Kandidujete do krajských voleb jako lídr koalice Svobodných a Soukromníků ve Středočeském kraji. Proč jste se vůbec rozhodl kandidovat?

Svobodní se dlouhodobě snaží vrátit do české politiky skutečnou pravici, pokoušíme se o to na všech úrovních, od komunálu až po Parlament. Domníváme se, že na každé z těchto úrovní lze pravicový přístup uplatňovat. A to i přesto, že se často tvrdí, že na komunální nebo krajské úrovni jde daleko více o rozdělování peněz a řešení každodenních problémů spojených s chodem obce nebo kraje než o nějaké vyhraněné ideové principy. Jestliže dnes v nejvyšších úrovních politiky chybí myšlenky, je to podle mě přímým důsledkem toho, že se politici od začátku učí chovat se bezmyšlenkovitě. Bezmyšlenkovitě utrácet, bezmyšlenkovitě rozdělovat a toto chování pak přenášejí výše. My chceme naopak ukázat, že i na kraji se lze chovat racionálně a pravicově, tedy s respektem k penězům daňových poplatníků, a snažit se o to, aby stát zasahoval lidem do života co možná nejméně. Toto je přístup, který zde chybí, a osobně bych jím rád přispěl do celé atmosféry a dění kolem krajských voleb. A nakonec to je i společný cíl koalice Svobodných a Soukromníků: vrátit do politiky respekt vůči občanům, vůči jednotlivcům.

Nicméně jen abych doplnil, moje kandidatura je také výsledkem našich vnitrostranických primárek, v nichž jsem byl zvolen členy Svobodných, a následně potom vyjednávání v rámci krajské koalice. A já si velice vážím toho, že jsem tuto důvěru dostal.

Když se zaměříme na Středočeský kraj, co je jeho největší slabinou?

V tuto chvíli za největší problém pokládám zadlužení krajské pokladny, za němž nese vinu především vedení, které nastoupilo po oranžové smršti v roce 2008. Hlavním symbolem rozhazovačné politiky ve Středočeském kraji je především David Rath a jeho nástupci rozhodně nebudí dojem, že by měli v úmyslu sekeru v krajské pokladně nějak zásadně řešit. V posledních letech se sice kraji podařilo zadlužování zastavit a dluh snižovat, ale podíváme-li se na předvolební sliby socialistů, jako je například další pokračování v plošném hrazení jízdného pro žáky a studenty, které navíc chtějí rozšířit ještě o seniory, nemám příliš důvěry vůči jejich spořivosti. Je otázkou, proč by vůbec kraj, který je tak bohatý a má silný ekonomický potenciál, měl být tak nesmírně zadlužený. Před rokem 2008 bylo zadlužení krajské pokladny ve srovnání s dneškem mizivé a nezdá se, že by v té době kraj nějak skomíral.

Ve svém volebním programu máte bod, který říká, že chcete podporovat místní drobné podnikatele. Jak konkrétně si podporu představujete?

Předně bych chtěl upozornit, že přímá finanční podpora jakéhokoliv podnikatelského subjektu je v zásadě opakem toho, jak by měla vypadat pravicová politika. My si nepřejeme, aby si podnikatelé ze svých daní platili svoji vlastní konkurenci. Na druhé straně je však kraj v pozici, kdy nemá možnost firmám jakkoliv ulevit od jejich daňového břemene, a jediné, co může udělat, je rozdělovat peníze, což by z pohledu pravice mělo znamenat vracet je těm, kteří něco produkují, a udržovat tím přirozený a zdravý podnikatelský život namísto přispívání na neproduktivní a zbytečné projekty, které často uspokojují pouze cíle a přání politiků či úředníků.

Zároveň nám ale nejde jen o přímou finanční podporu, ale také o to, aby místní firmy měly šanci dosáhnout na veřejné zakázky.

Právě pro drobné podnikatele by mohl být velký problém zavedení plánovaného EET. Jaký je na to váš názor?

To je další věc, kde i kraj může něco málo udělat pro malé a střední podnikatele, třebaže EET je spíše celostátní téma a hlavní podíl odpovědnosti má vláda a Parlament. Krajské zastupitelstvo však má určitou omezenou legislativní pravomoc, takže při vhodné povolební konstelaci může zasahovat i do vyšších sfér politiky. 

EET je podle mého názoru snahou o cílenou likvidaci určité části podnikatelů. Příklady ze zahraničí ukazují, že dopad evidence tržeb na podnikatele je smrtící, třebaže se nám ministr Babiš snaží namlouvat, že chorvatský model je úspěchem. 

Celé to zapadá do koncepce současné vládní koalice, jejímž ideálem je ekonomický systém pevně svázaný do plánovacích tabulek, kde všichni budou mít své pevné místo, nikdo se nebude vymykat a vše bude fungovat. Nakonec sám ministr Babiš z takového prostředí vzešel. V takovém pojetí ekonomiky nemají malí podnikatelé místo a prim hraje několik vybraných velkých firem, které čile spolupracují s vládou.