Opět tu máme výročí 17. listopadu. V jakém stavu je naše demokracie a do jaké míry jsme se za poslední dobu přiblížili, či nepřiblížili k tomu, o čem jsme snili po roce 1990?

Václav Havel zavedl demokracii jako vzdušný zámek. Neopřel se o tradice první republiky, ty byly dokonce jaksi zavrženy jako nacionalistické a „my přece musíme do Evropy“, být tedy kosmopolitní. Když se zkopíruje pouze jakási forma, vede to ke známému rčení: „Demokracii bychom měli, ale ještě nám scházejí demokraté.“ Snít nestačí, musí se pracovat. Lidé musejí pro svoji vlast vyvinout nezištnou angažovanost. To neudělali, angažovanost byla pouze zištná, dokonce jsme k tomu byli vychováváni. Chybějí ony velké demokratické politické strany, které měly 300 000 členů, sdružení v každé obci a výběr osobností ze zástupů kandidátů. Strany, které mají jen pár tisíc členů a jsou placeny oligarchy, nejsou stranami, jsou to nátlakové a zájmové skupiny kapitálu.

Někteří vidí ohrožení demokracie v Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Sám Andrej Babiš tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát snili: Fungující ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura, fungující státní správa… Co je spíše pravda?

Ani Zeman, ani Babiš nepředstavují zásadní ohrožení demokracie. Prezidentský systém je v mnoha zemích, proč tedy by prezident nemohl mít víc pravomocí? Změny, o kterých mluvil Babiš, byly spíše populistické sliby, které lidé chtěli slyšet. Myslím si, že je ani vážně nemyslí. Babišovo řízení státu jako firmy není možné, sama struktura politického systému to neumožňuje. Jestli povede úspěšně státní finance, tak to můžeme být jen rádi. Ale na to si počkáme, je těžko dneska předvídat.

Babiš, který je v tuto chvíli nejsilnějším politikem, zmiňuje jen okrajově, v podstatě vůbec, v souvislosti se sny a realitou po roce 1989 Václava Havla. Akcentuje již zmíněné praktické, hmotně zaměřené záležitosti. Je to tak, že český národ se nyní již s prominutím „vykašlal“ na Václava Havla, jeho představy o lepším světě, o šíření globálního dobra…? A jde mu nyní o „babišovsky“ praktické zajištění fungování státu?

Bohužel revoluce v listopadu 1989 nebyla masarykovskou revolucí „rozumu a srdcí“. Byla revolucí touhy po materiálním prospěchu. Babiš na rozdíl od Havla zná lidi a jejich tužby, které jsou čistě materiální. Svobodu lidé vnímali optikou možnosti cestovat. Jen skupina intelektuálů byla samozřejmě ráda politické svobodě, svobodě slova a informací. Havel byl pro většinu lidí nesrozumitelný, jeho role spočívala v prosazení politického směřování na Západ. Proto má bustu ve Washingtonu. Šířil spíše kosmopolitismus než národní hrdost. Nemyslím si, že vedení státu nějak rozuměl.

Václav Klaus měl s ním spíše problémy, protože jako liberál věděl dobře, že fungovat může jen oddělený suverénní stát, nějaké sny o integraci v našem slabém státě znamenají průnik cizího kapitálu a závislost. Dnes už víme, jak měl vypadat přechod od komunistického režimu ke kapitalismu. Čína tento vzor vytvořila. Pomalu se otevírala zahraničním investicím, ale přednostně využívala svých zdrojů. Na hranicích byla cla, pro levné vyvážené výrobky dokonce i cla vývozní. Na tom stát zbohatl a peníze využil pro rozvoj infrastruktury. Dnes tam cizím firmám patří jen málo podniků, nebo jsou to nejspíše podniky smíšené.

Pravicoví politici tvrdí, že se nyní máme nejlépe v historii naší země. Do jaké míry je to pravda? A co by nová vláda měla udělat pro sociálně slabé skupiny obyvatel? Kterým skupinám se dnes žije těžko?

