Kvůli jednání prezidenta Miloše Zemana v souvislosti s vyznamenáními nepřijde letos na slavnostní večer ke státnímu svátku 28. října na Pražský hrad část politické reprezentace i řada dalších osobností. Není to dohonestace státního svátku?

Každé vyznamenání, které se týká osob z minulosti, je pochopitelně nějakým způsobem napadnutelné nebo zpochybnitelné, protože k tomu udělení vždy patří nějaká interpretace historie. Pokud jde o tento konkrétní případ, který se týká pana Hermana a pana Bradyho, jsem „podjatý“, protože znám Daniela Hermana asi třicet let. Společně jsme studovali, bydleli jsme asi rok na jednom pokoji, hráli jsme spolu v jedné protistátní scénce o Mrazíkovi, já jsem hrál čarodějnici, on hrál Marfušku a falešného žebráka, který moc dobře vidí, takže pro mne je ta záležitost osobní. Nedovedu si představit, že by v tomto případě měl jakýkoli důvod lhát. Vzpomínám si, protože jsme před třemi roky vydali knížku rozhovorů, v níž vzpomíná na svou tetu Hanu, na strýce, na to, jak to bylo s Haniným kufříkem, o kterém vznikla kniha a film. To jsou věci, které jsou po světě známé. A vím, že je to od 80. let téma, které Daniela Hermana zajímá, to znamená holocaust, nacismus, totalita, komunistická totalita, a že to není nic nahodilého. Proti tomu tady stojí skupina lidí na Hradě, o kterých víme a máme prokázané i soudně a na základě dalších materiálů, že to jsou lidé, kteří s pravdou zacházejí velmi volně. Když nepoužiji slovo lež, neříkají prostě pravdu a trvají na svých tvrzeních i poté, co je prokázán opak. Pokud jde o takové bizarní záležitosti, jako je případ údajného Peroutkova článku nebo zpoždění prezidentského letadla do Bratislavy, je to spíš takový kolorit, který tu věc dokresluje. Jakmile ale dojde na takové záležitosti, jako je třeba holocaust apod., je to mnohem vážnější, protože se to více dotýká etiky věci. To jsou takové konkrétní příklady, obecněji by se dalo říci, že je tam takové prapodivné zahraničně politické směřování prezidenta Zemana a jeho okolí, které ani není v souladu s celkovým směřováním republiky a zahraniční politikou, jak ji formuluje vláda České republiky.

Mluvil jste o „volném nakládání s pravdou“, v případě některých tvrzení hradních úředníků mi to připadá jako velmi mírně řečeno, protože nejde jen o to, že něco popisují každý den jinak, až pod tlakem důkazů přiznávají nějaké okolnosti, které se odehrály, ale že ze lži obviňují Jiřího Bradyho, a dokonce ministra kultury Daniela Hermana z vydírání, což ho mohlo poškodit jako politika i jako člověka.

Obecnější problém je v tom, že prezident Zeman tady představuje směřování politiky, které slouží k prospěchu určitých konkrétních skupin lidí, ať se jedná o podnikatele, kteří jsou navázáni na ruský byznys, ať už jde o obchod s pohonnými hmotami, ti lidé působí v jeho okolí, nebo se jedná o obchody s Čínou, což je také velmi vymezená skupina lidí. Tyto obchody obsahu ekonomické výměny nejsou žádným bytostným zájmem většiny obyvatel České republiky. To nejsou žádné dojmy, to se dá celkem jasně ukázat na konkrétních číslech. Když se prezident Zeman vloni vrátil z návštěvy Číny, hovořil o investicích čínských miliard v české ekonomice, pak se ukázalo, že ty čínské investice spočívají v nákupech podílů v různých firmách. Fyzicky samozřejmě budou peníze plynout tomu, kdo ten podíl ve firmě má. Když srovnáme český dovoz a vývoz do Číny, vidíme, že vysoce převažuje dovoz. A to je něco, co se sotva nějakým zásadním způsobem může změnit, protože tak je to celosvětově. Za tímto úzkým zájmem některých lidí, to může být pan Tvrdík, pan Kellner nebo představitelé pobočky Lukoilu v České republice, stojí četné ústupky, které se týkají oblasti lidských práv a které poškozují obraz naší republiky v zahraničí. Vím, že už dění kolem dalajlámy si rozsáhle všimla agentura Reuters, příklad ohledně Daniela Hermana a dalajlámy není první. Nátlak ze strany čínské ambasády a nelibost pana Tvrdíka je dlouhodobá záležitost, není to až otázka letošního podzimu. Nejde zase o dojmy, jde o fakta. Když se například mluví o odebírání orgánů vězňům v Číně na transplantace, není to něco, co si vymyslely nějaké disidentské kruhy v Číně nebo západní propaganda. To, že se takové věci dějí, řekla paní z čínského ministerstva zdravotnictví. Oni samozřejmě popírají, že u odsouzenců smrti by se to dělo nedobrovolně. Když si představíme čínského odsouzence k smrti a to, kdo všechno je tam odsouzen k smrti, pak si ten obrázek velmi snadno uděláme sami. Druhá věc je, že četnými zákazníky transplantací jsou lidé ze Západu. A faktem je i to, že prezidentu Zemanovi a bývalému prezidentu Klausovi nevadí odcestovat na konferenci, kterou pořádá bývalý agent KGB a která pod heslem Dialog civilizací je v zásadě zaměřená proputinovsky a protizápadně. A to nás také poškozuje.

Zemanovi kritici poukazují na to, že prezident žádá ministra kultury Daniela Hermana, aby se omluvil za poškození zájmů České republiky kvůli tomu, že se sešel s dalajlámou, přitom sám se pravidelně účastní setkání pořádaného Vladimirem Jakuninem, člověkem, kterého po anexi Krymu zařadily Spojené státy a Austrálie na seznam sankcionovaných osob. Nepoškozuje tak zájmy České republiky u našich spojenců daleko víc?

Samozřejmě, je to Miloš Zeman a Václav Klaus, kteří poškozují naši pověst v zahraničí, které je pro nás relevantní. Co si o cestách Miloše Zemana myslí čečenský vůdce Kadyrov nebo v Bělorusku, nám může být vcelku jedno, nás by mělo zajímat, co si o nás budou myslet v Německu, Británii a ve Spojených státech. Ne proto, že bychom byli vazalové, což nejsme, ale protože jsou to země, které s námi mají spojenecké a ekonomické svazky a s nimiž jsme spojeni kulturně i stejným politickým systémem.

Poškodil podle vás případ kolem vyznamenání Jiřího Bradyho obraz České republiky ve světě, když víme, že v demokratických zemích jsou na záležitosti spojené s oběťmi holocaustu velmi citliví? Někteří politici říkají, že by se měl prezident za své jednání panu Bradymu omluvit. Souhlasíte?

V muzikálu Daniela Landy Krysař zpívá rozhořčená žena z lidu větu: Přijde den, kdy omluva nestačí. Tady už o žádné omluvy nejde, škoda byla napáchána. Nejlepší by bylo, aby při nejbližší možné příležitosti Miloš Zeman odešel z funkce prezidenta a spolu s ním Hrad opustili všichni ostatní lidé, kteří jsou hloupí, nekompetentní a zastávající zájmy zemí, které nejsou totožné se zájmy České republiky. Tam už o omluvu dávno nejde.