Když se ohlédneme za uplynulým rokem, máme tu zase tradiční zklamání po volbách. Mnohé vkládané naděje odešly rovnou do propadliště dějin, jiné se tam za nimi odeberou postupně, další zůstanou. Sny politických stran o jejich naprostém vítězství a naopak přání človíčků, aby to bylo tak nějak po jejich – ale jak... Je ta naše demokracie podle vás ještě demokracií?

Tradiční zklamání? Nu, jak pro koho. Bavíme-li se o Plzeňském kraji, moc toho zklamání nevidím. Zklamané tu mohou být tři politické subjekty. V prvé řadě ANO, které volby sice vyhrálo, ale ocitlo se v řadách opozice. Stalo se tak nejen na Plzeňsku. Ono je to o tom, že vítěz už léta nebere všechno, tedy většinou se tak stává. Musí mít koaliční potenciál. V této souvislosti působí fňukání „majitele firmy“ směšně. Co měla říkat v minulých volbách ODS, které se stalo totéž? Nevzpomínám si, že by z toho byl až tak veliký pláč a skřípění zubů v médiích.

Další zklamaní museli být komunisté. Ani se nedivím, vždyť za dobu své „spoluvlády“ se socialisty za sebou neměli výsledek, jímž by se mohli pochlubit. Takové akce, jako nákup šumavského hotelu pro potřeby zvolených zástupců, potažmo některých úředníků kraje, občana asi nenadchnou. Zvlášť, když si denodenně při cestě do práce ničí tlumiče na tankodromech půlky krajských silnic.

ČSSD ztratila, ale díky rozumnému vyjednávání si podržela post hejtmana i část míst v radě. Důvod ztráty je nabíledni. Strana se na teplých židlích zapouzdřila, dělala si vlastně, co chtěla, aniž naslouchala potřebám lidí, což volič nemá rád. Většina ostatních tak či onak jen získala, ale hlavně díky tomu, že se dokázala domluvit. To není málo. Zbývá pár subjektů, které jsou v opozici, nicméně už to, že se do zastupitelstva dostaly, je pro ně vlastně úspěch.

Mezi voliči jsem si nevšiml nějakého výrazného zklamání. Barometr nálady, česká hospoda, ukazuje spíše posun ručičky vzhůru, byť velmi mírný. A tak si myslím, že demokracie to u nás mezi lidmi nemá až tak nahnuté, jak se mnohdy tvrdí.
          
V tomto gardu bych ještě zůstal. Nebyl by lepší osvícený monarcha, umírněný diktátor nebo dokonce jak ve starověkém Římě, volil by jen ten, který by platil daně? Chceme přímou demokracii, ale pak zase jako kdybychom se jí báli – viz volba prezidenta...

Začnu odzadu. Systém, který tou přímou volbou prezidenta byl nastavený, byl, je a bude kočkopes. Buď tu budeme mít systém přímé volby globálně, od hlavy státu až po posledního zastupitele té nejmenší vesnice, anebo systém poměrný. Dohromady se oba tlučou. Představte si třeba situaci, kdy by na městě či vsi byl přímo zvolený starosta a zastupitelstvo zvolené poměrově by se s ním vůbec nechtělo bavit a přijímalo by usnesení proti jeho vůli. On by je pak musel plnit. Ten člověk by musel funkci položit. Pokud ne, měl by sice z funkce příjem, ale jinak by to bylo pro zlost, nebo hůř, pro výsměch.

Pokud je prezidentem republiky silná osobnost, a to Miloš Zeman bezesporu je, může vládě pěkně zatápět, ač jsou jeho výkonné pravomoci velmi okleštěné. Což je současný stav. Zrovna na současné situaci vidíme, jak je míchání systémů vlastně kontraproduktivní. Když potom předseda vlády neumí bouchnout do stolu, je lidem pro smích on.

Co se týče diktátorů a osvícených panovníků: Je to zvláštní, ale někdy po staletí zažitá tradice dokáže divy. Nastal schizofrenní stav, kdy spousta voličů chce sice do všeho „kecat“, ale zároveň touží po tatíčkovi, co by jim to zatrhnul. On tu ten „starej Procházka“ vlastně přežívá dosud. Což je výkon! Myslím, že dívá-li se ze záhrobí na svět, musí se dmout pýchou, anebo se nezřízeně chechtat... Leč, ptáte-li se na můj názor, pak vám odpovím parafrází slov Jana Wericha, že republika s tradicemi je horší, než království bez tradic. 
   
Supervolební roky jsou tady. Letopočet 2017 je hezky parlamentní. Převálcuje podle vás ANO už úplně všechny a staneme se Babišovým státem, nebo se naopak občané zaleknou? A nebo těmi všemi EET a dalšími kousky ztratí ANO voliče?

Upřímně řečeno, já nevím. Zatím to vypadá, že ANO parlamentní volby vyhraje. Sice ne absolutně, ale třeba tak, že bude moci předat dvě, tři méně exponovaná ministerstva někomu dalšímu, s nímž se spojí. Třeba vládní otloukánky, jako jsou zdravotnictví či školství. Pak je v tom nechá vymáchat a může tvrdit: „to my ne, to ti druzí“. Řada voličů skočila na špek tvrzení, že stát lze řídit jako firmu. Asi bude třeba, bohužel, předvést jim, že to nejde. Anebo jde, ale za tu cenu, že se jako ve firmě při blbém rozhodnutí šéfa stejně musí držet huba a krok. EET je paskvil. Jen si to lidé musejí uvědomit. Stejně jako zvůli omezování svobody lidí, ať už šmírováním na netu, všeobecným zákazem kouření v hospodách apod. Ale tady tu špinavou práci dělají hoši a dívky z ČSSD, Babiš se jenom veze.

Také se ale může stát, že se něco nepěkného provalí ven. Někdy stačí jen opravdu málo, vzpomeňte si na Topolánkovo interview v časopise zaměřeném na čtyřprocentní menšinu.