Pro vás čeština je druhý mateřský jazyk, že? Je těžký?

Dá se říci…..Když jsem přijel do Čech, bylo mi dvacet, v tomhle věku se člověk jazyku naučí rychleji a lépe.

Čím vším jste tu v republice prošel?

Já jsem absolvent Vysokého učení technického, fakultu strojní, takže jsem dělal ze začátku projektanta. To trvalo tři, čtyři roky. Pak koncem roku 1992 jsem si založil inženýrskou firmu a od toho data funguji jako takový menší podnikatel. V České republice jsem již pětatřicet let.

Kurdů, jestli se nepletu, je kolem 40 miliónů a stále nemají svůj stát, je to tak?

Ano. Bylo to v důsledku rozdělení světa po první a druhé světové válce mezi tehdejšími mocnostmi. Když se podíváte na mapu regionu, tak tam vidíte, jak byly namalovány čáry jako hranice. Ta oblast je rozdělena podle dohod mezi Francií a Anglií po první světové válce, a státní hranice nerespektují ani historické, ani etnické rozdělení. Prostě Francie převzala Sýrii a Libanon, Irák a Palestina tehdy patřily pod britskou nadvládu, stejně tak Egypt či Súdán. Určitě ty dnešní hranice tedy nevystihují ty jednotlivé komunity nebo národnosti.

Kurdská strana byla v tureckých volbách poměrně úspěšná. Vypadá to ale na další nové volby. Myslíte si, že v nich Kurdové ještě posílí nebo něco ztratí?

To si nedovolím odhadnout. Přestože vnímám mezi Kurdy určitou solidárnost a zápal pro věc, nicméně kurdská politická scéna je velmi rozštěpená a někdy nepřehledná. Pochopitelně v tom hraje roli intervence jednotlivých států a jejich zpravodajské služby, které pronikají do politických struktur Kurdů a všelijak ovlivňují jejich věc. Z části se pak stávají nástrojem vlivných regionálních mocností, aby plnily jinou, nevlastní roli. Objektivně přiznejme, že tomu asi ani jinak nemohlo být. Prostě Kurdové podléhají těm politickým vlivům v oblastech, kde žijí – v Turecku, Íránu, Sýrii, Iráku. A pochopitelně, nejen z těchto států. Není strana, která by ztělesnila kurdské zájmy jako celek.

Jaká je v současné době situace Kurdů v Sýrii a jak tomu bylo v minulosti?

V Sýrii je zhruba 10-15 procent Kurdů. Někdy ty statistické údaje nejsou až tak přesné nebo důvěryhodné. Řekl bych, že situace Kurdů v Sýrii byla ze všech států, kde se nacházejí, nejlepší. Až na dobu, kdy nastoupila strana BAAS, která začala proti nim praktikovat politiku, která je začala diskriminovat. Neuznávala jejich identitu, zakázala kurdský jazyk. V krátkodobé historii po vyhlášení nezávislosti Sýrie měli Kurdové významnou roli, byli i v pozici nejvyššího představitele země. Od roku 1963, kdy se strana BAAS zmocnila politické moci ve státě, se vyskytly i situace, kdy se režim snažil nějak využít kurdskou kartu. V době, kdy neměl syrský režim například dobré vztahy s Tureckem nebo s režimem Sadámma Husejna v Iráku, tak se snažil kurdskou „kartu“ využít. To jsou případy, kdy kurdská strana musela čelit nebo podléhat různým vlivům.

Jak je to s kurdskou menšinou v Íránu, o které se moc nemluví?

Myslím, že jsou diskriminováni íránským režimem dost a také mají nejtěžší postavení ze všech těch států. Ale přiznám se, že mi k tomu schází bližší informace.

Pojďme k tomu, že se Kurdové vlastně jako jediní v případě boje muž proti muži postavili proti Islámskému státu. A aktivně bojují i kurdské ženy. Západ stále odmítá klasickou pozemní invazi. Jaký na to máte názor?

Domnívám se, že Kurdové by měli mít právo na sebeurčení. Ale tato otázka je regionálně podle mého názoru neprůchozí. Většina Kurdů je v Turecku a Turecko je členem NATO a je řekněme chráněno mocnostmi, hlavně USA. Podle mne otázka sebeurčení je zatím neprůchozí. Nicméně, zdá se mi, že se pravděpodobně dává Kurdům šance, aby si založili svůj Kurdistán v Iráku, mají zelenou i v určité části Sýrie. Takže ty oslabené státy, které de facto ztratily suverenitu během těch konfliktů a válek a nejsou schopny hájit své národní zájmy, tam se uvolnila cesta k založení jakéhosi kurdského státního útvaru. Ale to "gro" z kurdské otázky zůstává v případě Turecka a Íránu stále neprůchozí.

Z těch různých politických intervencí si člověk těžko udělá názor, co bude za rok nebo za pět let. Nikdo z nás si nepředstavil, že vývoj situace vyústí v takovou tragédii, jaká se stala v Sýrii nebo Iráku. Ty státy jsou zničeny. Syrský národ je rozštěpený. Všechno je dílem vnější intervence, nikoliv toho, že by to byl odraz potřeb komunit nebo lidu v těchto státech. Aniž bych byl zastáncem teorie spiknutí, ale opravdu, ten vývoj nevysvětlíte jiným způsobem. Když nad tím zauvažujete, proč ty národy a státní útvary žily desítky let v klidu a míru a najednou nemohou? Myslím, že to je analogie toho, co se stalo ve východním bloku v Evropě, v Jugoslávii, kde ty národy žily bez problémů a pak nastaly občanské války, které se nedají nijak ospravedlnit a vysvětlit. Byly k tomu dotlačeny. Bohužel, já takovou domněnku mám, že není zájem na pozitivní stabilizaci situace v regionu, že by se nastolila nějaká demokracie, prosperita. Kdyby byl zájem, tak už tomu tak bylo. Ale ten zájem opravdu asi není…

U nás se velice diskutuje uprchlická vlna, která přišla více méně najednou, i když konflikt v Sýrii probíhá několik let, i když je to stále horší a horší. Myslíte, že to je jakési novodobé putování národů, nebo je to něco na zásah velmi mocných a ne příliš viditelných společenství?

Pochopitelně zájmy o ty oblasti jsou tak veliké, že nejsou slučitelné se zájmy dotčených států a národů. A z toho vzniká rozpor, a proto je také tabu otázka stabilizace, míru v oblasti. Ve chvíli, když bude stabilita, tak ty zájmy můžou být ohroženy. Já to beru z pohledu, že je to boj o vliv v oblasti. Ten boj je nekompromisní, nezná morální limity a nerespektuje vůbec nic. Ty zájmy jsou přednostní a určující. Jestli se nemýlím, tak přes padesát procent produkce ropy je v této oblasti. Určitě je to jedna z nejdůležitějších věcí. Ty nejbohatší státy jsou monarchie, které nemají jinou legitimitu, než že jsou chráněny odněkud. Na rovinu, ze strany Západu a konkrétně Spojených států.

Kdyby bývalo uspělo povstání Syřanů proti Asadovskému režimu, ve smyslu nastolení demokratického zřízení, tak by se ocitly ty monarchie v ohrožení ze strany vlastního lidu a potažmo by byly v ohrožení i zájmy států, které drží nad nimi ochrannou ruku. Moje přesvědčení je takové, že vývoj událostí, který byl nastolen v Sýrii, poukazuje na skutečnost, že věc svobody Syřanů neznamená nic, pokud by představovala jakoukoli hrozbu pro ty zájmy.