Vy jste učila 35 let, když začíná školní rok, co vás nejdřív napadne?

35 let nevymažete, ale život běží dál. Mám už jiné starosti a jiné cíle. Teď přemýšlím o školství spíš ve smyslu: kam spějeme, co nám to donese, zda budeme vzdělaným národem nebo jestli se staneme ovcemi, které budou poslouchat někoho jiného.

A k čemu jste dospěla?

Jsem přesvědčená o tom, že všeobecná vzdělanost, kterou člověk potřebuje k selektování informací, jež se valí ze všech stran, upadá. 

Rok funguje inkluze, ohlasy jsou poměrně rozporuplné, od září je povinný poslední rok předškolního vzdělávání. Změn ve školství je spousta… Co jim říkáte?

Převedla bych to do normálního života. Abyste mohla nějakým způsobem růst a jít dál, potřebujete mít určitou stabilitu. Pokud se něco mění co půl roku nebo co rok, stabilitu ztratíte a pak ne vše jde dopředu tak, jak by si člověk přál. A to je přesně případ školství. Neskutečným způsobem narostla byrokracie, řeší se, jak vyučovat, zda je tohle správné písmo, nebo ne, zda děti zařadit tam nebo jinde… Stabilitu, kterou jsme už měli za Rakouska-Uherska, jsme postupně ztratili. Ve společnosti se pak vše projevuje navýšením množství lidí, kteří jsou ve stresu. Lidé stabilitu potřebují, ale nemají. Všechno je špatně. Není přece možné, aby dítě, které jde do první třídy, se učilo úplně jiným způsobem než jeho bratr v páté třídě.
Navíc dnes rodiče řeknou: učitelka je pitomá, učitel je pitomý. Teď jsem četla článek o tom, jak matka napsala do školy, že její dítě nebude dělat domácí úkoly. Nic nepochopila.

Začal školní rok, ale také kampaň. Všechny politické strany, které by se podle průzkumů mohly dostat do sněmovny, slibují ve svých programech vyšší platy pro učitele. Strany by jim chtěly přidat 18 až 52 procent. Vyřeší zvýšení platů základní problémy školství?

V žádném případě. Navýšení platů učitelů probíhalo vždy stejně: čísla obrovská, ale realita úplně jiná. Buď jste zůstala na svém platu, nebo dostala pár stovek navíc. Špatný základ je už od vysokých škol. Na „pajdák“ jde každý, ale nezkoumá se, zda má vztah k dětem, zda může vůbec toto povolání vykonávat. Podle mě by měl být základem přijímacích zkoušek psychotest, zda je člověk vůbec zralý komunikovat s dětmi a učit je. Učitelé by určitě měli mít vyšší platy, ale ne plošným politickým rozhodnutím. Pravomoci by měl mít ředitel, aby navyšoval peníze dobrým a úspěšným učitelům. Jako jsou špatní doktoři, jsou i špatní učitelé, a jako jsou vynikající lékaři, jsou i vynikající učitelé. Nejsme všichni stejní, a proto nemáme mít za práci stejnou odměnu. Navýšit platy určitě, ale plošně určitě ne. Vyhodit špatného kantora je stejně problematické jako špatného úředníka.   

Jisté je, že nejen učitelé si stěžují na mzdy. Obecně se z levné práce stalo politické téma. Podnikatel, který neumí dobře zaplatit své zaměstnance a který se hroutí ze zvýšení minimální mzdy, je darebák a neměl by podnikat, řekl Lubomír Zaorálek. Jiní socialisté a odboráři říkají, že když máme nevídaný hospodářský růst, musejí se zvýšit zaměstnancům platy, protože „kdy jindy už“. Odboráři zásadním způsobem požadují navýšení mezd. Co si o tom myslíte?

Zaprvé, odboráři jsou nesmírně dobře placeni. Vždycky drží krok s vládou. Kantoři neumějí stávkovat. Vždycky stávkovali tak, že si vzali děti na dohled a jen neučili. Ale když chcete stávkovat a jste přesvědčená o své pravdě, musíte stávkovat tak, že děti do školy nepůjdou a rodiče se musejí postarat. Odbory jsou důležité, ale ve formě, v jaké jsou u nás? Nevím, možná Středula… Ale kdyby se dostal do nějaké funkce… Myslím si, že i teď učitelé sklapnou.

Co je ale důležité a se vzdělaností souvisí: My si neuvědomujeme, že jsme montovnou Německa, že zvyšujeme životní úroveň Němcům. Žijeme žabomyšími válkami. Co teď děláme, se projeví za x let a pak už je pozdě. Teď je nám dobře, vydělává se, ekonomika jde nahoru, ale to není na věčné časy. Může přijít propad a pak hrozba třeba ze Severní Koreje. Nevíte, co se komu v hlavě odehraje. Člověk by měl myslet na zadní vrátka tak, jako to dělají Švýcaři. Mají kryty, v nich zásoby, každý má zbraň. Žijí mírumilovný život, ale kdyby se něco stalo, vědí co mají dělat, ale my?