V jakém stavu je podle vás demokracie v Česku? Přiblížili jsme se, nebo vzdálili tomu, o čem jsme snili po roce 1989?

Podle mého názoru jsme se minimálně deset, možná patnáct let docela poctivě přibližovali tomu, co jsme asi chtěli, ale posledních deset let se zřejmě vzdalujeme. A je to čím dál horší a čím dál bolestnější podívaná na to, co se děje. Na druhou stranu v tuhle chvíli nevím, jestli máme hovořit o zpochybňování, volby asi byly svobodné, ale začíná oprávněně narůstat obava, aby ještě i ty další svobodné byly. V každém případě pro nás – pravicové politiky – jsou základními hodnotami demokracie, ale také svoboda. A těch svobod nám zcela jistě začíná opravdu valem ubývat a ta nová vláda, která má přijít, vyvolává velmi rozporuplné pocity.

Překvapil vás volební výsledek? Považujete sněmovní většinu, která se od prvních dnů začala v Poslanecké sněmovně – hnutí ANO, SPD a komunisté – formovat, za ohrožení demokracie a svobody? A co to může přinést České republice v budoucnu?

Velmi se obávám, že tyhle trendy mohou velmi posilovat. Málokdo je natolik znalcem historie, aby věděl, že i opravdový nástup nacismu na jaře 1933 se odehrával až do poslední chvíle téměř podle demokratických pravidel. Skončilo to tím, že krátce po požáru Říšského sněmu si Bundestag zdánlivě překvapivě odhlasoval, že pan Adolf už může všechno, že Bundestag sám sebe odstavuje na vedlejší kolej, a pak už to všechno bylo jen horší a horší. Dost podobné to bylo u nás o patnáct let později v roce 1946, kde tehdejší společnost nepochybně nepředpokládala, že volba komunistů bude tak hrozná a že to bude na čtyřicet let. Naši dědečkové si mezi sebou vyprávěli, že to potrvá do švestek. A to je velmi zneklidňující. Mohou hrozit opravdu nepěkné věci, když současný vývoj bude pokračovat.

Ale situace tehdy byla podstatně jiná. V Německu, stejně jako v celém světě ve třicátých letech, probíhala hospodářská krize, u nás v roce 1946 byla zase veřejnost zklamána Mnichovem, kdy tehdejší demokracie na Západě tváří v tvář Hitlerovi hodila Československo přes palubu, takže lidé se rozhodovali ve světle tehdejších pohnutých událostí a zkušenosti. To se dá částečně pochopit. Ale jak si vysvětlujete dnes, kdy ekonomika prosperuje, je nejnižší nezaměstnanost a rostoucí životní úroveň, svoboda slova, projevu, cestování, že lidé nostalgicky vzpomínají na minulost a třicet procent z těch, kteří přišli k volbám, podpořilo bývalého komunistu a spolupracovníka StB Andreje Babiše, který navíc legalizuje okamurovce a komunisty?

