Po teroristických útocích v Paříži upozornil před hlasováním o tříměsíčním prodloužení výjimečného stavu v Národním shromáždění francouzský premiér Manuel Valls na hrozbu použití chemických či biologických zbraní teroristy. Také britský ministerský předseda David Cameron varoval, že se teroristické skupiny jako Islámský stát či al-Káida pokusí získat chemické, biologické a radioaktivní bojové prostředky. Je reálné, že by se jim to podařilo, a jaká je dostupnost takových zbraní?
Považuji to za reálné a předpokládám, že k takovým útokům dojde. Jednoduché chemické zbraně jako třeba yperit se dají leckdy vyrobit z věcí, které úplně normálně koupíte v každé drogerii a papírnictví. Také vytvořit biologické zbraně není nějak složité, v podstatě se to dá zvládnout i v laboratoři na úrovni slušné univerzity či vědeckého ústavu. V obou případech by se jednalo o poměrně malé objemy, pro klasické vojenské použití určitě nepostačující, ale na teroristický útok někde ve městě by to bylo až dost. Také k radioaktivním materiálům se lze dostat, třeba ve formě zářičů v nemocnicích či výzkumných ústavech, a pak by se dala zhotovit ta obávaná „špinavá bomba“, jakou chtěla před lety odpálit al-Káida v Los Angeles. Kromě toho čekám, že se islamisté pokusí třeba o útoky na chemické závody, protože únik některých látek by měl účinky srovnatelné s masivním nasazením chemických zbraní. Lákavě můžou vypadat i útoky na jaderné elektrárny, jenže ochrana atomových reaktorů bývá přece jen příliš silná na to, aby teroristé mohli jen tak snadno způsobit radioaktivní zamoření. Ale přesto očekávám, že dojde k útokům na elektrárny, rozvodny a vlastně celou energetickou síť, jelikož masivní „blackout“ by zcela určitě způsobil nejen obrovské ztráty a škody, ale také velký psychologický šok, což je koneckonců to, o co teroristům především jde.
Průzkum provedený deníkem The Sun ukázal, že 19 procent britských muslimů projevuje určitou náklonnost pro ty muslimy, kteří odcestují do Sýrie, aby se připojili k Islámskému státu. Je taková podpora v podstatě jednoho z pěti muslimů potvrzením extremismu a radikalizace a jak s tím může Velká Británie bojovat?
Ten průzkum víceméně koreluje s dalšími podobnými názorovými průzkumy, které proběhly mezi západoevropskými muslimy a naprosto rozdrtily to klasické tvrzení, že fundamentalistů a extrémistů je jen mizivé procento. Ne, je to zcela jistě daleko víc, v některých zemích je to podle všeho nadpoloviční podíl muslimů, kteří zastávají názory, jež jsou s moderní sekulární demokratickou společností neslučitelné. Podpora pro evropské bojovníky IS stejně jako třeba dříve často deklarovaná podpora pro palestinské sebevražedné atentátníky z toho pak logicky vyplývá. Je otázkou, nakolik je to skutečně problém vzniklý až v posledních letech a nakolik něco, co existovalo vždy a čemu se až dnes začala věnovat větší pozornost. Osobně se kloním spíše ke druhé možností, ale nepochybným faktem je, že ten závažný problém tu máme a že je to téma pro policii, nebo ještě lépe pro zpravodajské služby. Prostě je potřeba si konečně jasně uvědomit, že v rámci evropské muslimské populace existuje nikoli zanedbatelná menšina, jež skutečně představuje potenciální bezpečnostní hrozbu. Metod boje existuje více, od těch takřka „měkkých“ typu anti-islamistické propagandy, až po „tvrdé“, což by mohlo zahrnovat třeba i internace a deportace osob, u nichž bude vzhledem k jejich chování konstatováno, že se jedná o jasné a hrozící nebezpečí pro Evropu, resp. celý Západ.
