Proč a kdy podle vás lidé v Evropské unii a USA, tedy v euroatlantické civilizaci, přestali věřit mainstreamovým médiím, oficiálním strukturám a tradičním politickým stranám? Ostatně jak hluboký je ten příkop a co by mělo být uděláno, aby se zaplnil či přemostil?

To je těžká otázka. Domnívám se, že to byl dlouhodobý proces. V některých věcech by se dal jeho začátek odvodit od konce studené války. Falešná jednoduchost světonázoru "dobrý versus špatný" ho navíc povzbuzuje. Na tento vývoj lze nahlédnout i jako na vzestup jednoduchého marketingu politiků stejně jako na rozmnožení informačních zdrojů prostřednictvím internetu. Stále máme ale politické struktury, které jsou postaveny na modelech, které vznikly před mnoha desetiletími, přestože se společnost stává složitější a roztříštěnější. Nicméně je toho hodně, co by mělo být k napravení stávajícího systému uděláno. Obzvláště se snažit řešit takové záležitosti, jako politickou korupci či nedostatek přímých kontaktů mezi obyčejnými lidmi a jejich reprezentací v Evropském parlamentu. Z dlouhodobějšího hlediska pak musíme odpovědně přemýšlet o tom, jak demokratickou politiku všeobecně rozvíjet.

Není jedním z důvodů tohoto příkopu nedůvěry třeba Brexit? Ostatně jak může vystoupení Anglie EU ovlivnit?

Brexit samozřejmě je produktem krize legitimity. Těsná většina voličů nebyla ochotná věřit Bruselu a jejich vlastním politickým a podnikatelským elitám a místo toho často věřili velmi extrémním tvrzením o tom, jak jim vystoupení z EU zajistí lepší život. Tragická ironie je nyní v tom, že většina britských voličů by aktuálně chtěla raději zůstat v Evropské unii, nicméně politici se neodváží vrátit se opět k volbě.

A jak to změní EU? To je těžké říci, ale jistě to zanechá unii a profesionální byrokraty Evropské komise na zásadním rozcestí. Doufám, že pochopí, že jejich politický závazek navždy uzavřené politické unie se míjí s touhami mnoha Evropanů, takže je nutné naopak reformovat kromě jiných věcí často nemotorné a špatně fungující instituce. Nicméně se obávám, že namísto toho budou jen vzdychat úlevou, že Britové, vždy nejotevřenější oponenti v unii, už nyní nedělají problémy, a budou pokračovat jako dříve. Když se tato předpověď naplní, tak jejich arogance možná spustí v blízké budoucnosti další 'exity'.

Prohlásil jste, že administrativy Donalda Trumpa a Vladimira Putina jsou si podobné, protože jsou obě nepředvídatelné. Vidíte u těchto dvou týmů ještě nějaké další podobnosti?

Těch je mnoho. Obě jsou založeny spíše na osobních vztazích se šéfem než na úředních strukturách a pozicích. V obou případech jsou rozhodnutí dělána mimo dohled a předkládána jako nařízení, spíše než jako důvod k diskusi. Oba týmy si nesouhlas vykládají jako zradu a vede to k odvetným opatřením. Ačkoliv jsou samozřejmě veliké rozdíly mezi Ruskem a USA, například v setrvávající síle amerických institucí. Zatímco Trumpovu Bílému domu nastavují procesní zrcadlo, ty ruské představují pro Putinův Kreml jen velmi malý důvod k obavám.

Je Trump opravdu takovou hrozbou pro demokracii v USA?

Je to smutné, ale věřím, že je a to nejen v přímém smyslu toho slova. V první řadě má se svými blízkými spolupracovníky - obvzláště jeho rádcem a ideologem Stephenem Bannonem - velmi málo respektu pro demokratické procesy a ideály amerického systému. Ten člověk je šťastný, že může svými rozmary ovládat výkonnou moc. Potíž je v tom, že Trumpovo vítězství také ovlivnilo politiky, takže můžeme vidět jeho oponenty v pokušení také porušovat pravidla či je postupně oslabovat třeba skrze úniky ze zpravodajské komunity a jejich nadšené publikování v médiích, která jsou proti Trumpovi. Jestliže se z toho stane pravidlo, obávám se, že půjde o obrovskou škodu pro americkou demokracii. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že přežije a průběhem těchto zkoušek se ozdraví.