Dá se říci, že s ohledem na nejrůznější vlivy se stále více projevuje atomizace společnosti. Myšlenky, které po roce 1989 dominovaly v návaznosti na osobnost prezidenta Václava Havla, jsou sice dnes stále udržovány, ovšem otázkou je, jak velkou část veřejnosti ještě dokáží oslovit. Objevují se negativní komentáře, nelichotivé vtipy, vulgární projevy, a to nejen v souvislosti s těmi, kteří řekněme více zdůrazňují lidskoprávní hledisko skutečností, ale například i v souvislosti s už jmenovaným Václavem Havlem. Když to velmi zjednoduším, proč je už některým lidem k smíchu teze, že by mohla zvítězit pravda a láska nad lží a nenávistí?

Řekl bych, že celý ten povyk kolem Václava Havla je dobrým příkladem toho, že mediální manipulace funguje jen po omezenou dobu. Už z té samotné teze o pravdě a lásce je přece jasné, že se od samého začátku jednalo o podvod. Slušní lidé mohou vést různé spory, ale nikdo se neodváží říct „moje zájmy jsou ztělesněním vyšší pravdy a lásky“. Musel by se propadnout studem. Víme přece, že nikdo není majitelem pravdy a lásky. Nebo možná tak Ježíš Kristus. Ale rozhodně ne lokální politik, který byl zvolen prezidentem na základě podvodu a nezdráhal si přilepšovat ze státního.

Mnozí z nás byli fenoménem Havel na určitou dobu uhranuti, ale dnes se Václavu Havlovi a jeho velkohubé propagandě smějeme. To je velice zdravé. Otázkou spíš je, proč se někteří lidé té lži ještě pořád drží. Těch faktorů je celá řada, ale zcela jistě havlismus funguje po způsobu středověkých odpustků. V mém regionu žije místní politik, který zbohatl nepoctivými transakcemi s dotacemi a obecními pozemky. Ten boháč se nyní snaží získat další funkci a prezentovat se jako poctivý člověk. A myslíte, že vrátí, co ukradl? Ani nápad. Zafinancoval stavbu lavičky Václava Havla.

A jsou tu i další osobnosti, které se část veřejnosti a médií snaží prezentovat jako symboly, a zbytek po nich šlape. Po úmrtí slavné gymnastky Věry Čáslavské zní v českých médiích unisono obdiv nejen k jejím sportovním, ale i morálním kvalitám. Ale opět se objevily zase negativní komentáře i z jejího osobního života. Viz prohlášení sester jejího bývalého manžela Josefa Odložila, kterého zabil syn. Jak tohle chápat, je toto právě doklad správného demokratického směru, kdy se lidé nebojí říct svůj názor, nebo se projevuje trochu i to, že lidé přestávají věřit obecně předkládaným mediálním pravdám?

Další ilustrace toho, že normální lidé mají lepší úsudek než profesionální komentátoři v médiích. Všichni přece víme, že smrt paní Čáslavské není žádnou událostí. Ano, byla před mnoha lety velmi úspěšnou sportovkyní. No a co?! Díky svému jménu pak získala místo v prezidentské kanceláři a další funkce, takže si žila o něco lépe než ostatní. To má být zásluha? Prostě zemřela žena s určitým příběhem a její blízcí jsou smutní. Nic méně, nic více.

Média postupují podle jiného cyklu. Poté, co známý člověk zemře, stane se na pár týdnů celebritou, všude se o něm píše a komentátoři jej opěvují. To se týká Věry Čáslavské stejně jako Michaela Jacksona. Za pár týdnů jméno Čáslavská z veřejné diskuze zmizí stejně jako Michael Jackson z hitparád. Většina lidí to ví, jen pár intelektuálů žijících v bublině se domnívá, že Čáslavská je věčná, a investuje do toho city. Většině na tom ani zbla nezáleží. Většina má pravdu.

