Když nedávno odešel z postu předsedy Evropského parlamentu Martin Schulz, mnoho českých politiků včetně několika europoslanců to kvitovalo s velkým povděkem. Zvláště kvůli jeho nerealistické politice otevřené náruče vůči nelegálním běžencům. Nyní se prý stal velmi žhavým kandidátem na post německého kancléře. Jak tohoto bývalého evropského politika hodnotíte vy sám a jakou má popularitu v Německu? Má šanci uspět v boji o kancléřské křeslo? 

Martin Schulz je synonymem unijního aparátčíka. Ten člověk v normálním životě nikdy nic nedokázal. V jedenácté třídě dvakrát za sebou propadl, takže školu nedokončil. Následně šel do učení na knihkupce, které kvůli alkoholismu také nedokončil. Evropský parlament platí všeobecně jako odstaviště pro přebytečné kádry. Že jej SPD nominovala na kandidáta na kancléře, je dost děsivé. To nemají nikoho lepšího? Schulz hledá nějaké křesílko už od jara, kdy bylo jasné, že ho v Evropském parlamentu už nikdo nechce. Jeho předsedou se stal pouze díky tajné dohodě s konzervatici, že v půlce svého úřadování předá štafetu konzervativnímu poslanci. Schulz tuto dohodu nesplnil, zůstal na postu sedět a ještě se následně snažil prodloužit si mandát nad rámec dvou volebních období. Momentálně je kolem něj velký humbuk. Vytváří se tak dojem nějakého souboje mezi SPD a CDU, mezi Merkelovou a Schulzem. V realitě se tyto dvě strany ale v podstatě v ničem neliší.

Jaká vůbec nyní panuje v Německu situace v souvislosti s migrací a začleňováním uprchlíků do běžného života? Jedna česká krajanka žijící v Altenbergu řekla redaktorům Parlamentních listů, že jí současná atmosféra v Německu připomíná 80. léta v bývalém Československu, kdy vláda oficiálně šířila propagandu, která byla zcela mimo realitu. Uvedla například, že na různé projekty pro migranty se vyčleňují peníze v první řadě, ale na opravu školky v Altenbergu se finance jen těžko shánějí. Problém má být i s velkou nezaměstnaností běženců, oficiálně se však prý tvrdí, že se to dobře zvládá a že německému hospodářství uprchlíci vydatně pomáhají. Je tomu skutečně tak?   

Atmosféra ve společnosti je opravdu stejná jako koncem osmdesátých let v komunismu. Za prvé: všichni cítí, že žijeme v systému, který se musí zhroutit. Mnohé státy EU jsou zoufale předlužené, bankovní systém je na pokraji kolapsu. Ten kolaps je nevyhnutelný, jen nevíme, kdy příjde. Zítra, za měsíc, nebo až za rok? Za druhé, a to je ten aspekt, který zmiňujete i vy, je tady obrovská diskrepance mezi v masových médiích oficiálně šířenou „pravdou“ a realitou. Týká se to stavu EU a dluhů většiny jejích států, stejně tak jako celého problému kolem migrace, kde nám o analfabetech z Afghánistánu tvrdí, že jsou to atomoví fyzici z Aleppa. No a pak je tady ještě třetí, velmi závažný aspekt; je jím nevídaná míra diskriminace všech, kdo se opováží tyto dva výše zmíněné jevy veřejně kritizovat. Tito lidé jsou vyhazováni z práce a následně celospolečensky cejchováni za vyvrhele. Spisovatelům vypovídají nakladatelství smlouvy, televizní komentátoři jsou vyhazováni ze stanic, členové předsednictva Bundesbanky ze dne na den odvoláváni a podobně.