Jak ParlamentnímListům.cz Snopková prozradila, nemíní se vzdát ani poté, co si trest odpykala a snaží se udělat maximum, aby její jméno i jméno v současné době vážně nemocného Iva Svobody, bylo očištěno. Hledá důkazy, listiny, jedná se soudy, píše dovolání i odvolání. A poznává, jak sama říká, jak je nebezpečné, když lidé posuzují vše jen černě nebo bíle. Zavzpomínala však mimo jiné například i na období, kdy v České republice vznikl Národní bezpečnostní úřad (NBÚ).

Paní Snopková, kauzu kolem mělnické Liberty, kterou jste si prošla, dnešní mladí lidé už téměř neznají. Nicméně i ti starší možná netuší, že vy jste byla jednou z těch osob, které stály u zrodu Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ). Jaká tam byla vaše role?

Jak bývalo zvykem, když bylo třeba něco vyřídit, tak byla Barbora. A tak jsem do toho vstoupila. Pánové Tomáš Kadlec a Martin Hejl ještě s jedním jejich kolegou se tenkrát obrátili na Miloše Zemana (byl v té době premiérem), že musí vybudovat NBÚ. Ale že oni umějí tu bezpečnost, ale neumí takové ty praktické věci, jak se třeba vůbec zakládá instituce a podobně. No a Miloš se tedy rozhlédl, kývl a řekl: ‚Barboro, zařiď to‘. Tak jsme se do toho společně dali. Já řešila ty praktické i personální záležitosti, oni řešili bezpečnost. Pamatuju si, že problém byl třeba sehnat budovu, ve které by NBÚ měl sídlit. Přitom v době, kdy jsem ještě pracovala jako ředitelka Odboru národních účtů na statistice, tak jsem měla povinnost vyjadřovat se k řadě rozhodnutí. A už tehdy jsem upozorňovala, že při té překotné privatizaci, co vypukla v devadesátých letech, bude problém, abychom si nevylévali vaničku i s dítětem. A že je nutné udělat si evidenci státních budov, které budeme v souvislosti s novou rolí potřebovat. Samozřejmě se však nic z toho nestalo. Proto jsme pak poměrně složitě museli tu budovu pro sídlo NBÚ hledat.

A ty problémy pramenily z nějakých majetkových nejasností nebo z toho, že bylo náročné najít objekt, aby vyhovoval nějakým bezpečnostním kritériím?

My jsme tenkrát skutečně jezdili po různých objektech podle těch parametrů, které musí budova NBÚ splňovat z důvodu bezpečnosti. Měli jsme seznam nemovitostí, nad kterými měla zástavu Komerční banka nebo Fond národního majetku, a ty jsme objížděli a koukali jsme, jestli mezi nimi není některá budova ta pravá. Nakonec jsme objevili tu, ve které nyní úřad sídlí, i když jsem tenkrát vůbec netušila, komu ta budova vlastně patří. Stát ji totiž předtím dobrovolně prodal… Což tedy byla chyba. Ale tak to vypadalo v řadě věcí. Proto v té době Miloš Zeman věřil, že Ivo Svoboda i já jsme schopni mu v mnohém pomoci. Pravdou ale je, že to se nelíbilo celé řadě lidí. A nakonec se to i projevilo.     

Pokud zůstaneme ještě u NBÚ. Často se o tomto úřadu hovoří nyní v souvislosti s prezidentovým kancléřem Vratislavem Mynářem. Myslíte, že je v pořádku, pokud nemá už dva roky bezpečnostní prověrku?

Já se domnívám, že by tu prověrku měl mít, ale nejsem schopná rozlišit, kolik údajů má k dispozici proto, aby o ní rozhodl, NBÚ, a jaký podíl případné „viny“ je případně na straně toho kancléře. Vím jedno, že termíny toho, než se o ní rozhodne, jsou poměrně dlouhé…