Začněme teroristickými útoky v Bruselu z minulého týdne. Podle řady analytiků to ukázalo křehkost Evropy neschopné se vůči takovým hrozbám jakkoli bránit. Scénář bývá podobný – útok, slova soustrasti a nutnosti držet pospolu a bojovat za zachování západní demokracie, zvýší se bezpečnostní opatření v ulicích, časem to vyšumí, přijde další teror a vše se opakuje. Nakolik je možné říci, že jsme v současné době jako Evropa naprosto bezbranní a teroristé mohou bez větších překážek zaútočit kdekoli a kdykoli se jim zachce?

Evropa je zranitelná. Mimo jiné proto, že posledních dvacet pět let otázku bezpečnosti podceňovala. Koneckonců se to odrazilo i na jistém oslabení Severoatlantické aliance. Na druhou stranu se ukazuje, že některé kroky byly velmi neprozřetelné. To znamená například, že tzv. Islámský stát cvičí občany členských zemí EU, kteří mají jejich pas a můžou se vrátit a vytvořit zde teroristické buňky. Naprosto se ztratila kontrola nad pohybem řádově statisíců lidí z Blízkého a Středního východu a severní Afriky po Evropě, kteří se tady pohybují. Samotné Německo uvádí, že nemá zaevidovaných až sto třicet tisíc lidí. I kdyby jen jedno procento z nich byli lidé se sklony k terorismu, neřkuli vycvičení k terorismu, tak je to tisíc tři sta běhajících časovaných náloží jen v Německu. Ta věc je strašně podceněná, celé důsledky migrační krize můžou mít z tohoto pohledu tragické bezpečnostní následky.

Částečně jste už odpověděl na moji další otázku, a sice nakolik souvisí migrační krize s terorismem. O tom se vedou vypjaté debaty. Jedni říkají, že souvislost je jasná, druzí to naopak odmítají s tím, že teroristické útoky tu byly už před migrační krizí.

Samozřejmě, že tu byly i před tím. Na druhé straně popírat zvýšené riziko, že v dresu migrantů se dostanou na území Evropské unie vycvičení teroristé, je absolutní krátkozrakost. Je to strkání hlavy do písku a může nám to zapříčinit velké problémy. Migrační vlna představuje výrazné bezpečnostní riziko s potenciálem teroristické hrozby a takto se k ní musí racionálně, nepředpojatě, bez antiislámských výlevů přistupovat.

Takže například polská vláda se podle vás zachovala racionálně, když řekla, že po útocích nepřijme žádného imigranta?

Zachovala se nesmírně racionálně. Znovu opakuji, kdyby se mělo jednat jen o půl procenta těch lidí, kteří mohou představovat bezpečnostní riziko, tak při kvótě sedmi tisíc osob v případě Polska je to třicet pět lidí, kteří můžou být bezpečnostním rizikem v podobě třeba sebevražedných atentátníků. Postoj polské vlády je velmi racionální, velmi rozumný a v žádném případě bych nepovažoval za správné ho jakkoli kritizovat.

Belgická novinářka Laurence D'Hondtová v reakci na bruselské útoky uvedla, že všichni věděli, že v Bruselu žije hodně džihádistů, ale ti prý měli pocit, že existuje nepsaná dohoda s úřady, že budou žít mírumilovně a nebudou páchat žádné hrůzné činy a ta úterní změna je prý překvapení. Co k tomu říci?

Je to zrůdné, ale obávám se, že je to hluboce pravdivé. Skutečně tam byla mlčenlivá dohoda, že celé kompaktní čtvrti, například v Bruselu, které byly velmi často využívány jako skrýše pro různé extremisty, představovaly jakési bezpečné zázemí. Za to, že tam měli „klid“, naopak nepáchali teroristické útoky. Z tohoto pohledu to asi překvapivé bylo. Ta novinářka asi ví, o čem mluví.

A pokud byste měl říct, jak to působí na vás? Co soudíte o takovém laxním přístupu?

Pokud se podíváme i na hodnocení bezpečnostních odborníků a analytiků, obecně platí, že belgické bezpečnostní složky nejsou považovány za kvalitní, dobře pracující a dobře fungující. Jsou silně oslabeny bipolárním vlámsko-valonským napětím. Vezměte si, že například belgická armáda nemá národnostně smíšené jednotky. Dovedete si představit v bývalém Československu, že by byly zvlášť jednotky složené z Čechů a zvlášť ze Slováků? V Belgii to tak je. I tohle samozřejmě oslabuje bezpečnostní schopnosti belgických složek. V mnoha ohledech mohl být tento přístup pouhým východiskem z nouze. Tedy, že si byli dobře vědomi, že na víc z bezpečnostního hlediska nemají.

