Pane Robejšku, vy jste hlavní tváří Realistů, nové strany, která kandiduje do Sněmovny. Jezdíte na mítinky, v médiích za stranu vystupujete především vy. Není mi úplně jasné, proč jste na posledním místě kandidátky v Praze.

Tohle má dokládat můj obecný postoj a motivaci, proč jsem šel do politiky. A sice, že na rozdíl od ostatních lídrů nejsem žhavý na pozice, funkce, prebendy a výhody, nýbrž chci sloužit naší zemi. Posledním místem dokazuji, že nechci a nemusím být ten, který v této zemi sedí na nejvyšších postech. Chci sloužit tím, co vím a umím, tedy poradit, navrhnout, řídit věci a v tomto ohledu jde o zásadní rozdíl oproti lidrům z ostatních stran.

Není to ale k voličům nespravedlivé? Vystupujete po náměstích, chodíte do televizí a pak volič zjistí, že vůbec nejste lídr a nemusít usednout ve Sněmovně ani v případě, že by se tam Realisté dostali…

Vidím to naopak jako důkaz mé poctivosti, se kterou se k věci stavím. Pokud jsem dobře informován, naši voliči vědí, kde mě najít. A jestli se správně pamatuji, pan Babiš chtěl udělat něco podobného. Pak se rozhodl pro preferovanější pozici a mně je to docela milé, ukazuje to další rozdíly mezi námi. Já preferovanější pozici nehledám, hledám způsob, jak mohu posloužit své zemi.

Ještě v jedné věci zůstanu u Vaší strany. Při představení Realistů v minulém roce jste uvedl, že byste chtěli v těchto volbách dosáhnout asi 20 procent. Jak si vysvětlujete, že tomu žádné průzkumy nenaznačují? Není voličská poptávka?

Naše analýzy provádíme podle politické metody, kterou jsem z větší části zformuloval já, a ta říká: v každém procesu jsou důležitější a méně důležité věci. Příčiny toho, nač se ptáte, jsou oním procesem, kde na prvním místě je, že nás veřejnoprávní média systematicky bojkotují. Při srovnání s prezencí lídrů ostatních stran zjistíte, že se v médiích prakticky nevyskytuji, ačkoli jsem v minulých letech průměrně 15-20krát byl v České televizi, v rozhlase to bylo velmi podobné.

Druhým důvodem je, že se nepodařilo získat dostatečné množství finančních prostředků, jaké bychom potřebovali. Tyto dvě věci dohromady jsou hlavním důvodem, proč se nám nevede tak, jak bychom si přáli, přičemž pořád ještě existuje velmi mnoho voličů, kteří chtějí volit, ale stále se nerozhodli koho. Takže vysledek bude jistě podstatně lepší než ukazují průzkumy.

Která ze stran na současné politické scéně je Vaším největším konkurentem? Nechali jste si zpracovat vlastní výzkumy?

Za naše největší konkurenty považuji strany, které dosud této zemi dlouhodobě vládly. Jde o strany typu ODS a TOP 09. Strany, které mají největší vinu na tom, že jsme tam, kde jsme a že je pravice v krizi. Naším konkurentem je pochopitelně i pan Babiš.

Nesrovnáváme se s těmi stranami, které razí extrémnější a agresivnější tón, což platí kupříkladu na pana Okamuru. Tematicky se sice najde několik průseků, kde jsme podobní, ale náš přístup je mnohem serióznější, promyšlenější a proto i snáze uskutečnitelný.   

Například?

Když pan Okamura řekne, že zakáže islám, tak lže, protože nic takového se mu nemůže podařit. Většinu nikdy nezíská. Proto když my říkáme, že tu nechceme multikulti, nechceme tady muslimskou invazi, víme, jak bychom to udělali jinak a seriózněji. S touto zmíněnou extremistickou stranou politického spektra nechceme mít nic společného.

V rozhovoru pro DVTV jste řekl, že jsme ve válce, a proto považujete za nutné zavedení povinného tříměsíčního vojenského výcviku pro muže, s čímž souvisí i následné větší množství zbraní mezi lidmi. Lze říci, s kým jsme ve válce?

Evropa je ve válce a my jako západní civilizace jsme součástí Evropy. V tomto smyslu jsme ve válce. Pokud chcete mít konkrétní příklady, stačí se podívat na periferie francouzských měst. Stačí si uvědomit, jak nejisté je pohybovat se dneska po Evropě, jak často se lidé mohou stát oběťmi muslimských teroristů. Pro mě coby bezpečnostně-politického analytika jsou to naprosto jasné příznaky válečného stavu. Dlouhodobě se fakticky jedná o válku civlizací, ve které naše západní civilizace nemá ty nejlepší karty. Bohužel hlavně proto, že se Západ chová příliš měkce.

Znamená to ale, že náš současný nepřítel není zdaleka tak jasný, jako kupříkladu v druhé světové válce. Nakolik je možné takovou válku vyhrát?

V současnosti jde o konflikty asymetrického typu. Bojují zde demokratické státy, představující snadný cíl, s partyzánskými organizacemi, které se mohou zcela volně pohybovat díky svobodě, kterou tu máme, a útočit, kde se jim zamane. To je konflikt, ve kterém jde o životy našich lidí a budoucnost naší země.

A je tedy možné takovou válku vyhrát?

Je v ní možné získat iniciativu, kterou zatím nemáme. Západní státy, a my k nim patříme, jsou zatím vždycky v defenzivě, protože ten, kdo nás napadá, si zvolí okamžik a způsob útoku. V tomto ohledu jsme slabší, ale kdybychom například opravdu kontrolovali hranice Evropy, tuto svou defenzivu podstatně zmírníme.

Hovořil jste o některých extrémních řešeních, které navrhují jiné strany. Nicméně, existuje podle Vás nějaká hranice, za kterou bychom v této válce neměli zajít? Nebo v rámci zachování naší existence nejsou hranice žádné?

Bohužel je to tak, jak naznačujete. Náš nepřítel, který nemá vůbec žádné zábrany, určuje celkový styl boje, ve kterém se nacházíme. Nemůžeme postupovat rytířsky proti nepříteli, který se chová podle. Když se budeme chovat rytířsky, máme špatné karty a předem jsme prohráli. Jakkoli to pro nás je kvůli křesťanské tradici a morálním hodnotám těžké, tak teď jde o přežití západní civilizace a tudíž je nutné reagovat na výzvu, která proti nám stojí, odpovídajícím, účelným způsobem. Pak není nic zakázáno. Náš nepřítel také žádné zábrany nemá.

Takže používat minimálně stejných prostředků jako nepřítel a neohlížet se na možné vedlejší důsledky?

Nedávno jsem to rozvedl na jedné konferenci ve Sněmovně. A použil jsem tam přesně tuto argumentaci. My se bohužel musíme přizpůsobit tomu, jakou formou bojuje náš nepřítel. Opakuji, tohle není rytířský konflikt, to nejsou dvě vojska, která se setkávají na otevřeném poli s takříkajíc otevřeným hledím. Tady se setkávají dvě zcela jiné síly. Naše síla je víceméně bezbranná, protože jsme otevřená a mírumilovná společnost, která je napadána tím, kdo nemá vůbec žádné ohledy. Budeme-li se chovat jako doposud, můžeme jedině prohrát.