Opět se blíží výročí 17. listopadu. Do jaké míry jsme se za poslední dobu přiblížili či nepřiblížili k tomu, o čem jsme snili po roce 1990? Kdybyste srovnal podmínky k životu na Osoblažsku před rokem 1989 a po něm, a to až do současné doby. V čem vidíte pozitiva, a naopak případná negativa? A jak se nyní žije v jednom z nejchudších regionů Moravskoslezského kraje? 

Za minulého režimu měli všichni lidé na Osoblažsku zaměstnání, i ti, kteří pracovat moc nechtěli. Stát se tehdy také více staral o pohraniční oblasti, dotoval v nich ekonomiku i služby. Lidé zde měli snadnější život. Po revoluci ale došlo u nás k zániku zemědělských družstev a státních statků, protože nebyl zájem o živočišnou výrobu, která tady převažovala. Z jakého to bylo důvodu, to nevím, je to spíš otázka pro zemědělské odborníky. Pro místní to ale znamenalo velkou tragédii. Soukromých farmářů se našlo jen několik a ti zaměstnali pouze nepatrnou část lidí. Zanikly ale i jiné provozy, například šicí dílna, zahradnictví a podobně. Devadesátá léta tak byla pro Osoblažsko asi nejhorším obdobím od války. Stát v těchto letech zaspal, mohl u nás nebo i v jiných problémových regionech, jako jsou třeba severní Čechy, daleko víc podporovat drobné podnikání či sem nasměrovat větší firmy s jednodušší výrobou, to se ale nestalo. Takže mnoho lidí skončilo na dávkách a postupně ztratili zájem pracovat. Ti, kterých se to netýkalo a byli šikovní, většinou z Osoblažska odešli. Takže dnes, když nám zde v posledních letech pomáhala vládní agentura pro sociální začleňování a vytvořila se některá pracovní místa, tak máme problém je obsadit. Místní lidé si až příliš zvykli na podporu státu.

Já osobně mám pak stejné potíže při hledání zájemců na veřejně prospěšné práce pro obec. Do jisté míry je to způsobeno tím, že mnoho pracovitých lidí odešlo jinam, někteří si našli uplatnění ve větších městech, i když zde žijí, a k nám se začali také nedávno přestěhovávat nepřizpůsobiví občané.   

Jaké jste měl tenkrát, po sametové revoluci, vy sám očekávání a jste z vývoje ve vašem regionu zklamaný?  Pravicoví politici tvrdí, že se nyní máme nejlépe v historii naší země. Do jaké míry je to pravda? A co by nová vláda měla udělat pro ekonomicky zaostalé  regiony či sociálně slabé skupiny obyvatel?

Já jsem pracoval po studiích na vedoucí pozici v jednom zemědělském družstvu a viděl jsem, jakým způsobem tam někteří lidé dělají, takže jsem určitě nepatřil mezi ty, kteří tvrdili, že do pěti let doženeme Rakousko. Je ale pravda, že jsme stále dost vzdáleni od životní úrovně v některých západoevropských zemích, a to jsem skutečně nečekal. Co je toho příčinou? Myslím si, že kromě těch věcí, o kterých se teď mluví v médiích, jako je špatná struktura ekonomiky, kdy jsme se stali především montovnou Západu, je to i naší mentalitou. Zejména u starších lidí, kteří zažili socialismus. Ti se stále hodně spoléhají na pomoc státu. V této souvislosti je třeba připomenout, že své také udělala naivní politika našich „vůdců“ v 90. letech minulého století. Nepovedená privatizace, opuštění lukrativních oborů, jako byl například zbrojařský průmysl, kde hned po nás nastoupili právě naši spojenci ze Západu atd. Proto mně dnes připadají hloupé protiruské sankce, které spíše škodí nám než Rusům. Ti mohou přece dovážet výrobky, které potřebují, z asijských zemí či odjinud...    

No a co by pomohlo postiženým regionům? To je dnes, kdy se zanedbala jejich podpora už řadu let, těžké říct. Možná by měly státní agentury k nám nasměrovat průmyslové zóny, které se stále rozšiřují ve stejných místech, kde už o ně nemají firmy zájem, jako například na Ostravsku. A potom na ně sehnat podnikatele s jednodušší výrobou, u nás by byly i takové montovny přínosem.

Když se ohlédneme zpět, jak byste dnes zhodnotil tři velké postavy české politiky polistopadového vývoje, tedy Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana? A co si myslíte o současném působení českého prezidenta?

