Chlum Svaté Maří byl nejvýznamnějším poutním místem západočeských Němců. Podle starých pramenů sem v dávných dobách mířilo zejména o letnicích na 70 tisíc poutníků z Chebska, Karlovarska, Císařského lesa a také z Bavorska. Chlum Svaté Maří je komplex barokních budov kolem původně gotického kostela, jehož součástí je poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, kaple Milostné matky Boží a proboštství Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou. 
 
Následkem 2. světové války a později vlivem komunistického režimu tato významná architektonická památka chátrala. Další osud poutního místa ovlivnil Josef Döllner, který se narodil na Chebsku a po převratu působil ve vedení Východo-západního hospodářského klubu v Mnichově. Jeho vazby na politiku a hospodářství mu umožnily vzkřísit Chlum Svaté Maří. Zájem mnoha odsunutých Němců z Chebska o záchranu poutního místa vyústil v roce 2000 v založení Sdružení přátel poutního komplexu Chlum Svaté Maří (Förderverein Wallfahrtskirche Maria Kulm e. V.), jehož předsedou se v rámci čestného úřadu stal právě Josef Döllner. 
 
Cílem sdružení bylo zajistit finanční prostředky na záchranu poutního kostela a obnovit poutě, jejichž dlouholetá tradice byla na několik desetiletí přerušena. Předsedovi Josefu Döllnerovi a jeho kolegům z Německa i z Čech se díky příspěvkům podařilo postupně realizovat restaurátorské práce: opravu chrámových varhan (2004), obnovení střechy proboštství (2004), rekonstrukci sedmidílného cyklu obrazů v kapli Milostné matky Boží (2008), opravu kupole (2008), rekonstrukci klášterního kostela (2010), fary a části ambitů (2011). Do procesu rekonstrukce zapojil spolek i studenty architektury na Univerzitě v Řezně. V květnu 2011 byl opravený poutní kostel s obnovenými freskami znovu zpřístupněn a za účasti mnoha věřících nově vysvěcen. Josef Döllner si stěžuje na nezájem o spolupráci současného velmistra Řádu křižovníků s červenou hvězdou a faráře Chlumu Milana Kučery.

 
Jaký máte vztah k poutnímu místu Chlum Svaté Maří (poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie a svaté Máří Magdaleny), který patří Rytířskému řádu křížovníků s červenou hvězdou, a proč se o něj tolik zajímáte?
 
Těsně před odsunem v roce 1946 místní Němci šli do Chlumu a modlili se tam před svým odchodem. Když už žili v Německu, tak na to často vzpomínali a stále se modlili k Panně Marii z Chlumu. Já jsem svým rodičům slíbil, že co budu žít a co budu mít sílu, budu vždy toto posvátné poutní místo a tento kostel podporovat.
 
Chlum byl největším poutním místem oblasti Chebska a působil zde i nynější kardinál a pražský arcibiskup Dominik Duka. Chtěl bych vyjádřit díky, že se Dominik Duka zasadil o Němce, kteří nepodléhali odsunu. O tyto lidi se zajímal a pomáhal jim. Vzhledem k negativnímu vztahu komunistického režimu ke katolické církvi bylo toto místo vnímáno negativně.
 
Moji rodiče i prarodiče a další předkové pro poutní místo Chlum hodně vykonali. Je to v naší rodině tradice několika generací. Roku 1965 mohli Němci s vízem po delší době přijet do Československa a podívat se do Chlumu. Metoděj Habáň byl učitelem kardinála Duky. Byl pronásledován komunisty a byl za trest odsunut do Chlumu. Byl komunistickým režimem šikanován a my jsme mu v této situaci pomáhali.
 
V Chlumu také působil Jiří Kopejsko. Ten pro Chlum vykonal velmi mnoho dobrého a dokonce tam i sám fyzicky pracoval a podílel se na obnově. To velmi oceňujeme. Po sametové revoluci se stal velmistrem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Dle mého názoru měl s některými svými spolubratry problémy.

 
Kdy začaly vaše problémy s vedením řádu?
 
Po Kopejskovi se stal velmistrem řádu Josef Šedivý. Ke Kopejskovi se křížovníci zachovali nehezky. Vloni na tradiční festival Egerländer Gebetstag (Modlitební den Chebska) ho tam jeho spolubratři ani nepozvali. Byli jsme to my, kdo ho tam pozval a kdo ho tam dovedl. To je křesťanství v pojetí pana Šedivého. Šedivý nemá žádný zájem o spolupráci. Cítím, že má antipatii k Němcům. Šedivý odřekl několik setkání s důležitými představiteli církve v Německu. Chtěla se s ním například setkat abatyše Laetitia Fech z kláštera Waldsassen, ale on to odmítl.
 
Do roku 2014 jsme předávali peníze, které jsme nasbírali od sponzorů a německých podporovatelů Chlumu. Potom jsme měli pro kostel v Chlumu připravené peníze z Česko-německého fondu budoucnosti, ale od velmistra Šedivého nebyl žádný zájem o spolupráci, takže jsme je nemohli předat. V srpnu 2014 jsme se pokusili o spolupráci. Po několika pokusech jsem to vzdal. V roce 2010 jsme získali z Norských fondů 1,1 milionu eur pro poutní místo Chlum sv. Maří a když nyní chceme zprávy o tom, jak byly peníze využity, tak jsme informace nedostali. Všechny peníze byly určeny pouze pro rekonstrukci budovy v Chlumu. Ale nejde jen o pana Šedivého…

 
Jak to? 
 
