Češi jsou velmi skeptičtí vůči EU a nechtějí euro. Premiér Sobotka nicméně trvá na tom, že musíme být v „jádru EU“ a musíme přijmout euro. Co k tomu říci, že jde proti názoru většiny české veřejnosti?

Je téměř jisté, že premiér Sobotka po volbách nebude premiérem. Takže jeho názor je bezvýznamný. Dokonce bych řekl, že tato slova nejsou určená české veřejnosti, ale jeho budoucím zaměstnavatelům, protože on už si určitě teď hledá pracovní místo v Bruselu.

Takže tady nejde o oficiální názor ČSSD?

Předpokládám, že to je názor sociální demokracie. Ale nevěřím tomu, že by sociální demokracie byla tak hloupá, aby ho ventilovala před volbami. Neboť jak víme, česká veřejnost je naladěna proti euru. Voliči sociální demokracie jsou proti euru naladěni obzvlášť. To znamená, že pro ně je to ničivější než pro jiné strany.

Když už jsme u premiéra Sobotky. Vystoupil jste v sobotu na demonstraci s názvem Bohouši odejdi. To byla reakce na demonstrace proti Babišovi a Zemanovi, které se odehrály v době vrcholící vládní krize?

Myslím, že ne. Pozvánku na demonstraci jsem dostal už před dvěma měsíci. Tehdy se vůbec netušilo, že vypukne nějaká vládní krize.

Nakonec to dopadlo tak, že Andrej Babiš již není ve vládě, ale jeho hnutí ANO v ní zůstalo. Podle preferencí vládní krizí podle průzkumů ANO příliš neutrpělo, více utrpěla ČSSD. Jak je to možné? Co vlastně voliči ČSSD chtějí od svého vedení?

Upozornil bych na jednu věc, která se v České republice opakuje dvacet let. Ten stejný vzorec. V Praze jsou zorganizovány demonstrace, ať už proti Miloši Zemanovi, či Václavu Klausovi, či někomu jinému. Scénář je vždy stejný. Velká demonstrace, vypadá to velice pateticky. Komentátoři mluví o tom, že se jejich strana konečně probouzí a protistranu zničí. Pak vidíte výzkumy a dopadne to přesně obráceně. To je standard toho, co se v Česku děje.

Takže všichni, co dělají tyto demonstrace, jsou pak překvapeni, že Andrej Babiš je silnější než předtím. I když v absolutních číslech nejde nahoru, sociální demokracie jde dolů. Takže jeho mocenská pozice se tím zlepšila.

Na těchto demonstracích jsou patrně většinou městští liberálové, kteří se v poslední době označují jako takzvaná pražská kavárna, ale voličů ČSSD tam asi moc nebude...

Vezměte si pražská kavárna, i když budeme hodně štědří, tak je to 10 až 15 procent obyvatel. Více to není. Podívejme se, kolik politických stran o těchto deset až patnáct procent zápasí. Jsou mezi nimi Zelení, TOP 09, hodně se tu snaží lovit lidovci. A do tohoto už hodně obsazeného teritoria městských proevropských intelektuálů se snaží dostat a něco urvat sociální demokracie.

Pokud někdo má takovou strategii, že opustí své dělnické voliče a místo toho si chce uloupnout z tohoto malého koláčku, tak je jasné, že je to pro tu stranu zdrcující. Ale že je to zdrcující pro sociální demokracii, vůbec nemusí znamenat osobní problém pro Bohuslava Sobotku. Ten může už za pár měsíců nastoupit v Bruselu na nějaké výborně placené místo a za lepších podmínek, než měl jako český premiér.

Sociolog Daniel Prokop píše, že Babiš získává voliče mezi občany ve věku 50–70 let, kteří též inklinují k Miloši Zemanovi. Vadí ji migrace, jsou kritičtí k EU, konzervativní v přístupu k sexuálním menšinám a obecně bývají nespokojeni s polistopadovým vývojem. Dokáží ve volbách prosadit svou? Co nám říkají volbou Babiše a Zemana?

Ještě k tomu, co tu zaznělo, dodám, že tato vrstva se vyznačuje nejvyšší volební ukázněností. Což může být klíčové. Zatímco dvacetiletí příznivci nakonec místo voleb půjdou raději do hospody, padesátník k nim půjde a svůj hlas vhodí. Je to skupina demograficky velká, ukázněná. Skutečně se ukazuje, že rozhoduje v posledních letech volby. Pokud někdo posiluje výrazně v této skupině, je na tom dobře. Ještě bych ale k tomu měl jednu poznámku. Ono to není úplně přesně staří versus mladí.

U mladších ročníků vidíme daleko větší sociální rozdělení. Řekněme mladý student humanitní fakulty versus mladý dělník. To je dramatický rozdíl ve volebním chování, v pohledu na svět. Zatímco generace, o které jste mluvil, je taková jednotnější. Mohli bychom to popsat i tak, že tento národ fungoval jako celek, měl v zásadě sdílené hodnoty i pohled na svět. Z toho národa se vyčleňují určité skupiny, jak třeba mladí euronadšenci.