Česká vláda pohotově v reakci na útoky schválila vyhlášení prvního stupně ohrožení terorismem a poslala do ulic další policisty a zhruba 550 vojáků. Česká republika prý není v bezprostředním ohrožení. Jak tomu rozumět? A kdo odhalí, až bychom v bezprostředním ohrožení byli?

V tomto se chci postavit na stranu vlády. Myslím, že není důvod ji z tohoto pohledu kritizovat. Vláda postupuje racionálně a správně. Je nezbytné zvýšit ostražitost, je nezbytné dát najevo veřejnosti i těm, kteří by něco chystali, že je tady zvýšená pozornost a pohotovost. To samo o sobě může potenciální riziko zmenšit nebo i eliminovat.

Co vůbec české tajné služby, v jakém jsou stavu? Dlouhodobě někteří tvrdí, že selhávají, bojují mezi sebou a své poslání mnohdy neplní, jak by měly. Nakolik by pomohlo, bylo potřebné a realizovatelné jejich značné rozšíření?

Jedna věc je, že spolu různé bezpečnostní složky mohou soupeřit a ne vždy spolupracují ideálně. Takový jev najdeme všude ve světě. Svým způsobem tam panuje běžná profesionální a institucionální řevnivost, stát se to může, ale nemělo by to přesáhnout určitou mez.

Kvalitativně něčím jiným je v České republice, a tady přiznávám jistou subjektivitu pohledu, systematický nájezd dua Ištvan–Šlachta na jednu ze zpravodajských služeb, kterou v podstatě zdecimovali. To je věc za hranou jakékoli běžné řevnivosti, to byla v podstatě záškodnická činnost této dvojice.

A pomohlo by třeba posílení rozpočtů a rozšíření tajných služeb?

Rozpočty jsou posíleny. U rozšíření zpravodajských služeb je vůle jedna věc a druhá věc je, že máte omezený rezervoár lidí, kteří jsou schopni tuto práci dělat kompetentně a kvalitně. Vycvičit zpravodajského důstojníka je dlouhodobý proces, který trvá velmi dlouho a z tohoto pohledu tady žádné jednoduché a zázračné řešení není. Ti lidé musí získat zkušenosti, kontakty v daném prostředí a podobně. Nesmírně špatné by ale bylo, kdyby reakcí na teroristické hrozby bylo další přitažení šroubů z hlediska občanských svobod a ochrany soukromí, což vláda má velmi silnou tendenci dělat. Pod záminkou boje proti terorismu bude deset milionů našich občanů podrobeno ještě většímu vládnímu dozoru a někdy až buzerování, to bych považoval za velmi špatné.

Nyní k významné státní události, kterou je historicky první návštěva prezidenta Čínské lidové republiky v Praze. Nejprve obecně, co všechno to pro nás může znamenat? Zaznívají různé a často velmi ostře protichůdné názory.

Návštěvu hodnotím jednoznačně pozitivně a musím říci, že je to obrovský zahraničněpolitický úspěch pana prezidenta Zemana. Každý, kdo není zaslepený a je schopný trochu racionální úvahy, musí ocenit tento krok včetně jeho pozitivních ekonomických dopadů pro Českou republiku. Čína představuje globální mocnost, je to druhá největší ekonomika světa a je pouze otázkou času, kdy bude největší ekonomikou, jak byla koneckonců tisíce let předtím. Je to stálý člen Rady bezpečnosti OSN, stává se významným globálním hráčem a já hodnotím rozvoj česko-čínských vztahů velmi pozitivně.

To, že existují rozdílné názory na to či ono, tak nejvíce siláckých výroků vůči Číně se dopouštějí ti, kteří o Číně prakticky nic neví a jen rozšiřují nepravdivé a nekompetentní výroky.

Jak dnes vidíte coby někdejší lídr pravice v naší zemi, že současná pravicová opozice sbližování s Čínou kritizuje? Miroslav Kalousek je v tom nejviditelnější.

Musím říct, že tomu ne zcela rozumím. Myslím, že jde o jistý pokus zaměřit se na úzce selektovanou voličskou vrstvu, která tomu možná tleská, ale já považuji rozvoj vztahů s Čínou za pozitivní věc. K Číně máme přistupovat s respektem a očekávat i respekt vůči nám. Je tu velká šance, že se Česká republika a Praha stane jakousi vstupní branou pro čínskou ekonomiku. My představujeme velice dobrý odrazový můstek do EU, kam jde 80 procent našeho exportu, ale současně máme dlouhodobé a velmi kvalitní vztahy ve středovýchodní, východní a jihovýchodní Evropě. Čili ve formátu 16 + 1 (formát spolupráce 16 evropských zemí a Číny, pozn. red.) můžeme do značné míry zaujmout pilotní a důležitou roli a to hodnotím jednoznačně pozitivně.

