V médiích se o Zemanovi často píše ve smyslu, že je to ten nejšílenější prezident, co jsme kdy měli. Je to s ním opravdu tak hrozné?

Ne, v žádném případě. Miloš Zeman má zdravotní problémy týkající se pohybu, ale hlava pracuje stále výborně. On rozhodně není tím nejšílenějším prezidentem, co jsme kdy měli.

Nestojí věc v rovině, že už by byli Zemanovi odpůrci tak posedlí, že jej touží za každou cenu na něčem nachytat? Viz třeba s broží pro anglickou královnu, kdy se okamžitě psalo, že ji Pražský hrad koupil na internetu, ovšem později se ukázalo, že to nebyla pravda.

Tato otázka je naprosto správná a sama o sobě si odpovídající. Ano, odpůrci Miloše Zemana reagují vzhledem k jeho vyjádřením na adresu novinářů medializací čehokoliv, co by mu mohlo nějak uškodit. Příklad s broží pro anglickou královnu je typický.

Hodně se mluví o tom, že Zemanův výkon funkce ovlivňuje a omezuje jeho zdraví. Politický aktivista John Bok mi k tomu řekl: „Jediné, co Zemana omlouvá, je to, že se v něm odehrává něco zdravotního. Zdraví je totiž celkový komplex našeho těla a naší mysli. A když naše tělo churaví, tak i mysl může být někdy popletená.“ Jak se na jeho slova díváte?

Asi se chtěl John Bok nějak zviditelnit, není o něm moc slyšet. Ano, Miloš Zeman má zdravotní problémy, ale kdyby mysl Johna Boka pracovala tak jako Milošova, mohl by být docela rád.

Psycholog a spisovatel Bohumil Sláma Zemanovo počínání hodnotí jako důsledek stárnutí. Podle něj se ve stáří člověk stává rigidnějším a zvýrazňují se jeho povahové rysy. „Dobře je to vyjádřeno v pohádkách: Kdo byl po většinu svého života převážně dobrým člověkem, stává se hodným dědečkem či laskavou babičkou, kdo byl charakterově problémový, stává se zlým dědkem nebo ježibabou. Je to tím, že jak mu ochabuje šedá kůra, prosakují ‚spodní proudy‘ a podobně jako u inkontinence moči dochází k inkontinenci emoční. A Miloš Zeman si ‚učurává‘ stále častěji a stále víc.“ píše Sláma. Dá se s ním souhlasit?

Závěr pana Slámy je velmi, velmi trapný a ani jemu nepřeji takový „závěr“. Je to hodně ubohé a zesměšňující jakékoliv stáří.

Je něco z hlediska mediální prezentace, co by měl prezident dělat jinak? Nebo naopak, co dělá Zeman ze všech nejlépe? Jak mu svědčí kupříkladu to, že má na imigranty podobné názory jako většina společnosti?

Z mého pohledu dělá Miloš Zeman chybu v prezentaci panem Ovčáčkem. Věřím, že to dělá záměrně, ale já bych se takto „zastupovat“ nenechal, protože pan Ovčáček Milošovi škodí. Miloš Zeman dělá nejlépe, když odpoví sám. S názory na imigranty souzní s většinou společnosti nikoliv z populismu, ale z naprosté reality stavu věci. Zaplať pánbůh, že tady nemáme žádnou paní Merkelovou!

Když byl Miloš Zeman předseda vlády, působil jste v postu generálního ředitele České televize. Jaká byla tehdy vůči Zemanovi nálada mezi redaktory a co jste s nimi jako ředitel zažíval? Odehrálo se v té době něco, na co budete ještě dlouho vzpomínat?

V době mého ředitelování jsme se s Milošem Zemanem hodně sblížili a tehdy k němu byla nálada mezi redaktory dosti přátelská, dokonce by se dalo říci, že byl „v kolektivu oblíben“. Já jsem s ním zažil první vstup České republiky do válečného konfliktu a tehdy jsme se všechny tři televize – ČT, Nova a Prima – dohodly na společném odvysílání prohlášení premiéra k této situaci v hlavní zpravodajské relaci. Zajel jsem za ním do Strakovy akademie a nabídl mu vystoupení ve studiu ČT, což odmítl se slovy: „Do toho vašeho revolučního hnízda mě nikdo nedostane!“

Můžete Miloše Zemana srovnat s jeho předchůdci Václavem Havlem a Václavem Klausem?

Václav Havel, miláček lidu a bonviván, v žádném případě nebyl nikdy politik, bál se konfliktů. Václav Klaus – racionální, pravicový politik, člověk mající rád pořádek, řád, systém, milovník konfliktů, kde se cítil jako ryba ve vodě. Prostě bojovník a navíc sportovec. Miloš Zeman, druhý velikán naší polistopadové politické scény, mistr bonmotů s pamětí slona, mající jednu velkou – a jím několikrát přiznanou – slabinu a tou je jeho personální politika. Viz důvěra ve Stanislava Grosse, Vladimíra Špidlu, hození přes palubu jeho nejbližšího spolupracovníka Mirka Šloufa atd.

Již mnohokráte bylo v médiích uvedeno, že část společnosti chce mít na Hradě buď Michala Horáčka, anebo akademika Jiřího Drahoše. Podle Johna Boka část společnosti touží po nějakém klidném, vyrovnaném, zodpovědném a kultivovaném člověku. A tyto atributy podle něj splňuje Drahoš. Nebude právě on tím favoritem prezidentských voleb?

To píší média a je to jejich názor, který implementují jako „názor společnosti“. Proto bych byl k těmto vyjádřením velmi opatrný. Ponechme stranou Michala Horáčka, kterého lidi vůbec neznají. Jiří Drahoš je kultivovaný, vědecky orientovaný akademik, ale není to politik – stejně jako řada dalších kandidátů, kteří se objevili a ještě objeví. Přesto, že Česká republika není prezidentskou zemí a prezident má velmi omezené pravomoci, vždy k němu lid vzhlíží jako k tatíčkovi Masarykovi, čímž chci říct, že po „klidném, vyrovnaném“, ale na druhou stranu bezvýrazném člověku společnost jistě netouží.