Vyzvali jste na Mostecku občany, ať vám píší, jaké mají zkušenosti s nepřizpůsobivými, respektive s Romy či „cikány“, jak uvádíte ve vašem zpravodaji, který dostávají lidé do schránek zdarma. Snahu vašeho bytového družstva monitorovat problémy s nepřizpůsobivými obyvateli v mosteckých vyloučených lokalitách označil Martin Šimáček, bývalý šéf Agentury pro sociální začleňování, za „praktiky Státní bezpečnosti“. Co na to říkáte?

Nevím, kam vlastně mám pana Šimáčka zařadit. Jestli mezi hlupáky, kteří jsou slepí a nevidí problémy lokalit, jako je Mostecko, anebo mezi „vyčůránky“, kteří – aby si zajistili stálý příjem od státu – úmyslně nevidí zmíněné problémy. Každopádně zkreslování skutečnosti, které provádějí lidé, jako je pan Šimáček, vedlo ke stavu, jaký dnes s takzvanou cikánskou menšinou v naší zemi je. Je dobře, že existují části společnosti, které se snaží stav napravit. Monitorování problematiky bydlení nepřizpůsobivých – ne tedy jenom cikánů, jak se snaží pan Šimáček podsouvat – je legitimní způsob, jak zjistit, jestli monitorovaní mají nájemní smlouvy, jestli jejich děti chodí do školy, jestli dodržují základní hygienické návyky, jestli nenarušují sousedské vztahy, jestli nezneužívají různých sociálních dávek atd. Nevím, co je na tom možno nazvat praktikami StB. Já s těmito praktikami zkušenost nemám, ale pan Šimáček asi bohaté.

Místo toho, co děláte, by prý měl stát konečně „poslat do Mostu někoho, kdo neuhne místním rasistům a začne Romy a další nepřizpůsobivé důsledně integrovat“. Možná se s ním shodnete asi jen na tom, že by měl něco stát udělat, nebo ne…?

Cikáni byli a jsou důsledně integrováni již více než šedesát let. Já si velice dobře pamatuji, jak jsem žil s cikány, jak se chovali, jak pracovali a vychovávali své děti. Dodnes, když přijedu do Janova, mne ti cikáni-starousedlíci zdraví, tykáme si a říkají mi „Franto“ a já jim „Honzo“… Vnímám ale také výrazný posun k horšímu, ke kterému došlo po roce 1990. Lokality plné cikánů, ať už jsou v Mostě nebo v Litvínově, jsou nezvladatelné. Život pro slušnou většinu je stále horší. A tady musí jednoznačně zakročit stát. Já nejsem proti ochraně menšin. Nesmí to ale být na úkor většiny. Proč mají trpět lidé, kteří pracují, jsou slušní, nehluční, čistotní, vychovávají slušně své děti jenom proto, že Šimáčkové mají pocit, že je potřeba cikány více integrovat? Stát musí vytvořit podmínky rovného práva pro většinu i menšiny, ale také přísnější zákony na ty, kteří se nechtějí chovat slušně – a to ve všech směrech života.

Romové žijí v Mostě již desítky let a jako jeho dlouholetí občané by si prý zasloužili mnohem lepší chování. Vy si to nemyslíte? Není rozdíl, když je někdo starousedlík?

Jsou tady desítky rodin slušných cikánů, se kterými se společnost sžila a vzájemně si nevadí. Bohužel ale většina cikánů je problémových. A jaké si pan Šimáček představuje lepší chování? Dostávali a dostávají byty první kategorie v opravených krásných domech, jejich děti mohou chodit do stejných škol jako ostatní, na stejná hřiště a do stejných kroužků. Nakupovat mohou ve stejných obchodech jako většinová populace, mohou chodit do stejných restaurací a kin a divadel… Ano, je problém s prací pro nekvalifikované cikány, ale ten je u nás problémem pro všechny. Proto dostávají štědré sociální dávky. Co je na tom všem neslušného?

Šimáček vás doslova označil za člověka, který může za to, že se Mostečané s Romy nejen nesžili, ale stále je vnímají negativně… Vadí mu také, že o Romech mluvíte jako o cikánech a neštítíte se útoků proti nim…

Mám řadu cikánských známých a kamarádů, kteří o sobě mluví jenom jako o cikánech a ze slova Rom mají srandu. Tak proč bych jim měl říkat Romové? Jenom proto, že si to přejí hlupáci? Nevím, jestli jsem člověk, který může způsobovat, aby lidé vnímali cikány špatně. Ono když přijdete k paneláku, který je nově zateplen, ale pod okny cikánů je okopaná fasáda, protože lezou domů oknem, projdete vykopnutými hliníkovými vchodovými dveřmi, protože cikánský tatík v noci při návratu z hospody zapomněl klíče, vstoupíte do nového výtahu, který je celý poškrábán, chybí v něm žárovky a v rohu je načuráno, protože si cikáňata hrála, jdete po nově vymalované chodbě, kterou cikánské děti celou poškrábaly a zamazaly, musíte před domem projít skupinou cikánských žen sedících na obrubnících s kafem a prohazujících výkřiky o „zasra… gádžech“, nemůžete s dětmi na dětské hřiště, protože cikáňata se častují takovými nadávkami, že ani vy jako dospělý je neznáte. Když tohle denně prožíváte, tak je těžké vnímat cikány pozitivně. Na to nepotřebujete žádného Rybu.