Existuje klasické české pořekadlo, že občas lidé nevědí roupama, co dělat. Fakt je, že aktuálně ekonomický stav nepochybně je lepší, než kdy byl. Na druhou stranu právě proto někteří lidé reagují, jak reagují. Navíc se velmi obávám, že jedním ze světově vyhlášených fenoménů českého prostředí je notorická závist, to je to, co velmi dlouho bylo podhoubím bolševických a jiných zrůdných pudů. Ono to dnes může být trochu podobné a v této prapodivnosti, kdy jedna osoba, o které slovenští kamarádi říkají, že jsou šťastní, že ji tam už nemají, tady dobývá pozice a kupuje si čím dál větší vliv. Ale samozřejmě že na tom volebním výsledku se podílejí i jiné faktory než ty, o kterých se mluví nejvíc. Toho člověka volí ze třetiny jeho vlastní zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci. Tohle je pochopitelně trochu pod tlakem. Někdo zase podlehne laciným populistickým trikům. Já jsem od toho pána neslyšel jedinou konstruktivní větu, ale vykládat, co všechno je špatně, trvale si hrát na ublíženého, se v Čechách líbí. I když ho osobně považuji za bezcharakterního sociopata a hlupáka, nicméně za hlupáka s velmi rozvinutými mocenskými instinkty, ale s velmi schopnými poradci a ti tvoří výsledek, který vidíme. Částečně bych se trochu zastal té druhé party, o které byla řeč. Pokud jde o SPD, považuji za nepřijatelnou osobu jejího šéfa, ale na druhou stranu mám pocit, že v jejích řadách jsou skuteční vlastenci, lidi, kterým vadí, a přiznám se, že mně to také do určité míry vadí, že se vytrácejí v našich občanech hrdost a úcta ke své vlastní zemi, což má jednak  důsledky, o kterých jsem mluvil, jednak to způsobuje, že se vlastenectví bere tak trochu jako nadávka. Přitom je to vysoká hodnota. Takže nechci úplně SPD jako celek lacině kritizovat, pana Okamuru samozřejmě ano, to je čistý obchodník, kterému je všechno jedno. Nemám nejmenší pochyby, že jeho osobním cílem jsou výlučně a pouze peníze, ale jsem přesvědčen, že v řadách tohoto spolku jsou docela až úctyhodní lidé. S tou fašistickou nálepkou bych v tomto případě byl velmi opatrný, myslím, že tomu tak úplně není.

Jaká je podle vás odpovědnost Miloše Zemana jako prezidenta za současnou vnitropolitickou situaci? Jeho kritici tvrdí, že přispěl velkou měrou k dalšímu vyvolání závisti a nenávisti, třeba venkova k tzv. pražské kavárně, k nedůvěře vůči tradičním politikům a svou velkou podporou i k úspěchu Andreje Babiše? Jak se díváte na to mocenské spojení Miloše Zemana a Andreje Babiše?

To je na tom pro mne to nejsložitější a nejhůř uchopitelné. Bez mučení se přiznám, že před pěti lety, když volba prezidenta kulminovala do polohy, že buď on, nebo jistý Šláfenberk, já si neodpustím tu přezdívku, i já jsem patřil mezi voliče Miloše Zemana a neměl jsem s tím nejmenší problém. A z té polistopadové trojky ho pořád považuji za druhého nejlepšího hned po panu profesoru Klausovi. Ale je pravda, že se v poslední době dějí podivné věci, některé jsou vysvětlitelné, asi každý dnes vidí, že pan prezident je starší a starší, na druhou stranu mám pocit, že je pořád racionální, tím spíš nejsem schopen pochopit jeho podporu Babiše. O panu ultrašéfovi StB z Čapího hnízda není sporu o tom, že používal, používá a bude používat praktiky, které se naučil v dobách svého mládí, je zvyklý mít na každého složku, mít na každého sešitek atd. Mám jediné vysvětlení, které mi nedělá v hlavě problém, že existuje něco, za co by se současný pan prezident asi styděl. Možná je to nějaká prkotina, nemám pocit, že by to byl člověk, který by kradl, lhal nebo si vymýšlel. Jediné vysvětlení pro mne tedy je, že jeho spolupráce s panem StB Burešem není až tak úplně dobrovolná, že to není jen strategie mířící k prezidentské volbě. Nejsem schopen to nijak dokázat, ale je to jediné, co mi hlava bere.

Tak si vysvětlujete fakt, že kvůli Andreji Babišovi byl prezident podle ústavních právníků ochoten ohýbat i ústavu?

Ano a doslova v lokajském stylu. To mi absolutně neladí s jeho osobou. To, že se dnes dopouští výroků, které až zesměšňují ústavu, je lokajství. A proto si to nedokážu vysvětlit jinak než tím, co jsem řekl.

