Předseda SPD Tomio Okamura chce zakročit proti politickým neziskovkám působícím v ČR. Zmiňuje miliardáře George Sorose a jeho údajný vliv na politické dění ve Velké Británii. Je taková iniciativa ze strany Okamury v pořádku, nebo jde o strašení hrozbou, která neexistuje?

Rozhodně se nejedná o hrozbu a já tento záměr plně podporuji. George Soros je znám tím, že zákulisně (skrze síť na něho napojených neziskových organizací) ovlivňuje dění v mnoha zemích světa. Přiznal podíl na změně režimu na Ukrajině, je známa jeho snaha ovlivnit brexit, podporoval současnou slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou a mohla bych pokračovat... o tom, že je aktivní i u nás, netřeba pochybovat. Pan Soros je zákulisní hráč, který se rozhodl přepisovat politické mapy, aniž se přímo účastnil politické soutěže. To je zcela nepřípustné, neboť to v mnoha případech jde proti vůli voličů jednotlivých zemí. Je to hráč, který chce hrát svou šachovou partii, a přitom nenést politickou odpovědnost. Proto (pokud jsme demokraty) musíme podobné aktivity co nejrozhodněji odmítat!

Tomio Okamura mezi neziskovky, které jsou finančně či jinak napojeny na Sorose, řadí například Člověka v tísni, Transparency International nebo projekt Hlídací pes. Měly by podle vás tyto organizace být pod větším dohledem, či dokonce zrušeny? A proč? 

Rozhodně by podobné neziskové organizace měly být pod zvýšeným dohledem a měla by být známa jejich možná provázanost na osoby v pozadí. A to z těch samých důvodů, jaké jsem uvedla v případě pana Sorose. Navíc nemálo politických neziskových organizací čerpá peníze ze státního rozpočtu. Tuto praxi považuji za velice nešťastnou a za mě bych financování politických neziskovek z peněz nás všech zatrhla! Nikomu nebráním se politicky angažovat, ale jen za své, nebo za transparentně vykázané peníze podporovatelů! Peníze vydané na tyto kratochvíle totiž často chybějí tam, kde jich je opravdu potřeba. Například v sociálních službách apod. 

Milion chvilek pro demokracii vyhlásil své nové cíle. Chce objet republiku kraj po kraji s diskusními akcemi, s cílem zajistit výhru demokratických stran v následujících volbách. Co na to říkáte?

Jelikož žijeme v demokracii, neupírám nikomu právo angažovat se, jak chce a kde chce. To je ale asi tak vše, co bych chtěla na adresu „chvilek“ a pana Mináře poznamenat. Snad jen ještě, že čekám, na jaké kandidátce se pan Minář a jeho kamarádi z „chvilek“ za čas objeví. Jen pošetilec by uvěřil tomu, že to dělají zcela nezištně, a čas ukáže, v čí náruči nakonec skončí. 

A jak může Minář uspět na menších městech. Co mu tam lidé řeknou?

Pan Minář a jeho parta brzy poznají, že venkov není Praha, a prožijí veliké rozčarování, neboť lidé v menších obcích trápí úplně jiné starosti než pražské profesionální revolucionáře. Tito lidé totiž musejí, na rozdíl od pana Mináře, pracovat manuálně. Oni nemají čas přemýšlet o tom, jak správně trhat ústavu. Pan Minář bude rád, pokud mu nějaký „venkovský tatík“ názorně nepředvede, co si o něm myslí a jak se na venkově takové věci řeší. A co mu řeknou? Asi dost věcí, které nebudou publikovatelné. Ale nechme to na panu Mináři, on se nám jistě poté rád svěří.