Italové se rozhodli vyslat k libyjským břehům pět nebo šest vojenských lodí. Aby byla operace úspěšná, je ale potřeba, aby byli příslušníci italských bezpečnostních složek také na palubách plavidel nevládních organizací. A to se zatím dojednat nepodařilo. Většinu migrantů teď na moři zachrání právě neziskové organizace, zejména Lékaři bez hranic. Teď některé tyto neziskovky odmítly podepsat tuto dohodu. Co říkáte na chování těchto konkrétních organizací, které vlastně svým jednáním nepřímo spolupracují s pašeráky lidí?

Po výsleších na břehu řada lidí vypovídá, že pašeráci jim při nasedání na loď řekli, že po čtyřiceti metrech na ně bude čekat nezisková organizace, která je odveze k italským břehům, což mění pohled na fungování neziskovek. Lodě, které mají radar, lokalizují jejich signál, mají na ně přístupy i pašeráci lidí, kteří svoje čluny směřovali tam, kde se lodě neziskovek pohybovaly či pohybují. Je důležité zdůrazňovat, že se řada neziskovek, ať už svojí vinou, nebo neúmyslně začala na pašování lidí podílet. Situace byla jiná před dvěma, třemi lety, kdy odváděly špičkovou práci a zachraňovaly lidi, ale dnes je situace jiná. Libyjská stráž je také zachraňuje, ale odváží je zpět a v tamních táborech fungují neziskové organizace včetně těch českých a evropských s jídlem i pomoci při vyřizování žádostí o azyl. Současní Libyjci sami hlásí, že většina tamních žadatelů jsou ekonomičtí migranti. Tvrdí to už nejen evropské orgány, ale i Libyjci.

Proto se italská vláda rozhodla několik měsíců vyjednávat s neziskovkami a chce, aby na palubě působili styční důstojníci. Nikoliv italští, ale Frontexu – avšak na to nebylo přistoupeno, tvrdí, že to není možné a tak dále. Kvůli tomu jde o nekonečný příběh, protože neziskovky přeberou migranty od pašeráků a dovezou je do Evropy. Dnes už neplatí argument, že by tito lidé zemřeli, libyjská strana už je schopná si je převzít, ale oni je převezou do Evropy. Bez nich by to mnozí pašeráci už vzdali.

Vydělávají obrovské miliardy, které jsou vidět na jejich domech a na jejich arabských účtech. Nedávno na to reportáží o pašerácích upozornila i sama televize Al-Džazíra, jak obchodují s lidmi. Je jim jedno, že ti lidé jsou zabíjeni, znásilňováni, pro ně je to jen kus za kus a jejich bohatství roste. Bez zásahu proti nim není možné s krizí bojovat. Pašeráci mají obrovské finanční prostředky na korupci, úplatky, trestnou činnost, zbraně, drogy a další. To jsou věci, které se italská prokuratura snažila vysvětlit neziskovým organizacím, ale neuspěla.

Mnoho lidí se podivuje nad tím, že se migranti zachránění na moři odvážejí k italským břehům, nikoliv zpět k africkým. Zmínil jste, že pašování lidí je velký byznys. Mohou do něj být zapojeni i někteří politici?

Je to obrovský byznys. Je to byznys, který je v současné době výhodnější, než pašování drog a zbraní. Je to byznys, kde v současné době skutečně protékají velké peníze. Když vynásobíte počet lidí přepravovaných k evropským zemím částkou za cestu – pět tisíc eur, tak dojdete k miliardovým částkám, a to se prostě musí někde projevit. Vezměte si, že jsou schopni odbavovat stovky lidí týdně, to je neskutečné. Kdyby neziskové organizace viděly tyto souvislosti, zjistily by, že ony migrantům nepomohou. Máme povinnost zachránit ohrožené na životě a můžeme tak učinit loďmi Irska, Norska, Itálie, Francie i Španělska a dalšími. Jsme schopni pomoc koordinovat, ale především musíme začít koordinovat libyjsko-evropskou spolupráci. Proto ta nedávná kritika Tunisanů, aby chycené migranty vraceli do Tuniska a nevozili je na Sicílii.

Italská situace je vážná. Od začátku roku do konce května připlulo k italským břehům o 34 procent víc migrantů, než za stejnou dobu loňského roku. Experti uvádějí, že v Libyi se dnes nachází až milion lidí, kteří doufají, že se dostanou do Evropy, tedy de facto do Itálie. Neměli by se z toho pohledu udělat nějaká ještě razantnější opatření?

V současné době se dojednává, že kdokoliv požádá o azyl, musí o něj požádat přímo v Libyi. Evropská azylová agentura měla sídlo v Libyi, ale dodnes měli problém s bezpečností a vypadá to, že se asi dohodneme v řádech měsíců. V tom případě – kdo připluje z Libye do Evropy bez žádosti, porušil pravidla a bude automaticky vrácen. Jde o řešení, které by fungovalo, ale zatím nebylo bohužel možné ho realizovat. Pomohl nový francouzský prezident s aktéry v Libyi, kde se musí jednat asi se sedmdesáti různými kmeny a skupinami, jež tam působí. Vypadá to, že řešení by se mohlo najít. Pro ty, kteří kritizují nečinnost Evropy, mohu jen říci, že za tři roky se v Libyi podařilo se sedmi desítkami partnerů vyjednávat a ta jednání nejsou vůbec jednoduchá. Situace v zemi je velmi složitá.

Libye je rozvrácenou zemí od pádu Kaddáfího, na němž se podílel i Západ. Tehdy se nebál pustit do vojenských akcí, teď ale situaci z vojenského pohledu jen pozoruje. Nemělo by se do hlídání pobřeží zapojit třeba i NATO? A proč se tak neděje?

Západ vše jen nepozoruje a v Libyi působí. Nedávno některé státy přiznaly ztráty na životech při operacích v Libyi proti islámskému státu, a byly to speciální jednotky. To se děje ve spolupráci s libyjskou vládou a Západ se na operacích podílí. Bohužel tamní situace je dlouhodobě problematická a i za Kaddáfího lidé přicházeli do Evropy. Taktiku, kterou vymyslel Erdogan, tedy – buď mi pošlete peníze, miliardu, dvě, tři, nebo pošleme více lidí – působila už za Kaddáfího a hranice tehdy nebyla uzavřená. Je mýtus, že dříve nebyli převaděči, ti jsou zde od devadesátých let. Kaddáfí byl schopen se domluvit nebo se vypořádat s kmeny, ale nešlo o to, že migranti nepřicházeli. Počty azylantů za Kaddáfího nebyly výrazně nižší než nyní. Pamatuji si, že když jsem v roce 2002 a 2003 studoval v Itálii, Berlusconi řešil podobnou krizi. Kaddáfí ho vyděsil, že pošle z Afriky do Evropy více lidí, a tak došlo k dohodě.