Jaké problémy v regionu považujete za nejzásadnější? Je to dostupnost služeb, nezaměstnanost, nebo komunikace?

Nejzásadnější problém je masivní invaze nadnárodních obchodních řetězců, která znemožňuje fungování normálních ekonomických vazeb a vztahů. Problémy, které zmiňujete vy, jsou logickým produktem vytunelované lokální ekonomiky. Tam, kde chybějí peníze, přirozeně nemohou fungovat služby ani vznikat pracovní příležitosti. Podíl pologramotných lidí, kteří žijí v prostoru mezi sociálním úřadem a supermarketem, a kteří tudíž nepotřebují nijak výrazně komunikovat, se neustále zvyšuje. A zvyšuje se tím také bezohlednost a agresivita ve společnosti.

Lepší se situace s dostupností sociálních služeb?

Sociální služby jsou pouze podpůrnou funkcí pro lidi, kteří se z nějakých důvodů ocitli na hraně a nemohou normálně fungovat. Nikdy ale nemohou situaci jako takovou zlepšit. Už proto ne, že pro určité druhy sociálního podnikání platí, že čím hůře, tím lépe. Takovou firmou je například ČSSD. Na druhou stranu čest vzácným výjimkám z oblasti sociálního podnikání nebo služeb pro nemocné či osoby s postižením.

Věnujete se místní oblasti z pohledu ekonomie a pořádáte Festival lokální ekonomiky. Co si pod tím představit?

Tuto akci pořádáme již tři roky a snažíme se jejím prostřednictvím teoreticky i prakticky vysvětlovat lidem, jak by se měli spotřebitelsky chovat, aby se jejich ekonomická situace mohla zlepšit. Informace o tom je možné najít na www.lokalni-ekonomika.cz.

Máte za sebou již nějaký úspěch v tomto ohledu, pokud ano, jaký?

Za úspěch lze snad považovat to, že díky vynaloženému úsilí pomalu přibývá těch, kteří chápou, v jak politováníhodné situaci jsme se ocitli. V jaké absurdní společnosti žijeme. Tito pak například nakupují u místních firem, preferují regionální potravinářské produkty, dávají zakázky místním řemeslníkům. A ti nejodvážnější třeba i zkoušejí podnikat, ale v našem regionu to opravdu nemají jednoduché. Už hodně těch, kteří to zkusili, skončilo neslavně. Je absurdní, aby vás úřady práce nabádaly v situaci, kdy jste bez práce, bez prostředků a ve zbídačeném regionu, k tomu, abyste podnikali a tlačí vás do všelijakých kurzů pro začínající podnikatele. Tady je vidět, jak jsou znalosti ministerských úředníků, kteří to vymýšlejí, zcela mimo realitu.

Existuje nějaká podpora místních prodejců, živnostníků či řemeslníků? Mají se kde prezentovat?

Pokud myslíte podporu ze strany státu či Evropské unie formou dotací, ukázalo se, že smysl takové podpory je velmi diskutabilní, protože generuje trvale neudržitelné projekty. Opravdu důležitá podpora spočívá ve změně priorit spotřebitelské veřejnosti. Kdyby státu opravdu záleželo na zlepšení situace, investoval by do masivní spotřebitelské osvěty. Ale to se, jak známo, neděje. Těch, kteří by se měli prezentovat, ubývá. Je spousta možností, jak a kde se prezentovat, ale nemá se kdo prezentovat. To se bavíme nejen o Šluknovsku.

Dáváte za příklad německé sousedy v Lužických horách, kteří se snaží rozhýbat zdejší cestovní ruch. Jak to dělají a co z jejich kroků by se dalo použít u nás?

Předně, Němci mají už cestovní ruch rozhýbaný, a to velmi dobře. A nijak se netají tím, že jim docela vyhovuje, že Češi podnikat v tomto oboru neumějí a mnohdy ani nechtějí. Takže zisky ze služeb cestovnímu ruchu zůstávají na druhé straně. A nejen to. Češi jezdí do Německa nakupovat, rekreovat se, tráví tam volný čas a přitom utrácejí své peníze, které jim pak chybějí. Já na to upozorňuji a snažím se poukazovat na to, že pečení holubi nám na talíři sami od sebe nepřistanou. Příklady dobré německé praxe lze samozřejmě teoreticky použít i u nás. Problém je česká mentalita.

Zmiňujete také přeshraniční spolupráci v cestovním ruchu. Proč turisté do těchto oblastí nemíří? Chybí zázemí, či vhodné aktivity?

Turisté přicházejí a jsou jich v každé sezóně desetitisíce. Ale pokud jim nejsme schopni nabídnout kvalitní služby, tak se pochopitelně nemůžeme ani ucházet o jejich peníze. Takže je to promrhaný potenciál. Velmi se podivuji nad tím, že to lidem nedošlo ani čtvrt století po změně režimu.

Co by místní ekonomice prospělo nejvíce?

Jednoznačně masivní spotřebitelská osvěta směrem k principům lokální ekonomiky. V podstatě následování švýcarského modelu. To znamená zavádění lokálních měn, preferování místních služeb a lokální produkce, zavádění úsporných energetických řešení, využívání alternativních energetických zdrojů a mnoho dalšího. Zredukování úniku místního ekonomického potenciálu. Těch možností je skutečně bezpočet a inspirovat se můžeme kdekoli v západní Evropě.

Údajně se má do regionu vracet průmysl. Je to pravda a je to to pravé, co je zde potřeba?

Někteří lidé například z Okresní hospodářské komory v Děčíně o tom sní svůj utopický sen. Přáli by si nějaké průmyslové zóny, ale nemají pro ně investory. Samozřejmě, že hospodářské oživení by si přáli všichni, ale je nutné pochopit, že nová průmyslová výroba díky robotizaci, automatizaci a vyspělým technologiím nepřinese efekt v podobě vzniku pracovních míst. Levná pracovní síla je v současnosti irelevantní hodnotou. Průmyslové provozy se začínají přesouvat ke zdrojům surovin a energií, ne za levnou pracovní silou, jak tomu bylo v minulosti. Proto zdůrazňuji, že cestovní ruch je pro nás nejperspektivnější průmyslové odvětví, jaké se nám nabízí, a pro které máme též i zdroje v podobě zajímavého regionu, zachovalé přírody a bohaté historické tradice.

Jaký zákon by přispěl ke zlepšení místní ekonomiky? Co by si politici měli uvědomit, aby podobným oblastem skutečně pomohli?

Nalejme si čistého vína. Politici, vyjma těch komunálních, jsou škodná v revíru, která už dokázala zničit ekonomiku, školství, zdravotnictví a mnoho dalších resortů. A hlavně zanechala strašlivý morální šrám na duši celého národa. Lidé, pokud si chtějí pomoci, musejí pochopit, že pozitivní změna může přijít jedině zdola. Vytvářením co nejméně závislých lokálně ekonomických systémů. Bylo by požehnáním, kdyby si politici uvědomili, že překážejí. Tím by pomohli nejvíce.