Litujete dnes, že jste volil Miloše Zemana? A budete ho volit znovu?

Nelituji a volit už ho asi nebudu. To už bych asi nedokázal. Pro mne v tuto chvíli z té současné dosti tristní sestavy kandidátů je jediná šance, že to může být trochu jinak a prospěje to posílení svobody a demokracie, prostě Mirek Topolánek. I při jeho historických omylech, ke kterým se dnes hlásí. Já jsem s ním spolupracoval v jeho začátcích, měl jsem z něj i lidsky velmi dobré pocity. Ve chvíli, kdy se stal premiérem, ho asi uchvátila moc a jiné vlivy. Jeho šance nejsou nulové, ale bude to mít velmi těžké. Jsem ochoten mu pomáhat, a to všemi způsoby, kterými budu schopen.

Vy jste pravicově zaměřený člověk, ostatně jste předsedou neparlamentní strany Česká pravice, proto bych se chtěla zeptat na Demokratický blok, který středopravé strany ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN vytvořily v Poslanecké sněmovně jen kvůli volbě orgánů dolní komory. Jak tento krok hodnotíte?

Já to osobně svým docela blízkým přátelům, kteří tvoří nejvyšší vedení v ODS, velmi vytýkám, mám od nich ujištění, že to je krátkodobá záležitost. Považuji to za obrovskou chybu, protože podle mne druhý největší škůdce hned po panu kapitánu Burešovi je jistý Kalousek, který velmi poškodil pravicovou politiku. Občas mám pocit, že pan Babiš nemá lepšího agenta ve svém zdánlivě největším oponentovi. Ten člověk je morální kreatura, mnohokrát poškodil zájmy pravice a dělá to opakovaně. Demokratický blok je podle mne obrovská chyba ne snad proto, že vznikl, to se jakž takž dá pochopit, ale chyba je dopustit, že Kalousek je jakoby šéfem tohoto bloku. To je hrůzostrašné. Ale věřím, že to je epizoda, které se všichni chytli a která už velmi brzo nebude pravda. Je to složitější. Dokonce i v TOP 09 jsou slušní a úctyhodní lidé, jen si opakovaně volí špatné vedení. Starostové jsou až na výjimky docela úctyhodný subjekt, v obcích odvádějí chvályhodnou práci. S lidovci je to trochu složitější a ODS má stále k reálné konzervativní pravici nejblíže a věřím, že i bude mít. Ale samozřejmě pokud se vyvaruje takovýchto chyb.

Vy si nemyslíte, že by demokratické parlamentní strany měly zvolit nějaký společný postup i do budoucna, aby nebyly úplně převálcovány ve sněmovně blokem ANO, okamurovců a komunistů?

Ale to jistě. Obrovský paradox je právě v tom, že sám se dlouhé roky snažím podílet na nějakých integračních procesech. A vím, jak je to strašně komplikované, bohužel ze všeho nejvíc před volbami. A paradox je v tom, a někteří politologové na to oprávněně poukazují, že kdyby byly bývaly tyto strany takové uskupení udělaly dřív, tak by ten skoro stejný počet voličů stran Demokratického bloku, jako mělo ANO, neznamenal velmi malý počet mandátů jako dnes, ale znamenal by skutečnou sílu, skutečnou protiváhu. Bohužel tak, jak to je, je potvrzením těch paradoxů, které D’Hontův volební systém skrývá. Když se to, co se má udělat před volbami, udělá až po volbách, a přiznejme si, tak trochu ze zoufalství, je pozdě. I když jim samozřejmě fandím s výjimkou těch, které jsem jmenoval. Budu opět dělat všechno pro to, aby se tyto aktivity odehrály před volbami. Koneckonců nás za necelý rok čekají zdánlivě málo významné volby do senátu. Ale on to může být ten poslední pokus, jak tady vůbec zachránit svobodu a demokracii. Takže uvidíme.

