Život umělců ze známých regionálních orchestrálních těles není určitě jednoduchý, jak si značná část české veřejnosti stále myslí. I když tito lidé často vystupovali se světovými velikány symfonické a operní hudby, na věhlasných festivalech a pódiích, oni sami ještě nedávno vydělávali 16 tisíc hrubého měsíčně. To není špatný vtip, to byla smutná realita. Sami tehdy pojmenovali svoji situaci jako naleštěnou bídu. Za poslední tři léta ekonomické konjunktury se však i jejich finanční situace poněkud zlepšila, bohužel loni do zlepšujících se podmínek i pro kulturu „vpadl“ covid, a tak orchestrální hudebníci a také herci z divadelních souborů mají opět velké obavy z nejbližší budoucnosti.

Jak se vůbec žije koncertním umělcům za současné koronavirové krize? Kteří z nich jsou na tom lépe, zaměstnanci příspěvkových organizací anebo hudebníci na volné noze?  

Nyní jsou na tom v naší branži daleko nejhůře lidé jako OSVČ. V kultuře to platí absolutně, kultura je prostě zavřená prakticky pořád a všude. Zde se projevila zásadní výhoda zaměstnaneckého poměru a systém příspěvkových organizací, díky kterému se daří držet kulturní organizace nad vodou. Řada lidí si ovšem myslí, že sedíme jen doma a nic neděláme, to je ale zásadní omyl. Naopak se snažíme naši veřejnou službu poskytovat dál, a to za výrazně ztížených podmínek. Navíc profesionální umělec, stejně jako profesionální sportovec musí stále cvičit, zkoušet a hrát, jinak by to mohl ve své branži zabalit. Řada orchestrů tak nahrává alespoň pro různé společnosti, televizi, ale zcela běžné jsou i streamované koncerty v rámci sociálních sítí, jako jsou například Facebook, YouTube a další.

A co dodržování základních hygienických a bezpečnostních opatření? Nedělá problémy některým hudebníkům ve vašem početném souboru dodržovat patřičné odstupy a nošení respirátorů a roušek? A jak to máte nyní například s pravidelním testováním všech členů Janáčkovy filharmonie?