Vaše někdejší stranická kolegyně Miroslava Němcová vás ostře kritizovala za účast na nedávném semináři v Poslanecké sněmovně, který se věnoval Číně a jejímu vedení…

Každý, kdo se o Čínu zajímá, chce mít znalosti o jejím fungování, tak se musí logicky zajímat i o pozici vládnoucích kruhů a pohled těch, kteří rozhodují o čínské současnosti a budoucnosti. Z tohoto pohledu jsem ten seminář hodnotil velmi pozitivně. To, že se někdo nechal strhnout do jednoduchých a primitivních politických klišé, to nikdy nebyl můj šálek kávy. Jak říkám, s Čínou je potřeba mít partnerské vzájemně respektované vztahy. Zabíhání do zjednodušených klišé je kontraproduktivní a nechová se tak nikdo kolem nás.

Překvapilo vás, co Miroslava Němcová řekla?

Mě to překvapilo spíše z jednoho pohledu. Považuji za neuvěřitelné, aby se vysocí straničtí funkcionáři montovali do soukromých pracovních záležitostí řadových členů, to mi připadá naprosto neuvěřitelné a hodnotím to jako jistý úlet. To se může stát každému z nás, žádnou větší dramatickou odezvu to u mě nevzbuzuje. Chtěl bych připomenout, že jedním ze základních pilířů politiky občanských demokratů byl princip, že soukromí je nedotknutelné, takže bych prosil, aby to bylo respektováno i u řadových členů strany od vysokých funkcionářů ODS.

V souvislosti s čínskou návštěvou se rozbouřily vlny dokonce i kvůli čínským vlajkám v ulicích Prahy. Starosta Prahy 6 z TOP 09 to označil za „lezení do zadnice“. Na druhou stranu ale jde o nejvyšší formu návštěvy a mnozí připomínali, že čínské vlajky během návštěvy zdobily i ulice Londýna, Paříže nebo Washingtonu. Co o tom soudíte?

Je to laciná hysterie, snaha se zviditelnit, neznalost souvislostí, neznalost kontextu. Není to nic jiného než elementární projev diplomatické zdvořilosti vůči představiteli jedné z globálních mocností. A to je u nás dramatizováno do naprosto nepatřičné podoby. Jak by potom pan starosta Prahy 6 označil chování britské královny, která čínského prezidenta vezla v pozlaceném kočáře v Londýně? Já to vidím pouze jako hysterická klišé a snahu o vlastní zviditelnění. Jsou to hysterické výkřiky. Jak už jsem říkal, oč méně toho lidé o Číně ví, o to siláčtější výroky vypouští. Kdo se o čínskou problematiku skutečně zajímá, něco takového by neřekl.

Prezident Miloš Zeman několikrát nedávno řekl, že se očekávají investiční dohody ve výši asi 45 miliard korun. Podívejme se tedy závěrem na možné čínské investice a efekt pro českou ekonomiku.

Znovu bych zdůraznil, že jde o obrovský zahraničně-politický úspěch pana prezidenta Zemana a každý, kdo racionálně analyzuje českou politiku, to musí přiznat. Za druhé, dokonce si myslím, že hospodářský efekt v dlouhodobém hledisku bude ještě vyšší než oněch 45 miliard. A za třetí, což považuji za zvláště důležité, aby Česká republika využila příležitosti stát se vstupní branou na trhy středovýchodní, východní a jihovýchodní Evropy. Nemluvme pouze o penězích, které potečou do České republiky, ale které přes Českou republiku a schopnost českých lidí budou ekonomicky uplatňovány v širším teritoriu, než je naše země.

Zcela závěrem, když byla řeč o prezidentu Zemanovi. Někteří analytici už v minulosti hovořili o tom, že urputná kritika sbližování s Čínou se netýká ani tak Číny, jako spíš toho, že se o to zasazuje právě Miloš Zeman…

S tím já do značné míry souhlasím, a jak jsem již řekl, považuji to za jeho největší úspěch v době trvání jeho mandátu. Má na tom velmi silnou osobní zásluhu a výpady vůči rozvoji česko-čínských vztahů nejsou projevem ničeho jiného než primitivního antizemanismu. Výroky typu, že rozvoj vztahů s Čínou ohrožuje demokracii v České republice, jsou směšné a trapné a neměly by vůbec zaznívat.