Muž dlouhá léta žijící v Německu se narodil za druhé světové války ve Velké Británii. Tatínek bojoval proti Němcům v řadách RAF. Po skončení války se ale rodina vrátila do Československa a vedla relativně klidný život. Maminka to prý neměla lehké, komunisté jí dávali na srozuměnou, že jako manželka západního letce rozhodně nebude mít na růžích ustláno, ale nějak se žít dalo. Jenže přišel zlomový rok 1968, obsadili nás ruští vojáci a Čechoslovák si řekl, že nebude žít v okupované zemi. 17. listopadu 1968 utekl do Německa. Sestra a maminka ale zůstaly v okupovaném Československu.

Dostal se do Neugablonz, do městečka, které vystavěli sudetští Němci vysídlení ze severočeského Jablonce nad Nisou. Deset dní pobyl ve sběrném táboře, ale pak se na něj usmálo štěstí. Jeden kamarád, kterého znal ještě z Československa, mu našel místo v letecké továrně a už 27. listopadu 1968 mohl nastoupit do fabriky pracovat. Nakonec v té samé továrně pracoval téměř čtyřicet let. Přesto cítil obrovský stesk po domově a rodině. „To si neumíte představit, ten smutek, jaký jsem cítil, stesk po domově. To bylo hrozné. Vrátil jsem se domů po šestnácti letech na návštěvu a z toho, co jsem tu viděl v roce 1984, jsem byl strašlivě zklamaný,“ vzpomíná.