi xenofobové, jak jim o hlavu otloukají mnozí komentátoři a také někteří politici?

Myslím si, že ten naivní názor o chudácích prchajících před válkou už pomalu mizí i v západní Evropě. V takové mase lidí budou zastoupeny všechny možné typy, od andělů po zabijáky. Bohužel stačí pár procent zabijáků k tomu, aby z nějaké země udělali peklo, to je historická zkušenost po tisíce let.

Vždycky mě rozčiluje, když slyším něco o zanedbatelné menšině. Podívejte se, kolik pachatelů stačilo k tomu, aby v Paříži rozpoutali lidská jatka. Vešli by se do jednoho většího taxíku. Bohužel kromě těch pachatelů samotných je i další mlčící skupina, která třeba nevezme do ruky kalašnikov, ale klidně ubytuje či nakrmí ty, kdo jsou k tomu ochotni. Případně se bude dívat stranou, když se k sousedům nastěhuje divný člověk. Tahle skupina je ještě nebezpečnější než ti pachatelé samotní, protože jim poskytuje „podhoubí“, životní prostor. Bez něj by nedokázali existovat. Každý organizovaný terorismus ve světě funguje na takové základně mlčících podporovatelů. Ať už je to irská IRA nebo buňky Islámského státu v Evropě.

Co se EU týče, podívejte se na praktické reakce jednotlivých států. Ne na řeči politiků, ale na každodenní praxi. Uvidíte, že napříč kontinentem panuje masivní pokrytectví. Takový rakouský kancléř na jednu stranu hlásá nutnost solidarity, na druhé straně ale rakouská vláda rychle omezila kapesné pro běžence na 40 eur měsíčně a vysloveně se snaží o to, aby co nejrychleji pokračovali dále do Německa. Dokonce přistavují speciální autobusy na slovinské hranice kvůli okamžitému odvozu těch lidí směr Bavorsko, jen aby je probůh nenapadlo žádat o azyl v Rakousku. Francie nepřijala letos ani deset tisíc lidí, čili množství, které do Německa dorazí za jeden – špatný – den, načež zavřela hranice. Finové začínají ubytovávat běžence v izolovaných táborech v polárním lese, desítky kilometrů od měst, protože jejich kontakt s finskými občany vedl k násilnostem všeho druhu. Německé obyvatelstvo pro změnu zapaluje ubytovny, už jich shořelo několik desítek. Tahle myšlenka nedávno přeskočila do Skandinávie, kde je to samozřejmě mnohem snazší, protože více skandinávských budov je ze dřeva.