Ale s touto výzvou vytvořit podobný blok přišel před volbami právě vámi kritizovaný šéf TOP 09 Miroslav Kalousek, a pro společnou spolupráci demokratických stran se byl ochoten vzdát i své účasti v tomto uskupení. Ale ODS to tehdy striktně odmítla. A kdyby to udělaly, měly by dnes se stejným volebním výsledkem osmdesát poslaneckých mandátů, tedy jak jste sám upozornil, téměř stejně jako hnutí ANO. Neobrátilo se proti ODS a ČSSD dnes to, co prosadili Václav Klaus a Miloš Zeman v době opoziční smlouvy, tedy změnu volebního zákona, který je namířen proti malým stranám a jejich koalicím?

Zapomíná se na to, že úprava volebního zákona byla paskvil. Ale bylo to myšleno úplně jinak. Dnes tak nenáviděná opoziční smlouva byla relativně racionální věc, protože tehdy vstoupily do sněmovny prapodivné subjekty jako Mumie svobody, což je, myslím, docela vtipná přezdívka pro tehdejší subjekt, a cílem té změny byl většinový systém, což není nic špatného, ten mají i nejvyspělejší země světa – Spojené státy a Velká Británie. Jenže tehdy v mých očích velmi zlovolná a velmi škodlivá aktivita tehdejšího prezidenta Havla způsobila, že tento záměr byl prostřednictvím tehdejšího Ústavního soudu zcela vykostěn, vznikl z toho paskvil, ve kterém zůstaly jen nesmysly, které se opravdu obracejí proti současným politikům. Ale ten primární cíl udělat většinový systém, který sám o sobě je principiálně zcela v pořádku, se bohužel nepovedl. A ano, dnes to má bohužel tyto následky. A za druhý problém v souvislosti se zpětným vnímáním tzv. opoziční smlouvy považuji to, že i když byl ten záměr v zásadě obhajitelný, už tehdy poměrně velká část médií k němu byla nepřátelská. Takže to vnímání opoziční smlouvy je do určité míry výsledkem tehdejší interpretace, která se přenáší do dneška a veřejnost ji vnímá velmi zkreslenou optikou.

Nic proti většinovému systému, ale problém je, že ústava jasně říká, že volby do Poslanecké sněmovny se konají na základě poměrného zastoupení, volby do senátu na základě většinového systému. Ovšem problémem opoziční smlouvy nebyla jen šance zavést většinový systém i do voleb do Poslanecké sněmovny, ale i toleranční patent, ve kterém se ODS zavázala, že nevyvolá, ani se nepřipojí k návrhu na vyslovení nedůvěry vládě, což dávalo téměř neomezený prostor tehdejšímu premiérovi Miloši Zemanovi.

Už sám název toleranční patent byl absurdní, protože kdysi dávno to Josef II. myslel trochu jinak a bylo to o církevních svobodách. Ten název byl tehdy zneužit a zkreslen.

V příštích dnech bude jmenován premiérem Andrej Babiš, sestaví nejprve menšinovou vládu, ale i když nezíská ve sněmovně důvěru, má už od prezidenta jisté, že dostane i druhý pokus, a vzhledem k tomu, že šéfem sněmovny je Radek Vondráček z hnutí ANO, má velkou šanci i na třetí pokus. Co se podle vás bude dít?

Do hlavy tohoto pána nevidím a ani bych si to dokonce snad nepřál. Jeho pudové chování je těžko odhadnutelné, ale třeba překvapí. Já bych rozhodně neházel do jednoho pytle celý ten konglomerát sedmdesáti osmi poslanců. Dokonce i tak bych si troufl najít docela úctyhodné lidi, kteří mají něco v hlavě a kterým bude při tomhle vývoji čím dál tím hůř. Na druhou stranu mám pocit, že ten první pokus není myšlen úplně vážně, to ani nemůže být. Není sporu o tom, že ve sněmovně bude sílit nervozita a že tam budou padat nejrůznější nabídky velmi dobře zobchodovatelné. Budou se tam dít věci, které by měly iniciovat složité procesy v menších stranách. Myslím si, že cílem je druhý pokus a že pak ta vláda, která může vzniknout a asi i vznikne, může přebírat některé totalitní praktiky z minulosti, a to se mi pochopitelně hluboce nelíbí. Ale obávám se, že tohle se bude dít.

