V poslední době se hodně hovoří o dění v Řecku. Debaty jsou ovšem vedeny takřka výlučně o ekonomických a finančních tématech. Co k problémům, se kterými se tato země potýká, může říci sociolog?

Evropským elitám se podařilo vytvořit nepřátelství mezi normálními lidmi z různých zemí. Zatímco jednoznačnou vinu nesou evropské centrální orgány a jejich přisluhovači v jednotlivých zemích, jedni nadávají na líné Řeky a druzí zase na arogantní Němce. Je vytvářen virtuální dojem, že Řekové jsou na jakési permanentní all-inclusive dovolené a že je to placeno z našich daní.

Řekové mají ve skutečnosti za sebou tak těžkých pět let, že si to ani nedokážeme představit. V zemi jsou celé oblasti, kde mladý člověk nemá práci, nemá šanci sehnat práci a třeba ani nezná mladého člověka, který by pracoval. Když si v kritickém věku nevytvoří potřebné návyky, nejspíš už bude mít problémy do konce života. Nebude schopen pořádného zaměstnání, neožení se, s vysokou pravděpodobností se dopustí kriminálního jednání atd. To se netýká jednotlivců, ale celé generace. To je to, co se skrývá za termínem „ztracená generace“, o kterém někdy čteme v médiích.

Problém ještě prohlubuje, že z Řecka obrovská spousta lidí odešla. A v takové situaci odcházejí spíš ti aktivnější a schopnější. Koneckonců, Čechům trvalo staletí, než se vzpamatovali z „pouštění žilou“ po Bílé hoře. Řekové na tom nebudou lépe.

V Řecku nyní nefungují banky, kolabují sociální služby a hrozí, že podobně zkolabují i další funkce státu. Co může v takové situaci dělat společnost?

V takové situaci se ukáže, jak je společnost odolná. Pokud existuje silná šedá ekonomika, pomůže lidem přežít. Země bez šedé ekonomiky se hroutí a lidé umírají, protože nemají dost potravin, nedostává se jim lékařského ošetření atd.

Znamená to, že šedá ekonomika představuje něco pozitivního?

Jednoznačně! Současná vláda se nám snaží namluvit, že když zničí šedou ekonomiku, zvýší se daňové výběry, ale je to docela obyčejná lež. Ještě nikde na světě se nepodařilo zvýšit daňové výběry zvýšením kontroly. A není náhoda, že jedna z nejmasivnějších šedých ekonomik je v Německu.

Šedá ekonomika má jedinou „nevýhodu“. Vytváří oblast, kde lidé nejsou závislí na státní byrokracii a úředníci nemohou vymáhat úplatky.

Co může z pohledu sociologa být v takových problémech, jaké má Řecko, katarzí, která dokáže obrátit vývoj od úpadku k dalšímu rozvoji?

Řecko potřebuje rychlý kolaps a start od nuly. Čekání na kolaps a udržování země v polomrtvém stavu je mnohem horší než rychlá změna.

Kromě toho se potřebuje zbavit zahraniční pomoci. V naprosté většině případů je totiž zahraniční pomoc pro každou zemi ničivá. Projevilo se to v případech mnoha afrických zemí a v České republice to dnes prožíváme s tzv. evropskými a norskými fondy.

V případě Řecka se už začal projevovat „africký efekt“. Když státní správa dostává zahraniční pomoc, není závislá na výběrech daní. Není tudíž závislá na tom, zda se lidem bude dařit nebo ne. Není tudíž motivována svou zemi dobře spravovat. Naopak. Do čím větší bídy lidi ve své zemi uvrhne, tím více zahraniční pomoci dostane.

Řecké problémy se odvíjejí od astronomického zadlužení země. Dluh veřejných rozpočtů je přitom charakteristický – v různé výši – pro všechny západní země. Lze „život na dluh“ označit za spojující fenomén západní civilizace? A co to o této civilizaci a jednotlivých společnostech vypovídá?

Myslím, že to vypovídá jen velmi málo o společnosti a velmi mnoho o špatném politickém systému. Řecký dluh vznikl z podstatné části tak, že Řecko bezstarostně přijímalo evropské dotace. Jenže s každou dotací je spojena povinnost přidat také nějaké vlastní peníze. Řečtí politici a řecká byrokracie chtěli vyčerpat co nejvíce dotací, realizovali tedy i nesmyslné projekty a doplňovali je penězi ze státního rozpočtu. To je přesně to, co dnes dělá Babišo-Sobotkova vláda.

