Pokud jde o ekonomiku, obecně se v průmyslu očekává spíše úbytek pracovních míst vzhledem k novým technologiím, robotizaci a tak dále. Jsme na takovou situaci vůbec připraveni? Kde budou za pět, deset a více let lidé brát pracovní místa, pokud se „na počet lidí“ průmysl výrazně zredukuje?

No, on na zahrádce nebo na stavbě robot moc práce nenadělá a nespraví vám ani elektřinu, ani vám neopraví vodovod. Práce pro lidi tu bude vždycky – naopak, vidíme tu trendy k tradičnímu zemědělství, k domácím kvalitním potravinám – jen si představte, že by lidé znovu začali dělat domácí zavařeniny, paštiky, sýry a podobně. To by bylo přece nádherné a všichni bychom nejen vydělali, ale pochutnali bychom si, a dokonce jedli a žili zdravěji.

Podívejte se, jak raketově rostou počty malých pivovarů, které jsou náročnější na lidskou práci, ale které samozřejmě vaří lepší dobroty než tovární velkopivovary, kde skutečně už hodně práce dělají roboti nebo zahraniční dělníci.

A věřím, že až zmizí byrokratické a ekonomické bariéry Evropské unie, vrátí se na venkov také malé rodinné hospůdky s dobrým jídlem a pivem, které zaměstnají celou rodinu. Nemusejí přece všichni dělat u pásu ve fabrice. Kolik památek po celé zemi by bylo třeba opravit. A také bych uvítal rozšíření kolektivní dopravy na venkově. Prostě stále najdeme spousty práce pro spoustu šikovných lidí. Ostatně vždyť teď nemáme ani pořádnou armádu – a nemáme ani dost lidí, kteří by v ní sloužili.

Přibližujeme se podle vás finanční krizi, jak varují někteří ekonomové? Může to ve světové ekonomice a finančnictví opět „bouchnout“? Které scénáře jsou podle vás reálné a dokážeme se na něco takového připravit? Jak si vůbec momentálně světový kapitalistický řád stojí?

Ano, část ekonomů říká, že finanční krize byla jen utlumená – brzy začnou praskat další bubliny. Jsem laik, tak jenom hodně jednoduše: Finanční krize měla v první řadě kriminální příčiny – bankéři falšovali statistiky a prodávali bezcenné papíry a každá takzvaná finanční bublina spočívá v prodeji bezcenných aktiv, která jsou spíš pasiva. Pokud se nám podaří omezit podvody, pak máme napůl vyhráno. Ekonomika je samozřejmě standardně cyklická, po zrychlení přijde zpomalení – nikdo nevydrží sprint celý den. To je normální. Opět je na nás, zda se na tyto cykly umíme připravovat. Recept je známý – v době růstu spořit a v čase poklesu investovat, a tím snižovat výkyvy na obou stranách.

Standardní kapitalismus se naštěstí definitivně přežil – máme tu sociální společnost, kdy se všichni shodujeme, že musíme být solidární. Také, myslím, už nikdo nezpochybňuje, že za dobrou práci má být dobře zaplaceno a já nejsem ani proti baťovskému modelu, že zaměstnanec by mohl mít přímý podíl na zisku firmy – jak říkal Baťa, protože to není jen zaměstnanec, ale spolupracovník.

Je naopak velmi opovrženíhodné, jak například u nás zahraniční firmy zneužívají levnou pracovní sílu a pomocí účetních triků přelévají zisky do zahraničí, aniž se o zisk dělí s těmi, kteří ho vytvořili. Situace došla dokonce tak daleko, že čerstvá ekonomická čísla hovoří jednoznačně o pozici České republiky jako kolonie.

Kolonie?

Zatímco naše produktivita práce a hrubý domácí produkt pouze málo zaostávají za průměrem Evropské unie, peníze, které na základě toho vidí naši občané ve svých peněženkách, jsou ve srovnání se zeměmi s podobnými ekonomickými ukazateli ani ne poloviční. A přestože jsou u nás dlouhodobě nízké mzdy, zároveň z naší země do zahraničí každý rok odtéká několik set miliard korun. Řízení této země tedy ve svých důsledcích neslouží občanům České republiky, ale velkým korporacím a globálním úředníkům Evropské unie.

A za pravdu mi nechtěně dává i hlavní poradce premiéra Sobotky Vladimír Špidla, který zveřejnil vládní analýzu, ve které přiznal, že vyvádění zisků firem z České republiky do zahraničí je nejméně dvakrát vyšší, než by odpovídalo ekonomickým podmínkám v České republice a Evropské unii. Z analýzy dále vyplývá, že vyvádění výnosů z ČR od roku 2005 převyšuje příliv nových zahraničních investic a reinvestic.

To je pro vývoj ekonomiky velmi rizikové, jelikož zisky se tak v Česku ani neinvestují, ani se nepromítají do vyšších mezd českých zaměstnanců, a naši republiku tak může v budoucnosti ohrozit nedostatek prostředků pro zásadní modernizaci a rozvoj průmyslu a modernizaci celé ekonomiky.

Kde se to nejvíce projevuje?

Nejvýraznější je to v energetice, vodárenství a finančním sektoru, kde je neúměrně vyšší odliv výnosů do zahraničí než investic. U firem, které mají síťový charakter, zejména energetika a vodárenství, se ukazuje, že český regulační systém nefunguje dobře. Odliv peněz je v těchto sektorech dokonce čtyřikrát větší, než je obvyklé v jiných evropských zemích.

Odliv peněz z ČR je dokonce větší než součet přílivu investic a peněz z kohezních fondů EU. Přičemž zahraniční firmy dosahují u nás někdy až více než dvacetiprocentní ziskovosti proti evropskému pětiprocentnímu průměru.