Nepřipadalo vám paradoxní, že Babiš, který na rozdíl od minulých sněmovních voleb, kdy ho podpořili mnozí podnikatelé, tentokrát vyhrál volby díky levicovým voličům, říká se, že vysál voliče komunistům i sociálním demokratům, ale okamžitě po volbách prohlásil, že programově nejblíž je mu ODS?

Jedna z radostí, kterou přinesly tyto volby, byl propad šmejdů, kteří se neštítí používat jako symbol jedno z nejsprostších slov na světě, což je pro mě cokoli komunistického. Na druhou stranu si to vysvětluji trochu jednodušeji: protože pamětníci moc dobře vědí, že StB byla vždycky vyšší level z těchto šmejdů, tak si prostě řekli, proč kováříček, když to může dostat kovář. Ale je dobré, že komunisti jsou možná na dobré cestě opustit scénu. To je jedna z mála věcí, která mě těší na volebním výsledku. V případě sociálních demokratů je to jiné, to je nepochybně demokratický subjekt, bohužel čím dál tragičtěji vedený, tam je mi toho výsledku lidsky líto, navíc pro demokracii jako celek je to škoda. Stejně jako Sparta potřebuje Slavii, v regulérní demokracii, až se konečně vrátíme k politické politice a ke skutečným hodnotám, pak sociální demokracie bude mít opět skutečné místo v regulérním politickém systému.

V ODS se dnes objevují dva naprosto odlišné názory. Jeden názor, který zatím převládá, že by ODS neměla vstupovat do vlády s hnutím, jehož představitel byl obviněn z dotačního podvodu, prosadil EET a další občanskými demokraty kritizované zákony, navíc to slíbila před volbami svým voličům. A vedle toho druhý, pragmatičtější názor, který říká, že je potřeba zabránit spolupráci hnutí ANO, okamurovců a komunistů, takže je třeba raději s nějakými podmínkami přistoupit na vládní spolupráci s Andrejem Babišem. Jaký názor je vám bližší?

Říká se mi to nerado, ale oba ty zdánlivě protichůdné názory jsou správné. A v tom je obrovský problém. Ono je to opravdu tak, že zdánlivá iniciativa, za kterou nevidím nic jiného než prostou matematiku, říká, že jakákoli jiná dvoučlenná koalice v současném rozložení sněmovny není možná než těchto 103 – ANO a ODS. Takže ze strany pána z Čapího hnízda bych na tom nic nehledal. Ale u ODS je to opravdu strašně složité. Ono nejde jen o nějaké bránění bolševikům, jde o to, že kdyby se ODS sebeobětovala, jinak se to nedá nazvat, asi by vznikly nejmenší škody v tom bohužel nepochybně čtyřletém období, které před sebou máme. Ale stalo by se to doslova za cenu sebeobětování. ODS by to jako celek nepřežila. Na druhou stranu, když se to nestane, zůstane ODS oprávněná hrdost, na kterou má nárok, ale hrozí jí marginalizace v opozici, což ne všichni voliči udýchají. To je něco jako schizofrenní stav a myslím si, že nadcházející kongres ODS bude vzhledem k tomu, že tohle je velký vnitřní problém, velmi složitý, jak to vyřeší. Ale kdybych to měl s určitou znalostí poměrů tipnout, tak myslím, že dnes ve straně převáží pojmy jako hrdost a čest a že ODS do vlády s Babišem nepůjde.