Jak hodnotíte dosavadní působení prezidenta Miloše Zemana?
Prezident je ve své půlce volebního období, má dva a půl roku za sebou a předpokládám, že neudělal žádnou chybu. Prokazuje, co slíbil v inauguračním projevu, a celé jeho období hodnotím vysoce kladně, pozitivně a ve prospěch společnosti. Jak říkal, chce být prezidentem všech a samostatné suverénní země a také se tak chová. Platí to i nyní, kdy země prochází velmi složitým a těžkým obdobím stejně jako celá Evropa – imigračními problémy.
Jak tedy vnímáte výroky prezidenta ohledně uprchlíků? Ať už jde o slova „vezmu sám pušku do ruky“ nebo kritiku kvůli financím, které neputují do zařízení pro děti, ale do řešení situace s imigranty…
Co se týče pušky, šlo o nadnesení. Je třeba prezidentovi rozumět, protože má blízko k bonmotům a nadsázce. Nemyslel tím, že ve svých sedmdesáti letech vezme do ruky pušku, ale nicméně říká, že je připraven udělat vše pro obranu země. Tak bych vnímal tento výrok. Pokud jde o uprchlíky a finance, má svým způsobem pravdu. Mnoho lidí sbírá po desetikorunách a stokorunách peníze na děti, které nemají na invalidní křeslo nebo na protézu. Je smutné, aby se země v centru Evropy ve dvacátém prvním století skutečně skládala tímto způsobem na lidi, kteří přišli na svět jako postižení nebo prošli traumatem či nehodou. Naše státní kasa nemá na to, aby byla schopna uhradit tyto základní věci.
Chcete tím říci, že prezident využívá přehnaných vyjádření, aby upozornil na daný problém?
Určitě. Od toho existují bonmoty. Je to zkratka, někdy vtipná, jindy vtipná není, ale je to zkratka, když chci na něco poukázat, a toho se člověk chytne. Miloš Zeman je velmi sečtělý a má mimořádnou paměť. On si pamatuje řadu bonmotů z knih a knihoven, které prostudoval. On se je neučí a nemusí připravovat projevy. Když hovoří, tak krásně, plynule a dává příklady, drží se tématu a nikdy neuhýbá. Při tom ho bonmoty napadají a některé vymýšlí sám.
Zmínil jste, že má prezident mimořádnou paměť. Věříte mu tedy, že viděl tolik diskutovaný Peroutkův článek s titulkem Hitler je gentleman, který se dosud nenašel?
Dobrá otázka. Věřit bych mu chtěl, ale sám jsem na internetu dostal na e-mail desítky odkazů od všech svých známých a neznámých lidí. Začal jsem je číst včetně řady článků, které napsal v roce třicet osm a třicet devět. Jestli článek existuje a má název Hitler je gentleman, nevím, ale ostatní články z té doby napovídají, že si to Peroutka myslel. Pokládal jsem ho za statečného, ale v této době jeho morální integrita utrpěla.
Jakub Pitron, aktivista protizemanovských demonstrací, vidí prezidentovy výroky jako házení kolektivní viny, zobecňování, které nám může uškodit. Co vy na to?
Uškodit nemůže, my se o tom přesvědčíme za měsíc nebo za dva. Říká to, protože ochraňuje zájmy nás všech. Zkrátka si myslím, že pokud se valí proudy statisíců lidí, tak to nemusíme zvládnout. Miloš Zeman s oblibou říká, že ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim. Asi na tom něco pravdy bude. Když se podíváte, jak vypadají vízová kritéria pro cestu do Spojených států i jinam, na ambasádě jim musíte říci prakticky vše včetně čísla účtu. Oni musejí rozhodnout, zda dostaneme vstupní povolení, nebo nikoliv, a nemusejí nic vysvětlovat. Tady se statisíce lidí rozhodly, že zde chtějí žít, a my máme povinnost je vzít. Porušili jsme tím veškeré diplomatické dohody, které existují. Vezmeme je sem a zkrátka si je budeme rozdělovat a legalizujeme jejich pobyt. Do Austrálie se bez povolení ani nedostanete. Legalizujeme lidi, u nichž nevíme, odkud jsou, neznáme jejich jazyky, zvyky a nevíme o nich vůbec nic. Nejsme na tom zase tak dobře. Když se podíváme, kde jsme my a kam to dotáhlo Rakousko… Místo přiblížení jejich úrovně jsme se vzdálili. Jde o skutečný problém: vyživovat tisíce lidí z ciziny a ubytovávat je, když se nám tu po ulicích válejí tisíce bezdomovců, pro které střechu nad hlavou, jídlo ani oblečení nemáme. Najednou peníze máme. Tudíž jsme to měli použít už dříve a nějakým způsobem bezdomovce integrovat do společnosti.
Jak se domníváte, že se změní naše a světové vnímání o uprchlících?
Austrálie nikoho nevpustila, otočila lodě, převezla je na blízké souostroví Papua-Nová Guinea, zřídila jim tábory a jejich lodičky potopila. Každý se tam musí chovat tak, jak je v Austrálii zvykem. Jak řekl i náš prezident, musí ctít naše zákony. Australané mají s multikulturou moc špatné zkušenosti. Někdo z nás ještě věří, že multikulturalismus je fajn, že sem přišli pracovat a chtějí žít podle nás, obohatí nás a my se naučíme něco od nich. Ale když vidíte záběry z různých míst, kam přicházejí uprchlíci, není tomu tak.
Ještě se vrátím k prezidentovi. Jakub Pitron uvedl, že od Miloše Zemana slyší jen populistická řešení, nevhodnou mluvu a vidí chování nevhodné hlavy státu. Proč s tím nesouhlasíte?
Nesouhlasím a myslím si, že v naší zemi je strašně zaběhlé někoho nálepkovat, a já nálepkování nemám rád. Jako nálepkují noviny, když někdo něco řekne proti čemukoliv, je buď extremista, nebo rasista, nebo xenofob, nebo blbec. To nemám rád, proč by prezident nemohl mít jasný názor? On si říká, co si myslí osmdesát procent lidí, že je sem nikdo nezval. Začínám být alergický na věčné kritiky. Prezident je zkrátka náš prezident zvolený dvěma a tři čtvrtě miliony voličů a já to respektuji. Je to člověk, který se umí chovat, člověk, který má jasný politický a ekonomický názor, a člověk, který ví, kam by měla Česká republika směřovat. To je vše. Ti ostatní, nevím, jaké mají důvody k nenávisti, možná že mu nerozumějí, nebo mluví příliš intelektuálně. Když si člověk poslechne jeho projevy v posledním roce a půl, nevidím v nich chybu. Je obdivuhodné, že se může postavit před finanční fórum a mluvit zasvěceně, může si stoupnout před církevní hodnostáře a mluví zasvěceně, před lékaře a bez papíru a přípravy může fundovaně hovořit. To považuji za mimořádné a myslím, že už nikdy nebudeme mít takového prezidenta. Měli bychom na něj být hrdí.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová