V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 28. říjnu?

Pan Zeman si sváteční akt zprivatizoval a používá ho pro úzký okruh svých přátel a evidentně tím i trochu kupčí se svou mocí. Zdálo by se, že v případě sporů kolem pana Bradyho jako osvětimského vězně to už prezident přehnal, ale kdykoli se nám zdá, že Miloš Zeman dosáhl v tomto směru nějakého vrcholu, vzápětí něčím překvapí. Každopádně je to sprosté, ale na druhou stranu místo jednoho vyznamenání pan Brady získá pocty od mnoha jiných lidí a institucí a ve výsledku jej to možná potěší víc.

Co říkáte na zprávu, že prezident Zeman zváží vyznamenání Jiřího Bradyho „při nejbližší příležitosti“ a že je to podle mluvčího Hradu „gesto dobré vůle“?

V tuto chvíli mu tu medaili pořád ještě může dát, i prezident je omylný. Když ale říká, že mu ji někdy možná dá, je to bezcenné a trapné. Jsem přesvědčen, že pan Brady ji jednou dostane a možná to bude za dva roky, ale z rukou jiného prezidenta.

Schvalujete krok například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítají přijít na státní oslavu 28. října a místo toho hodlají uspořádat vlastní akci na Staroměstském náměstí?

To je určitě dobrý nápad, kdybych byl politikem, také bych raději šel do „podhradí“.

A jak se díváte na ty, kdo se zúčastní, když argumentují, že nejde o Miloše Zemana, ale o státní svátek a poctu vyznamenaným lidem?

Svátek si mohou slavit doma, momentálně je situace dána tak, že při účasti na oslavě na Hradě se tím vyjadřuje hlavně podpora prezidenta Zemana. Nejlépe člověk stejně státní svátek oslaví tak, že pár minut popřemýšlí, co 28. říjen opravdu znamená.

Obecně lidé svátky příliš neslaví, v USA je při takových příležitostech všude plno vlajek, když ale u nás někdo 28. října vlajku vyvěsí, je výjimkou…

Je pravda, že 28. říjen je jakýsi náš „den nezávislosti“, ale tady se to tak příliš nebere. Je to asi dáno komunismem, který nám vzal hrdost a vlastenectví a přetrhal vazby na tyto tradice.

Miloš Zeman prohlašuje, že kolem sebe sjednotil většinu české společnosti. Může ale ta koalice „prasknout“, kdyby například již nebyl problém s imigranty, který Zemanovi pomohl? Mohou se pod vlivem soustavného mediálního bombardování od Zemana trhnout někteří vzdělanější voliči? Jak velká je podle vás věrnost jeho elektorátu?

Tato věrnost může být narušena. Bude důležité, kdo půjde proti Miloši Zemanovi do voleb; a já si myslím, že nadějným kandidátem, který ho může porazit, je Michal Horáček. Důležité je, aby se proti Zemanovi objevil, jak říkám „krásný starý pán“, který bude zároveň moudrý, něco jako byl Masaryk. To nás obohatí. A když lidé uvidí ten rozdíl mezi jemností a hrubostí, mezi arogancí a slušností, Zemanovu protikandidátovi dají šanci.

Jaké je podle vás postavení Andreje Babiše, který se dnes drží stranou největších sporů?

V tom trochu panu Babišovi rozumím, je v té politice úplně sám a Miloš Zeman je pro něj někdy jedinou oporou, na druhou stranu je to ale asi nejrozumnější. Myslím si ale, že prezident by tady neměl být pro politiky, ale pro lidi, aby je sjednocoval a vedl je. Jsme jako občané pořád stádem a potřebujeme někoho, kdo nás povede, bude usměrňovat, takového prezidenta potřebujeme.

Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí „obracení se k Východu“. Mluvil o příslušnosti k Západu jakožto o „náročném úkolu“, ze kterého se chceme vyvléct tím, že se račím krokem suneme k Východu, v jehož marasmu umíme žít. Je to správný výklad? Co je to dnes „Západ“ a co „Východ“?