Po Kopejskovi přišel do Chlumu jako farář otec Milan Kučera. Byl tam přeložen z kostela sv. Karla Boromejského (Karlskirche), který je po Stephansdomu druhým nejdůležitějším kostelem ve Vídni. A nevíme, kvůli čemu byl přeložen. Z počátku byl pan Kučera velmi přátelský a velkorysý a dělal na nás velmi dobrý dojem, díky svému dřívějšímu působení ve Vídni hovořil velmi dobře německy. Tehdy jsem říkal, že jeho přeložení z Vídně do Chlumu bylo požehnáním. Ale když jsme chtěli s naším spolkem pomoci finančně, tak nám pan Kučera řekl, že žádné peníze nepotřebuje a že dostane peníze z Evropské unie. Takže další odmítnutí námi nabízené pomocné ruky. Viditelně mu bylo jedno, co se dělo před tím a co jsme pro Chlum vykonali a jaký má pro nás význam. Teď se Kučera promenuje po Chlumu jako papež.
 
Vloni na svátek nanebevzetí Panny Marie se v Chlumu slavil tradiční festival Egerländer Gebetstag (Modlitební den Chebska) a při té příležitosti tam bylo přes 90 procent Němců, přesto pan Kučera prosazoval, aby kardinál Duka, který tam byl přítomen, kázání pronesl v češtině, čímž by to pro přítomné Němce bylo nesrozumitelné. Kardinál Duka ale přesto sloužil celou mši v němčině. Na této slavnosti Kučera německou stranu, německé návštěvníky ani nepřivítal, nepozdravil a ani nepoděkoval za předchozí podporu kostela z naší strany. Ale Dominik Duka za mnou přišel a objal mě. Když to viděl velmistr Šedivý, tak ke mně přišel a chtěl mi podat ruku. To jsem ale odmítl, protože jsem cítil, že s tímto člověkem nechci mít nic společného. A vzhledem k jeho nepřátelskému vztahu k Němcům to pro mě není kněz. Církev je univerzální, katolická a my se snažíme zlepšit porozumění mezi našimi oběma národy.
 
Jaký máte vztah k Dominiku Dukovi?
 
S kardinálem Dukou se znám osobně. Na konci února letošního roku jsem u něj byl a osobně jsem mu řekl o svých potížích s řádem křížovníků. S kardinálem Dukou máme dobrý vztah a přátelský kontakt, projevil velké porozumění pro naše problémy a pro dobré česko-německé vztahy toho udělal hrozně moc. Kardinál Duka také moc dobře ví, jak moc jsme toho my již za socialismu udělali pro toto poutní místo.
 
Jak na vámi sdělené informace reagoval?
 
Prosil mě, abych nevzdával svou činnost na podporu Chlumu.

 
A poškodilo to odmítnutí ze strany velmistra Šedivého a otce Kučery podle vás česko-německé vztahy? 
 
Byl jsem dlouholetým předsedou spolku pro podporu poutního místa v Chlumu, ale já i někteří další moji dlouhodobí přátelé jsme v dubnu 2016 rezignovali, protože jsme s těmito pány, Kučerou a Šedivým, už nechtěli mít nic společného. Od spolkového prezidenta Německa jsem dostal vyznamenání za práci na česko-německém porozumění a po zkušenosti s pány Šedivým a Kučerou jsem zvažoval, že vyznamenání vrátím, ale nakonec jsem tak neučinil. Je to jedno z nejvyšších vyznamenání, které může člověk od prezidenta obdržet. Takže vztahy to poškodilo v tomto směru. Velmistr Šedivý mě ale zklamal ještě v jedné věci…
 
V čem? 
 
V roce 2012 byl zde v Bavorsku založen křížovnický laický řád. Šedivý byl pozván, ale odmítl přijet. Ani si nechtěl vyslechnout, jaký mát mít laický řád účel. Že se má zabývat sociálními věcmi stejně jako řád křížovníků ve svých počátcích v dobách sv. Anežky České. Ve Vatikánu se tím budou zabývat, proč Šedivý nechce spolupracovat.
 
Kde je jeho křesťanství? Takto se chová katolický kněz? Řád křížovníků s červenou hvězdou byl původně ve středověku založen jako laický řád, chtěli jsme tedy založit i laickou organizaci a spolupracovat s Prahou. My jsme o spolupráci stáli. Ale nešlo to. Velmistr v Praze spolupráci nechce. Členem laického řádu je například i Ján Čarnogurský. Chtěli bychom, aby členy laického řádu byli i Češi a aby Češi a Němci spolupracovali stejně jako v době Anežky České.
 
Mně se zdá, že velmistr Šedivý více než Bohu slouží mamonu. To pro mě není žádný kněz. První, co udělá, když přijde do kostela, tak si upravuje vlasy jako nějaká žena. Pamatuji si, že když jsme s nimi jednou jednali, náš tlumočník to komentoval slovy: „Ti nemají v hlavě nic jiného než peníze.“
 
Proč si ale myslíte, že ty peníze a pomoc odmítli?
 
Já se divím, proč se stal Šedivý farářem. Chce si jen naplnit kapsy a odejít.
 
Ale proč si tedy nenaplnil kapsy, když jste za ním přišli s penězi?
 
Ten důvod je takový, že ty peníze od nás byly určeny jen a jen a přímo na kostel v Chlumu, a ne pro Šedivého. Kostel ho nezajímá.