Veřejnost zaujal váš v dnešní době zcela nezvykle otevřený projev během Terezínské tryzny. Mnozí s ním souhlasí, ale například František Laudát jej nazval ostudným, hloupým a vzdorovitým. Stojíte si za svými slovy? Všichni muslimští uprchlíci valící se na Evropu přece nejsou spícími agenty a teroristy.

Pan Laudát, přeběhlík mezi politickými stranami a člověk, po němž údajně ještě dnes jsou napravovány resty za jako ředitelování v jisté pražské kulturní památce, není pro mě relevantní zástupce veřejnosti, jen řadový politik a náhodnými okolnostmi zvolený poslanec. Píše, že jsem pronesl projev, který v Terezíně nemá obdoby. Ale ano, má! Na místě těch terezínských mrtvých se bojím o další mrtvé, o další náboženské či jiné střety, nové vyhánění – třeba i nás, občanů České reubliky, Židů či Romů, bití našich nezahalených žen, fyzickou likvidaci sexuálních menšin atp. Občas už z Německa tyto zprávy pronikají, tu pokus o zabití, útok na skupinu mladých lidí, tu sexuální násilí o silvestrovské noci. Migrace je samozřejmě řízený proces, na tom si trvám, točí se v ní miliardy dolarů, někdo tomu velí, někdo inkasuje. Otázkou je, co se vším vlastně sleduje, ekonomicky, politicky.

U nás dostanete pokutu za přechod na červenou, zjišťují vaši totožnost, či kdesi na Praze 8 vojáci s policisty silou zpacifikují českého kluka bez občanky, a zatím naší zemí, ale i Evropou, bloudí tisíce lidí, bez pasů, či jiné osobní identifikace, s ohněm opálenými špičkami prstů, aby se jim nedaly sejmout otisky. To jsou ti političtí, utlačovaní, nebozí uprchlíci? Samozřejmě jsou i takoví, co doma prostě nemohou žít kvůli válečně-etnickému konfliktu. Těm pomoci musíme a musejí býti svižně hledány cesty, jak jim pomoci- především u nich doma. A třeba i vojenskou silou!

Je třeba ale myslet na ochranu našich občanů, našich zájmů a našich kulturních, náboženských a demokratických hodnot. Kdy i u nás se stane něco podobného jako v Paříži či nedávno na letišti v Bruselu – jakoby pořád vyčkáváme, až se něco stane, do prvních mrtvých. A my se musíme včas snažit tato nebezpečí předvídat, eliminovat. Nebo nás jednou budou naše děti a vnuci proklínat – nad důsledky současných strategických, politických či vojenských chyb a omylů.