Myslíte si, že je v pořádku, že české ministerstvo zahraničí uplatňuje na své špičkové diplomaty jakýsi vlastní „roubíkový zákon“? Tedy, že jim zakazuje hovořit s novináři?

O takovém zákazu jsem nic neslyšel. Možná, že špičkoví diplomaté sami odmítají s novináři hovořit. Jde o to, čeho se má rozhovor týkat. Diplomat bude stěží odpovídat na dotazy týkající se zahraniční politiky vlastního státu – měl by být loajální vlastnímu státu. Nebude ani odpovídat na dotazy týkající se politiky země, ve které zastupuje náš stát. Bylo by to vměšování do vnitřních záležitostí hostitelského státu a to je nepřípustné. Rozbor a komentáře k situaci v zemi, kde je akreditován, jsou určeny jen ministerstvu zahraničních věcí a některým představitelům vlastního státu, nikoliv novinářům.

Je v pořádku, že má Česko většinou dvojí zahraniční politiku, tedy politiku Hradu a vlády?

V pořádku to není. Zahraniční politika, stejně jako politika v oblasti obrany státu, obojí respektované i parlamentní opozicí, má být v demokratické zemi jen jedna a je určována vládou. Bohužel od listopadu 1989 máme tradici v nerespektování tohoto pravidla. V dnešních dnech je potěšitelným faktem, že se vláda, Poslanecká sněmovna, Senát a Hrad dohodli na pravidelných konzultacích ohledně zahraniční politiky ve formátu premiér, prezident, ministři zahraničních věcí a obrany plus předsedové obou komor Parlamentu. I přesto se čas od času stane, že máme dvě varianty postoje k nějakému problému, tedy vládní a Hradu. Pamatuji si doby, kdy jsme měli více zahraničních politik. V jednom období jsme měli dokonce zahraniční politiku ministerstva zahraničních věcí, Úřad vlády v čele s premiérem měl svoji, následoval Hrad a dokonce se přidaly i Poslanecká sněmovna a Senát. V zahraničí byla naše zahraniční politika dokonale nečitelná a naši velvyslanci měli opravdu hodně práce s vysvětlováním, co je naše zahraniční politika. Po listopadu 1989 jsme měli opravdu vždy nejméně dvě zahraniční politiky – vládní a Hradu. Jak jsem již uvedl výše, podstatně omezit se to povedlo až současné vládě. Zatím všichni tři polistopadoví prezidenti se s větším či menším úspěchem snažili vládě konkurovat.

Jaromír Novotný (Foto: Hans Štembera)