Václav Havel měl velké mezinárodní renomé, ale byl idealistou, který mnohdy podlehl negativnímu tlaku od svých blízkých spolupracovníků. Musím k tomu však dodat, že za ekonomiku Česka měl tehdy zodpovědnost Václav Klaus. No a o tom jsem už hovořil – nepovedená privatizace, kdy se fůra podniků spíše rozkradla, některá zisková a důležitá odvětví našeho hospodářství se někdy zbytečně dostala do rukou zahraničních korporací, u nás zůstaly jen pobočky, a zisk tak jde do ciziny. A opustili jsme i lukrativní zbrojařský průmysl, kde se teď pomalu dostáváme na dřívější pozice. 

Miloš Zeman nebyl až tak výraznou postavou jako Havel či Klaus. Tím ale nechci říct, že byl méně úspěšný. Coby premiér se zasloužil o nové nastartování české ekonomiky. Ze začátku si dobře počínal i v prezidentské funkci. Ani teď mu nevyčítám jeho bližší kontakty s Ruskem nebo Čínou, protože se významně dotýkají naší ekonomiky, to bylo vidět na tom, jak i diplomati významných západních zemí se předháněli, aby mohli pozvat čínského prezidenta. Zeman to odhadl velmi dobře. Bohužel v poslední době je na něm vidět, že ho hodně trápí zdraví, měl by si to sám uvědomit a vzdát se další kandidatury. 

Jak jste byl spokojený s výsledkem voleb? Překvapila vás například nízká podpora levicových stran a úspěch populistů? 

Suverénní vítězství hnutí ANO jsem očekával, spíše mne zaskočila voličská přízeň populistickým stranám – SPD a Pirátů. Tak to ale dnes funguje ve většině Evropy. Lidé u nás měli zřejmě už po krk slibů tradičních stran, které většinou nikam nevedly. Populistům určitě pomohla k úspěchu i migrační krize. I když u nás uprchlíci prakticky nejsou, tak se zalíbili veřejnosti i proto, že se postavili proti osobám, které by asi v budoucnu ve velké většině případů jen pobíraly sociální dávky. A právě na tom ztroskotaly levicové strany, protože namísto toho, aby se pomoc konkrétně směřovala k lidem, kteří poctivě makají, a mají přitom nízké mzdy, tak na tom profitují nejvíce ti, kterým se pracovat moc nechce.        

Někteří lidé vidí ohrožení demokracie v Andreji Babišovi. Sám šéf hnutí ANO tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát po roce 1989 snili: Fungující ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura, fungující státní správa… Důvěřujete mu, anebo dáváte spíše za pravdu informacím, že přišel do politiky proto, aby si ještě více rozšířil svoje impérium? Co je podle vás spíše pravda?

Já jsem sice Andreje Babiše nevolil, nicméně se domnívám, že by bylo škoda nevyužít jeho velký osobní potenciál, který bez diskusí má. Jinak by přece nezískal tak ohromný majetek a vliv. Že si přitom pomůže i sám, o tom nepochybuji. Jakmile to však bude plus pro naši republiku a pro nás všechny, tak mi to nevadí.   

Po volbách se opět dost hovoří o orientaci naší země na „Východ“, nebo na „Západ“. Příznivci EU se děsí referenda, které by podle hnutí ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Okamura či KSČM se tomu vůbec nebrání. Jak se na obě záležitosti díváte? Byl byste pro referendum o našem setrvání v Evropské unii?

Nejsem pro vypsání referenda o našem členství v Evropské unii, protože by to mohlo špatně dopadnout. A já si myslím, že už cesta zpět není možná. Jsme exportní ekonomikou s obchodními kontakty převážně v zemích  EU. Navíc když vidím, jak vysoké náhrady musí nyní platit Velká Británie za odchod, tak jsem přesvědčený, že by nás to posunulo zpátky o mnoho let a byli bychom ještě daleko víc na okraji zájmů. To říkám i přesto, že v posledních letech nám z Bruselu nic pozitivního nepřišlo, jen samé restrikce nebo nesmyslná nařízení. Například teď jsme absolvovali školení ohledně toho, že už nesmíme z obecních akcí zveřejňovat fotografie lidí, pokud si nevyžádáme jejich souhlas. Jenže u nás na vesnici to lidé z našich slavností prostě chtějí vidět a vůbec jim nevadí, když jsou na snímcích zachyceni. Nicméně i tak tvrdím, že naše vystoupení z EU by znamenalo velký hospodářský pokles, a to snad nikdo nechce.