My se sice máme dobře, ale v zemích na západ od nás mají trojnásobné příjmy. To by sice nevadilo, pokud by tyto černé díry nevysávaly od nás kvalitní lidi a zisky z podniků vlastněných zahraničními firmami. U nás jsou přesto nejvíce vyrovnané platy a rozsah chudoby není velký. Je to dáno především příznivou skladbou obyvatelstva. Na západ od nás není chudoba dána rozdíly v příjmech, ale existencí velkých rasových a náboženských skupin neasimilovaného obyvatelstva, které mnohdy nezná ani jazyk země a má problémy se zaměstnaností. Je tam také větší zločinnost motivovaná ekonomicky nebo nábožensky.

U nás se těžko žije daleko více rodinám s dětmi než jiným skupinám, protože péče o děti neznamená jen vyšší ekonomickou zátěž, ale hlavně čas věnovaný péči nedovoluje rodičům plně se věnovat zaměstnání, jak současná doba vyžaduje a jak zaměstnavatelé potřebují.

„Objem majetku, který přešel do rukou cizinců od roku 1993, vzrostl sedmkrát, ten v domácím držení zůstal po celých 25 let stejný. Letos byla naše republika zařazena mezi rozvojové země, protože naše vláda již nemá na chod ekonomiky vliv a příjmy obyvatelstva dlouhodobě stagnují. Stali jsme se kolonií,“ napsal ve svém komentáři Jaroslav Bašta. Co vy na to?

Já to mohu jen potvrdit, je to výsledek polistopadového vývoje, který nemohl být jiný v prostředí otevřených hranic se západními vyspělými zeměmi a v prostředí, kde téměř všechny naše podniky zbankrotovaly nemajíce možnost konkurovat západnímu zboží. Zahraniční firmy potom zde koupily nebo postavily svoje podniky, aby využily naši levnou pracovní sílu, a my jsme mohli být jen rádi, že nás vůbec v této situaci dokázaly zachránit před úplným hladem a bídou. Pádem sovětského bloku, ztrátou východních trhů a hospodářským kolapsem jsme se vlastně kolonií stali zcela přirozeně. Nezapomeňme ale, že v sovětském bloku jsme byli ještě méně suverénní.

Opět se hovoří o orientaci naší země „na Východ“, nebo „na Západ“. Příznivci EU se děsí referenda, které by podle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Okamura či KSČM se tomu vůbec nebrání. A Okamurova SPD, jejíž většina poslanců se pozitivně dívá na Putina, nejspíše obsadí funkci šéfa bezpečnostního výboru sněmovny. Jak se na obě záležitosti díváte? Co říkáte námitkám „liberálních demokratů“, že český národ není na přímou demokracii zralý?

Tato otázka je zatemněna mnoha mýty a předsudky. Nemyslím si, že je u nás nějaká významná skupina lidí, kteří chtějí „směřování na východ“, nějací Putinovi agenti. Spíše jen nechtějí sankce a vadí jim informační válka proti Rusku, kterou vede mainstream a která je protkána lží a dezinformacemi. Pokud je dnes v této otázce u nás nějaká konfliktní linie, potom na jedné straně stojí protiruští fanatici chtějící studenou válku s Ruskem na základě nějakých ideologických a mocenských zájmů. Na druhé straně příkopu stojí lidé nepřející si konfrontaci s Ruskem považujíce ji za zbytečné zahazování našich zájmů mírového života a spolupráce s velkou a v budoucnosti jistě důležitou zemí, která má všechny podmínky se stát bohatou. Agenti cizích zájmů jsou spíše ti první.

Nevím, jak by dopadlo hlasování o vystoupení z EU a z NATO. Řešit všechno referendy, jak to chce Okamura, není možné. Ohledně vystoupení z mezinárodních organizací ovšem by lid rozhodovat měl. Pokud je mu to upíráno, nežijeme v demokracii. Přesto bych varoval před vystoupením. Jsme malá země a nemůžeme si dovolit taková gesta. My jsme zralí na demokracii stejně jako kterákoliv západní země.