Byrokrat vždycky dokáže vytvořit dokument, který tvrdí, že vyhazování peněz je „investicí do budoucnosti“, že ten který projekt je nesmírně nutný atd. Pokud lidé expertům věří nebo jestliže nemají možnost zamítat jejich návrhy přímým hlasováním, dopadne to pokaždé takhle.

Hlavním „nepřítelem“ Řecka jsou v současnosti mezinárodní finanční instituce. Jaký je podle vás vliv těchto institucí – Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a dalších – na rozvoj západní společnosti po druhé světové válce?

Jednoznačně negativní. Ale nezapomínejme, že finanční instituce nemají myšlenky a nemohou mít zájmy. Jen lidé mohou mít myšlenky a zájmy. Ty instituce, které jste jmenoval, jsou jen nástroje k prosazení zájmů globální byrokracie a k likvidaci národních demokracií. Brzy ale budou doplněny něčím ještě daleko horším – totálně nekontrovatelným aparátem s neomezenými pravomocemi, jaký má vzniknout na základě právě schvalované smlouvy TTIP.

Finančnictví a bankovnictví je obecně považováno za významný faktor vývoje západní civilizace již od průmyslové revoluce. Jak moc a v čem podle vás finančnictví ovlivnilo podobu západní společnosti?

Finančnictví hrálo po většinu západních dějin nesmírně pozitivní roli. Bylo tak tomu, dokud bylo jen podpůrnou záležitostí pro výrobu a poskytování služeb. Jakmile se stalo hlavní činností, začala být jeho role destruktivní. Jestliže dnes lidé, kteří přesouvají nesmyslné dokumenty v bankách, vydělávají několikanásobně více než lidé, kteří řídí strojírenskou výrobu, je zjevné, že je něco v nepořádku.

Ale finanční sektor nemůžeme posuzovat izolovaně. Klíčovým problémem je nekontrolovatelný růst byrokratických aparátů – státních i korporátních. Ostatně dnešní banka není nic jiného než další byrokratický aparát.

Změnila nějak přístup západní společnosti (teď nemyslím jen v Řecku, ale obecněji) k lákavým nabídkám finančních institucí finanční krize probíhající od roku 2008? Vzala si společnost z této krize podle vás nějaké poučení?

Politické a korporátní elity si z krize vzaly poučení, že jim projde naprosto cokoliv a že mohou z kapes daňových poplatníků vytahat neomezené peníze.

Nedávné referendum v Řecku ale ukázalo obnovení jiného podstatného principu, který platil po celou evropskou historii. Lidé nejsou odpovědní za dluhy, které udělala jejich vláda. Pokud někdo půjčuje peníze vládě, jde do extrémního rizika. Je to jeho rozhodnutí a nemůže si stěžovat, když je nedostane nazpátek.

Řecko je v rámci západní civilizace specifickou zemí, díky své poloze na samém kraji civilizačního okruhu, i historickými vlivy. Jak se sociolog dívá na střet těchto specifik se „standardy“ západní civilizace, považované v jejím rámci za univerzální?

V tuto chvíli se nezdá, že by nějaká řecká specifika hrála roli v problému, o kterém mluvíme. Řecko je chudé a EU vždy přistupuje k chudým zemím hůře než k bohatým. Stanoví jim přísnější podmínky, je vůči nim bezohlednější a arogantnější. My, jako obyvatelé České republiky, bychom si měli uvědomovat, že dalším Řeckem můžeme být my.

Vaše zmínka o civilizačních okruzích ale obrací pozornost ještě k další záležitosti. Řeckem prochází fronta nevyhlášené války mezi západní civilizací a islámem. Když evropská byrokracie zničila Řecko, nahrála tak Turecku a dále posunula rovnováhu sil ve prospěch islámu.

Je v této souvislosti možné hovořit při prosazování západních standardů v Řecku o jakési „měkčí variantě“ vnucování západních hodnot odlišným civilizačním okruhům?

Ale Řecku není vnucován žádný západní standard! Ta země byla v podstatě přepadena a oloupena. Rozdíl proti druhé světové válce je jen v tom, že k tomu nedošlo otevřeným vojenským střetem, ale byrokratickými procedurami.