Z tohoto pohledu je ještě varovnější situace ve Francii, protože loňský průzkum ICM Research ukázal, že se založením chalífátu v severní Sýrii a Iráku souhlasilo šestnáct procent dotázaných, v Británii sedm procent a v Německu pouze dvě procenta, přičemž kladný postoj k Islámskému státu projevilo dokonce 27 procent Francouzů ve věku mezi 18 a 24 lety. Jakým směrem mohou ovlivnit postoje Francouzů teroristické útoky v Paříži 13. listopadu, ale také vyhlášení výjimečného stavu nebo zintenzívnění útoků na pozice Islámského státu?
Je jasné, že dojde k dalšímu rozšiřování odstupu „bílé“ francouzské populace a muslimů, respektive přistěhovalců z Afriky a Blízkého a Středního východu. Přestože značná část francouzských muslimů se od Islámského státu a terorismu verbálně hlasitě distancuje, většinová populace už jim to asi přestává věřit. A určitě se to odrazí na francouzské politické scéně, jelikož prezident Hollande teď v té krizové situaci možná nasbírá nějaké body, ale pochybuji, že by mu mohla dlouhodobě pomoci jeho podpora vůči imigraci, třebaže od ní teď alespoň trochu couvá. Celá ta situace jasně nahrává francouzské pravici. Předpokládám, že spoustu víceméně levicových voličů odebere socialistům Národní fronta a že hodně zaboduje Nicolas Sarkozy. Jsem ovšem každopádně opravdu zvědavý, jak se bude evropský politický mainstream tvářit, jestli Marine Le Penová vyhraje francouzské parlamentní, nebo dokonce prezidentské volby, protože to teď považuji za velmi reálný scénář. A to bude jenom začátek, protože strany, které jsou většinou médií titulovány jako euroskeptické, xenofobní, šovinistické, populistické či krajně pravicové, mají našlápnuto na vítězství nebo dříve nevídané volební zisky v řadě evropských zemí. Dříve mnohdy živořily na kraji spektra, ovšem naivní a krátkozraká politika evropských rádoby elit pro ně zapracovala jako nejdokonalejší volební kampaň.
Jak byste hodnotil dosavadní ruské vojenské angažmá v Sýrii a počátky spolupráce s Francií při útocích na pozice Islámského státu?
Myslím, že Rusové si zatím vedou více než dobře a že ukazují, jak se zlepšili od ne právě moc ukázkových výkonů v Čečensku a Gruzii. Naučili se výborně zvládat navádění přímé letecké podpory ze země, takže mohou účinně podporovat syrskou vládní armádu. Konečně se naučili také používat zbraně s přesným laserovým a družicovým naváděním, takže se už asi víceméně vyrovnají Američanům, pokud jde o přesnost zásahů řádově v metrech. Ale hodně používají i neřízené bomby, protože dnešní zaměřovací systémy letadel dovolují trefovat se i s takovými zbraněmi s přijatelnou přesností a Rusové se snaží udržet intervenci „cenově efektivní“, takže přesnými bombami neplýtvají. Nesmíme samozřejmě zapomínat na to, že poprvé nasadili také strategické bombardéry Tu-95MS a Tu-160, střely s plochou dráhou letu odpalované z těchto letadel a také střely Kalibr-NK z lodí. Předvedli světu, že výrazně snížili náskok USA a jejich známých a obávaných střel Tomahawk. Pokud jde o spolupráci s Francií, zřejmě zatím půjde hlavně o sdílení zpravodajských informací a koordinaci letů, aby nad Sýrií nedošlo k nějakým nechtěným incidentům. A je to velmi důležité i ze symbolického hlediska. Je však smutné, že Francie musela zažít takový strašlivý útok, aby si konečně uvědomila, že i navzdory některým neshodám, které jsou v mezinárodní velmocenské politice koneckonců přirozené, představuje Rusko v boji proti islamistům důležitého spojence Západu.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník