Při invazi USA v Iráku i při takzvaném arabském jaru se hovořilo o tom, že se má na Blízký východ přinést demokracie. K čemu zasahování USA a Západu vedlo?

Nejprve se zmíním o některých atributech výkonu státní moci na Blízkém východě. Arabské země mají své zvyklosti výkonu politické moci, které jsou po staletí ustáleny tím, že hlavou exekutivy – zpravidla je to monarcha nebo prezident – je takzvaný ra´is al-masíra neboli „vůdce pochodu“. A to je člověk, který je zpravidla volen a potvrzován ve svém úřadě aklamativně, o jehož postavení se zpravidla nikdy moc nediskutuje. Všichni ostatní mohou být kritizováni, ale ra´is al-masíra nikoli.

Pokud se podíváme na sekulární arabské režimy, které se staly hlavním terčem takzvaného arabského jara, to znamená Libye, Egypt, Sýrie, do jisté míry Irák – na ten to přišlo kvůli americké invazi již o několik let dříve, tak v zásadě arabští vůdcové, kteří tam vládli, nevládli o nic méně demokraticky, než vládnou monarchové v Saúdské Arábii, Kataru, Kuvajtu a Spojených arabských emirátech, kteří Američanům nevadí. Takže pokud voláme po zavedení demokracie a lidských práv na Blízkém východě, musíme si položit otázku, proč se to má týkat pouze sekulárních režimů, které se stavěly proti islamismu, a proč se Spojené státy z nějakého důvodu vyhýbají této otázce u monarchů arabských zemí.

Pokud se díváme na výsledky takzvaného arabského jara, tak vidíme, že v Maroku, které bylo tradičně baštou roajalistické strany, která bez problémů vítězila v každých volbách a měla přes 60 procent hlasů, došlo k prudkému nárůstu islamistické strany. Roajalisté se museli po posledních volbách spojit s islamisty, aby vůbec mohli sestavit vládu. Alžírsko vynechám, protože to je zvláštní zóna pod ochranou Spojených států a Francie. Tunisko se zmítá v nepokojích občanských i vojenských již po tři roky. Libye je takzvaný padlý stát, failed state, je rozdělena na několik regionů a jednotlivé kmenové gangy prodávají ropu na vlastní pěst. Egypt se ještě nevzpamatoval a nebýt silné armády, tak by se nevzpamatoval nikdy. V Egyptě to dopadlo, zaplať Bůh, tak, že od moci byli odstaveni důstojníci vzdušných sil a převzali si to důstojníci pozemních sil. Pokud jde o Sýrii, tak země je rozvrácená občanskou válkou v podstatě stejně jako Irák. Je to země, kde se centrální vláda zoufale snaží zajistit nějaká bezpečná útočiště pro obyvatelstvo a na zbytku území se prohánějí různí islamisté a šílenci. Takže toto jsou výsledky, kterých bylo dosaženo v procesu arabského jara, jež Západ podporoval a jež Američané podporovali politicky a sponzorovali finančně.

Nyní Spojené státy bombardují jednotky Islámského státu. Objevují se ale informace, že někteří bojovníci Islámského státu byli vycvičováni v jordánských vojenských výcvikových táborech ve spolupráci s americkou tajnou službou CIA jako takzvaná demokratická opozice proti syrskému prezidentu Asadovi. Je tato informace relevantní? Hrály při vzniku Islámského státu roli USA, případně někteří spojenci Američanů?

Začal bych trochu šířeji než jen povídáním o výcvikové základně v jordánském Safawi. Působil jsem dlouhá léta v západním Iráku a východní Sýrii a tu krajinu dobře znám. Je to přehledná krajina bez jakýchkoli masivních horstev a aridní, bez vegetace. Znám lidi, kteří tam žijí. V podstatě to jsou buď nomádi, kteří se živí chovem dobytka, nebo drobní zemědělci. Samozřejmě v údolí řek Eufrat a Tigrid je zemědělství intenzivnější. Ta krajina je naprosto přehledná, čili není možné, aby v této krajině, která byla do roku 2011, tedy těsně před vypuknutím takzvaného arabského jara, ve zvláštním režimu americkou zvláštní vojenskou zónou obsazenou sborem americké námořní pěchoty, aby tam vznikla skupina několika tisíc, teď Spojené státy říkají, že několika desítek tisíc, bojovníků, aniž by o tom nevěděli Američané. K něčemu takovému potřebujete obrovskou infrastrukturu, logistiku. Jsou vycvičeni, vyzbrojeni, logisticky zajištěni, zaplaceni.

Takže si kladu otázku, jak to vlastně Američané s tím Islámským státem měli od samého počátku, protože neudělali nic proti tomu, aby zabránili jeho vzniku. Naopak udělali všechno pro to, aby jeho vzniku pomohli. Minimálně nikoho neinformovali, že tam něco podobného vzniká.

Co se týče výcvikové základny v jordánském Safawi, tak tato základna byla zřízena se souhlasem jordánských autorit, byla pravděpodobně pod kontrolou saúdské zpravodajské služby a byli tam cvičeni takzvaní bojovníci za mír a demokracii a lidská práva v Sýrii. Role CIA tam byla diskutována na několika místech. Dokonce ji přiznala i americká místa, existují na to zdroje, ze kterých je možné tuto informaci ověřit. Podle našich informací základna v jordánském Safawi byla uzavřena koncem roku 2012, začátkem roku 2013 na základě protestů jordánských zákonodárců. Nicméně toto byla jedna základna, o níž se to ví a o níž se to dostalo na povrch.

Samozřejmě, že existovala celá řada dalších různých zařízení. Abu Bakr al-Baghdadi, vůdce Islámského státu, který sám sebe nazval chalífou, byl údajně šest let vězeň v americkém detenčním zařízení Camp Bucca na jihu Iráku, kde se údajně pod vlivem spoluvězňů radikalizoval. Člověk si musí klást otázku, zda se neradikalizoval někde jinde a pod vlivem někoho úplně jiného.