V poslední době jsme svědky stále častějšího násilí páchaného v evropských městech příslušníky muslimských etnických skupin. Vražedné řádění řidiče kamionu na promenádě v Nice, napadení sekerou ve vlaku, pobodání matky s třemi dcerami na jihu Francie, střelba v nákupním centru, vražda ženy mačetou na ulici, exploze bomby v batohu sebevraha v Ansbachu, útok dvou ozbrojenců v kostele na severu Francie a zabití kněze. Vidíte v těch činech souvislost s náboženstvím útočníků?

V případech, kdy se pachatelé přihlásili k ideologii tzv. Islámského státu nebo byli pod jejím prokazatelným vlivem, má vraždění jednoznačnou souvislost s náboženstvím. Nedává vůbec žádný smysl oddělovat fundamentalismus a náboženský radikalismus od náboženství. Extremistické formy a proudy v islámu, hinduismu nebo křesťanství vycházejí z „původních“ náboženských systémů a bez jejich vzájemné souvislosti jim nelze porozumět. To samé platí o motivaci pachatelů extrémního náboženského násilí. Džihád nelze pochopit bez islámu. To, zda nazveme násilný džihád mutací náboženství nebo tzv. pseudonáboženstvím, je věc jiná. Je nicméně jednoznačně prokázáno v odborné literatuře, že i pouhá náboženská metafora dokáže motivovat k zabíjení.

Téměř ve všech případech ale zaznělo, že útočník měl psychické problémy nebo že to je čin osamělého šílence. Pokud bychom na toto vysvětlení jako příčinu agrese přistoupili, nenabízí se přesto spojitost s tím, že jejich náboženství na rozdíl od jiných – nebo více než kterékoli jiné – vyvolává u svých vyznavačů touhu páchat zlo?

Ne všechny násilné útoky v minulých dnech souvisely s náboženským extremismem a byly zřejmě opravdu dílem psychopatů. Zároveň platí, že politické reprezentace budou důsledně inklinovat k vysvětlení, že se jednalo o vyšinuté, nenormální jedince. Za prvé se tím politici mohou vyhnout nepříjemnému faktu, že to byla právě jejich politika, která extremistické náboženské skupiny do Evropy přivedla. A za druhé tím vytvářejí ostrou dělící linii mezi „šílencem“ a zbytkem společnosti. Nikdo potom nemusí vysvětlovat, jak ve vyspělé západní civilizaci mohlo dojít k radikalizaci útočníků a co tento fakt znamená do budoucna. Z morálního hlediska jsou tito pachatelé skutečně nenormální. Z psychopatologického hlediska bychom na nich nic výrazně nenormálního nenašli. O tom jsem přesvědčen, protože „hypotéza normality“ byla v minulosti potvrzena již několikrát, ať se jednalo o nacistické masové vrahy nebo předchůdce dnešních džihádistů z řad islámských radikálů. Lidské zlo je zkrátka „normálnější“, než jsme si ochotni připustit.

Co tyto lidi vede k tomu, aby se vzdali svých normálních životů a spáchali násilný útok, za nějž často sami zaplatí nejvyšší cenu?

Uvěřili něčemu, co v jejich myslích a očích překračuje předmětný svět. Uvěřili někomu, kdo je schopen dovedně manipulovat a kdo je naučil nenávidět nepřátele. A v některých případech skutečně uvěřili tomu, že je za jejich hrdinské mučednictví čeká odměna. Jinými slovy, bez pochopení náboženských motivů nelze „smyslu“ tohoto násilí vůbec porozumět a také mu nelze v budoucnu zabránit.