Vůči Východu je dobré, abychom byli diplomaticky přátelští, takže chápu, že je třeba vůči Rusku a Číně trocha diplomacie, ale zároveň bychom si měli zachovat západoevropskou tvář. Buď patříme k východní sebrance, nebo k západní kultuře, to si musíme vyjasnit. Když jsme z obchodního hlediska vůči Východu diplomatičtí, nemusí znamenat, že opouštíme západní prostor. Pan Zeman jde ale vždycky o kousek dál a chová se vůči Východu víc, než vyžaduje diplomacie. A to asi není dobře, setkání s dalajlamou je příkladem. Dalajlama je krásná duchovní osoba; a pokud se s ním někdo z politiků nechce setkat, je to jeho věc, ale v žádném případě by nikomu dalšímu neměl říkat, kdo se s dalajlamou setkat nemá.

Odradil premiér Sobotka „mladé liberální voliče“, když spolupodepsal memorandum o naší vstřícnosti k Číně?

Určitě. Je třeba si uvědomit, že když bude čínský kapitál cítit v Česku příležitost, půjde sem, i kdyby tady byl dalajlama prezidentem. Představa, že čínský kapitál by sem nešel jen kvůli názorům na Tibet apod., je naivní. Premiér Sobotka tím udělal chybu, ze strany sociální demokracie totiž nejde o blaho české ekonomiky. Když se podíváme na strukturu firem, které se Číňanům prodávají, připadá mi to jako nákup v supermarketu – spousta firem je podivných a některé výrazně předražené. Skoro to vypadá, jako by sociální demokracie nebo pan Tvrdík, který se v tom velmi angažuje, měli z prodeje jakousi provizi. Myslím, že Číňané už pomalu zjišťují, že jsme je podvedli, když jsme jim vnutili za vysokou cenu podivné firmy, a že se budou brzy České republice vyhýbat. Číňané se v globálním byznysu chovají úplně jinak, jdou po komoditách, aby pokud možno získali dominantní postavení a dokázali ovládat trhy a průmysl. Tady ale koupili fotbalový mančaft, stavební firmu nebo nějakou offline cestovku, to je podezřelé. A až procitnou, určitě odejdou. Motivace pana Sobotky je zejména dána tím, že nejde o získání kapitálu pro Českou republiku, ale získat nějaké prostředky pro financování strany.  Zvlášť s ohledem na nebezpečnou minulost pana Tvrdíka.

Z hlediska praktické politiky – kdo z politiků naší zemi poslední dobou prospívá a kdo ne?

V politice obecně nejvíc škodí politici, kteří jsou už pro voliče neakceptovatelní, to byl pan Hašek nebo Kalousek. Pokud skutečně odejdou, lidé se o politiku zase začnou zajímat. A kdo je prospěšný politik? Těch je spousta, musíte se ale dívat na jejich činy v danou chvíli. Třeba nyní je to pan Herman, protože se nebál sejít s dalajlamou.

Co nám z našich nedávných tradic vlastně ještě zůstalo? Václava Havla mnozí nemohou ani cítit, rok 1968 dle průzkumů většinu národa nezajímá, část veřejnosti ráda vzpomíná na socialismus…

Pokud jde o Václava Havla, jde jen o menšinu, která jej neměla ráda. A díky tomu, že jsme jej znali, bychom si jeho výročí měli připomínat ještě víc než třeba Masaryka, který už je hlavně postava z učebnice. Václava Havla jsme ale zažili, a navíc je to svým způsobem Masarykův pokračovatel. Vztah k tradicím a minulosti souvisí bohužel s úrovní výuky dějepisu, který bych omezil na světové dějiny a výuku českých dějin bych nazval spíš „výukou k vlastenectví“. Z dnešní výuky dějepisu nevíme vlastně nic a kvůli tomu ani nevíme, co znamenají naše svátky a jakou mají vypovídací hodnotu.

Napadá vás alespoň něco, nad čím se lidé v naší zemi bez ohledu na politický názor mohou sejít a společně cosi prožívat?

Podle mne se nakonec lidé shodnou skoro na všem, když se zbavíme kontroverzních politiků, zmizí i spory.