Prezident Miloš Zeman stojí před rozhodnutím, zda bude znovu kandidovat na post hlavy státu. Domníváte se, že na jeho rozhodnutí závisí dění v naší zemi, nebo jeho vliv není tak významný, jak se mu někdy přisuzuje? Český prezident má znatelně méně pravomocí, než například jeho americký protějšek Donald Trump…

Prezident Zeman ukázal to, co jsem říkal i já všem zpochybňovačům, když jsem se rozhodoval kandidovat na prezidenta. Nejde o zákonné pravomoci, ale o sílu osobnosti, a zdali dokáže svými schopnostmi a svým politickým umem skutečně ovlivňovat dění ve společnosti a v České republice. Pokud to bude skutečně inteligentní osobnost, tak to nehledě na pravomoci dokáže. Ukázalo se, že jsem měl pravdu. Novináři, politologové i různí politici, kteří zpochybňovali funkci prezidenta, tvrdili, že na funkci bez pravomocí v podstatě stačí panák, kývač.

Prezident Zeman v oné míře naplňuje představu inteligentní osobnosti, takže je rozhodně nepřehlédnutelný, což nemohou popřít ani jeho odpůrci. Někdo s ním může nesouhlasit, ale nelze ho přehlédnout a už vůbec ne ignorovat. Dění v české republice ovlivňuje velice výrazně a jeho rozhodnutí kandidovat do určité míry ovlivní směřování České republiky. Poslední několik let v Evropě ukázalo zcela jasně, že názorový proud o nereformovatelnosti Evropské unie a jednostranný diktát Bruselu, nekoresponduje s přáním mnoha občanů členských zemí Evropské unie.

Před pěti, šesti lety jsem jako jediný politik, společně se Zemanem, upozorňoval na islám a bil jsem na poplach, že to v blízké době přijde. Na tato slova, která před necelými dvěma lety média označovala za xenofobii, rasismus a populismus, došlo. Ne, že by volbou prezidenta došlo k nějaké výrazné změně ve směřování při řešení problémů s migrací a islámem, ale díky němu se prostě utvrdil směr, který většinově mezi občany převažuje. Bylo by katastrofou pro Českou republiku, kdyby se vrátila do náruče názorového proudu, který říká, že Merkelová jedná správně, že souhlasí s jednáním předsedy Evropské komise Junckera. Tento proud představují Sobotka, Schwarzenberg, Dienstbier, ministr spravedlnosti Pelikán a donedávna ho představoval i Babiš. Kdyby se hlavou státu stal někdo s názory typu Halíka, Šabatové, mohlo by to být nebezpečné pro budoucnost našeho národa a postavení naší země.

Mluvil jste o tom, že prezident musí být silná a inteligentní osobnost. Zeptám se přímo, domníváte se, že byste dokázal v tomto Zemanovi konkurovat? Vyrovnáte se mu?

Říkám na rovinu, že je zde určitě mnoho lepších lidí, než jsem já.  Nejsem člověk, který by za každou cenu chtěl být v nějaké funkci. O co usiluji, je prosadit prvky přímé demokracie, spravedlnost, přímou odpovědnost politiků, soudců a byl bych rád, abychom žili v bezpečné a prosperující zemi. Pakliže bude lepší kandidát, než jsem já, který bude tyto myšlenky prosazovat, budu jenom rád. Se Zemanem souhlasím ne ve všech věcech, ale v názorové lince, která je dnes z mého pohledu nejdůležitější, tedy přímá demokracie, se shodneme. Považuji to za jedno z nejdůležitějších globálních témat, proto s ním v těchto věcech souhlasím. Kdybych si měl vybrat mezi Zemanem a jmenovanými, tak neváhám. Nemám zapotřebí vystavovat své ego, ale rád podřadím svůj zájem pod zájem České republiky. Nositel těchto názorů s největší pravděpodobností uspěje ve volbách a měl by být prezidentem.

Když chcete vy sám ovlivňovat dění v republice, nebylo by lepší právě kvůli omezeným pravomocem prezidenta využít svůj potenciál v Senátu, nebo v Poslanecké sněmovně?

Kdyby bylo na mně, tak Senát zruším. Za posledních deset let jsem jediným politikem, který byl senátorem i poslancem, takže mám přímé srovnání. Jako senátor jsem působil pohodlných šest let, takže vím, že Senát je pro tak malou zemi zbytečným luxusem a pro prosazování politického programu je k ničemu. Je reálné, že pro malou Českou republiku je tím pádem zbytečný. Proto jsem založil politickou stranu. Momentálně se plně soustředím na volby do Poslanecké sněmovny a kandidoval bych pouze v případě, že by mě naše členská základna a lidé z hnutí Svoboda a přímá demokracie vyzvali jako předsedu strany, abych kandidoval. Pakliže to učiní, musel bych se k tomu nějak postavit. V tuhle chvíli se soustředím na klíčové říjnové volby a na prosazování programu.

Měl by se Zeman obávat konkurence kandidátů, kteří se přihlašují, jako jsou Michal Horáček, Marek Hilšer, Jiří Drahoš, Martin Stropnický, nebo Jaroslav Kubera? Koho z nich se má Zemana obávat?

Jestliže Zeman potvrdí kandidaturu na prezidenta, tak z těchto jmenovaných lidí nad ním nemá nikdo šanci vyhrát. Jsem o tom přesvědčen a troufám si tvrdit, že ji potvrdí a bude se snažit funkci obhájit. Z těchto jmen nikdo nemá šanci i proto, že prezident neustále jezdí po republice, komunikuje přímo s občany, je pracovitý. Při zvážení všech aspektů, kdy po celou dobu své funkce dělá kontaktní kampaň a má plná náměstí, nikdo z podobných jmen nemá šanci. 

Diskutuje se i o tom, že druhé kolo prezidentských voleb by Zeman mohl vyhrát, ale také může být vyřazen už v prvním kole. Kdo by se mu tedy mohl postavit jako rovnocenný soupeř?

Kde by mohlo hrozit určité nebezpečí, je, kdyby se proti Zemanovi postavil silný kandidát ze stejného názorového proudu, který by oslabil jeho pozici v prvním kole, ale do této chvíle se nikdo takový nepřihlásil. Kdyby byl protikandidát silná osobnost podpořená mimořádnými prostředky Andreje Babiše, tak by mohlo dojít k rozmělnění hlasů a politické konkurenci by se Zemana podařilo porazit v prvním kole. Muselo by zároveň jít o člověka ze stejného názorového spektra, ale o tom můžeme zatím jenom spekulovat.