Když už jsme u médií. Jak se v nich vyznat? Když vyjdeme z předpokladu, že každé médium se řídí dle hesla: „koho chleba jíš“, tak jak vyfiltrovat reálnou skutečnost? Jistě, určitá část veřejnosti tohle dělat zcela jistě nebude a nějaké vnější vlivy jim budou úplně jedno. Případně si večer pustí televizní noviny a budou vycházet z předpokladu: „vždyť to říkali v televizi“. Ale co ten zbytek? Pak dochází k trendu, že se nedá věřit vůbec ničemu. S tím pak souvisí skepse, raději volba izolace, nebo naopak radikalizace. Co s tím?

Současná vládní elita sází na to, že ta letargie převládne. Že lidé přestanou chodit k volbám, takže příbuzní a známí stranických funkcionářů převáží. A zatím se jim to daří. Lidé jsou skeptičtí, místy až zoufalí. V rámci své volební kampaně obcházím obci za obcí, zvoním u dveří a bavím se s lidmi o politice. Divila byste se, kolik jich říká: „Volbám jsem už přestal věřit. Už zbývá jen ozbrojená revoluce.“

A co s tím? Lidé potřebují vidět nějaký úspěch. Něco, co jim vrátí naději. Něco, co naváže na Zemanovo vítězství v prezidentských volbách. Pokud by se tak stalo, je možné počítat s obrovskou reakcí. Ta nahromaděná energie odporu vůči současné vládnoucí elitě je nezměrná. Lze si snadno představit, že nové politické hnutí by smetlo současné zavedené strany, získalo ústavní většinu a úplně předělalo veškeré politické instituce. Tedy maďarský scénář. Dokonce bych řekl, že ani nehledáme nového Orbána. Je tu několik osobností s dostatečným potenciálem. Hledáme velmi bohatého člověka ochotného tu novou věc financovat. Ten, kdo se do toho pustí, ten si zajistí klíčový vliv na desítky let.

Lidé jako například profesor Halík by možná jako prevenci radikalizace viděli větší vzdělanost národa. Navíc upozorňují na to, že například hysterie panující kolem uprchlíků je zbytečná. „Jsem hluboce otřesen stavem české společnosti. Tomu, jak se některým demagogům včetně prezidenta republiky podařilo morálně zkazit klima v naší společnosti,“ uvedl před časem Halík. Jak to vidíte, necháváme na sebe působit názory, které nás morálně kazí, protože nejsme dostatečně vzdělaní?

Pan Halík by měl především řešit vlastní vzdělanost. Je příkladem toho, že když máte přátele v politice a necháte si přidělit profesorský titul, můžete pořád zůstat omezeným primitivem. Copak pan Halík napsal něco, co by stálo za přečtení? Přečetl sám vůbec něco? Obávám se, že běžný středoškolák toho ví víc než tenhle vypečený profesor. Nemá smysl se jeho výroky vůbec zabývat.

Jak říká exministr Vlastimil Tlustý, politika je o naději a emocích. A dá se předpokládat, že nezajímavé a unylé postoje dnes nikoho neosloví. Je tohle i důvod, proč například velmi kontroverzní výrok vicepremiéra Andreje Babiše v souvislosti s koncentračním táborem v Letech, nad kterým se všichni politici napříč politickým spektrem pohoršovali, v tichosti vyšumí a nestane se vůbec nic? Je to jen proto, že Babiš má charisma a zválcuje vše kvalitním marketingem?

Opět se ukázalo, že lidé jsou mnohem rozumnější než politici. Dokážete si představit, že by v nějaké firmě zastavili práci a řešili, jestli někdo ze zaměstnanců nebo manažerů řekl něco nesprávného o táboru v Letech? Politické vůdce opravdu neplatíme za názor na 70 let staré události. To si mohou vyřídit někde u piva a nemusí s tím obtěžovat ostatní.

A jestli má Babiš charisma? Jeho „charisma“ je uměle vytvořené a zaplacené, a takové osobnosti zpravidla nemají dlouhého trvání. Andrej Babiš nemá žádné vlastní myšlenky, žádné vlastní názory, žádné přesvědčení – kromě přesvědčení, že je správné, aby sám sobě přiděloval státní peníze. Dokud se bude zemi dařit, bude se dařit i jemu. Při prvním větším problému se jako politická osobnost zhroutí.