Česká bankovní asociace, která dosud počítala s meziročním růstem domácí ekonomiky o 2,6 procenta, nově očekává, že hospodářský růst letos dosáhne 3,2 procenta. Výrazně vyšší výkon ekonomiky než dosud očekává také Komerční banka. Původně odhadovala přírůstek HDP 2,7 procenta, nyní počítá s růstem o jeden procentní bod vyšším. ČNB přijde se svými čerstvými odhady 3. srpna. Dá se vzhledem k vývoji předpokládat, že by ve stejný den Bankovní rada mohla poprvé po téměř deseti letech zvýšit úrokové sazby, a co by to znamenalo?

Česká ekonomika se opravdu letos vyvíjí poněkud lépe, než se loni předpokládalo – ale za cenu svého značného přehřívání. To je cítit zejména na realitním trhu a na trhu práce, kde opravdu již zásadně chybí lidé. Vlastně se už zhruba dva kvartály hraje o to, kdy se hospodářský růst zlomí a začne sestup. Před půl rokem to vypadalo, že v tom bodě už jsme. Od té doby se však ekonomika stihla ještě o něco víc přehřát a ještě víc vybičovat k vyššímu výkonu.

Ono zmiňované zvyšování úrokových sazeb ČNB je neodvratné, protože to je reakce právě na ono přehřívání ekonomiky. Zvýšení signálních úrokových sazeb ekonomiku jaksi „zchlazuje“. Nicméně dosud je otevřenou otázkou, kdy k němu dojde. A tím, co rozhodne, bude kurz české koruny. Výrazné posílení české koruny rovná se odklad prvního zvýšení úrokových sazeb, pomalejší posílení koruny rovná se přiblížení okamžiku zvýšení úrokových sazeb. Jinými slovy, pokud by koruna posilovala dostatečně razantně, vlastně ke zdražení úroků letos ani vůbec dojít ještě nemusí.

No a co by takové zvýšení úrokových sazeb znamenalo? Hlavně zdražení úvěrů. V našem případě se hraje zejména o hypotéky. Protože hypotéky si v poslední době vzalo opravdu hodně lidí, a to i ti, kteří mají splátky velice napjaté; dá se čekat, že razantní zvýšení úroků by mohlo u některých lidí způsobit problémy se splácením. To je mimochodem taky jeden z důvodů, proč v žádném případě nelze čekat razantní zdražení úvěrů – ČNB prostě bude muset být velmi opatrná.

Jsou příznivá ekonomická očekávání hlavním důvodem, proč v prvním čtvrtletí rostly v Česku ceny nemovitostí o téměř 13 procent, a to dokonce zřetelně nejrychleji ze všech zemí Evropské unie?

Je to jeden z důvodů. Ukazuje se, že existuje velmi silná pozitivní souvislost mezi růstem ekonomiky a růstem cen nemovitostí. Můžeme si to zjednodušeně představit třeba tak, že když ekonomika hodně roste, je málo nezaměstnaných, tedy je mezi lidmi poměrně dost peněz, tedy má kdo si kupovat nemovitosti, což jejich ceny žene nahoru.

Ale je tady ještě minimálně jeden důvod, a tím jsou extrémně nízké úrokové sazby. Ty jednak činí hypotéky dostupnější, jednak také výnosy jsou v ekonomice tak nízké, že lidé nemají kam investovat, a tak „investují“ právě do hypoték.

Plyne z toho mezi řádky ovšem ještě jedna věc: Totiž jakmile dojde k námi zmiňovanému očekávanému zlomu v hospodářském růstu, růst cen nemovitostí se taky otočí. U bytů pravděpodobně dočasně dojde k mírnému poklesu, pozemky porostou pomaleji, anebo vůbec.

Holding Agrofert, kvůli působení Andreje Babiše v politice nejsledovanější firma v Česku, vydal výroční zprávu o svém hospodaření. Na dani z příjmu loni zaplatil 1,505 miliardy korun, na provozních dotacích a zelených bonusech získal 1,533 miliard. Zaregistroval jsem komentář, že jeho podnikání je pro stát čistým mínusem 28 milionů korun. Jak moc zjednodušující a politice poplatný názor to je i vzhledem k tomu, že Agrofert dává práci více než 30 tisícům lidí?

Spíš bych to řekla jinak: Agrofert je nejspíš čistým mínusem pro veřejné finance. Jenomže ekonomika nejsou veřejné finance. Pro celou ekonomiku se to tak už říct nedá, už proto ne, že zaměstnává slušnou armádu lidí. Ale zase nic není černobílé. Už jsme narazili na to, že trh práce je velmi napnutý a nejsou lidé. Neboli – obecně a hypoteticky řečeno – kdyby se najednou na trhu „objevilo“ 30 tisíc lidí, při současné situaci by se patrně rychle zase „vsákli“ k jiným zaměstnavatelům.

Evropská komise považuje podle svého předsedy Jeana-Clauda Junckera problém dvojí kvality potravin za významný. Po jednání se slovenským premiérem Robertem Ficem v Bruselu ale uvedl, že nepředpokládá novou legislativu, která by tomu měla zabránit. Lze ale jinak donutit firmy, které na nižší kvalitě potravin dodávaných k nám i do dalších zemí vydělávají, aby nás ve srovnání se Západem tzv. nebrali na hůl?

Popravdě řečeno, na tenhle problém nemám žádný jednoduchý recept. Přesněji, recept teoreticky znám je, ale je problém ho prakticky prosadit. Totiž asi jediná cesta by byla důsledně zákazníky informovat. Když si klient uvědomí, že u toho a toho zboží je tak trochu „podváděn“, protože v sousedním Rakousku má stejný produkt se stejným obalem jiné složení, může se mu jednoduše vyhnout. A nedostatečná poptávka potom může producenta donutit složení změnit. To by bylo čisté tržní řešení. Jenomže v praxi to tak snadné není.

Vtip je totiž v tom, že už dnes zákazník vlastně zná složení, na obalu je uvedeno, a produkt stejně kupuje. Legislativa je ovšem cesta do pekla. Představte si, že nařídíte nějakému výrobci cukrovinek, aby v ČR a v Rakousku měl povinně stejné složení. K čemu to povede? Protože český trh je malý, tudíž prodej na něm je spojen s vyšším rizikem a vyššími náklady, navíc je rozdílná DPH, při stejné ceně a složení zboží u nás a v Německu má na českém trhu nižší zisk. Takže se mu nevyplatí danou cukrovinku u nás vůbec prodávat. Takže ji prostě stáhne z trhu… A legislativa vlastně nic nevyřeší.