Dnes nehrajeme! Diskutujeme! Organizátoři besedy zavzpomínali na dobu, kdy se lidé scházeli v v tomto divadle při listopadových událostech 1989. Pozvání na besedu přijali: slovenský spisovatel Michal Hvorecký, psycholog Jeroným Klimeš, farář, chartista, překladatel Miloš Rejchrt, překladatel, publicista Libor Dvořák, šéfredaktor časopisu Respekt Erik Tabery a ředitel Národního divadla Moravskoslezského Jiří Nekvasil. „Byla to revoluce společného státu, já se stále cítím jako Čechoslovák,“ uvedl mimo jiné na začátek slovenský spisovatel Michal Hvorecký. „To, co se podařilo české společnosti po roce 1989, hlavně v prvních měsících, považuji za neuvěřitelnou věc. Naše společnost má být na sebe hrdá, což my ze zvláštních důvodů neděláme, spíš si užíváme pesimismus. Jeden z důvodů je, že Češi jsou zvláštní národ a moc jich takových není, kteří svou spokojenost odvozují od stavu politiky,“ uvedl šéfredaktor Respektu Erik Tabery.

Klimeš: Rozvodovost narůstá a péče o staré lidí? Jako za bolševika

Psycholog Jeroným Klimeš už byl méně optimistický. „Oba dva režimy jsem zažil plnými doušky. Druhá polovina mého života je samozřejmě lepší než ta první, o tom se nedá pochybovat. Počítal jsem s tím, že skončím v kriminále jako politický vězeň,“ uvedl Klimeš, který teprve po revoluci mohl začít studovat psychologii. „V tomto optimismu je potřeba říct, že jsou ale temné tóny. Od roku 2002 nedělám nic jiného než se věnuji rozvodům, rozpadajícím se rodinám, střídavé výchově atd. Když se podívám na ekonomický růst, máme nové počítače, televize, ledničky, auta. To vše mám o tři řády na vyšší úrovni. Co se týká rodiny, tam to jde od deseti k pěti. Auta? To je nebe a dudy. Ale když se podívám na vnímání rasismu? Více méně se nemění. Péče o staré lidi v hospicích a LDN? Je stejná jako za bolševika. Rozvodovost narůstá, narůstá procento svobodných matek. Na ženu by měly připadat dvě děti, dnes nám chybí třetina dětí na každou generaci žen. Vše, co se týká mezilidských vztahů, rodiny, vztahu ke stáří, dětem a rasismu jde od deseti k pěti,“ dodal s tím, že vztahy jsou podle něj důležitější než ekonomika a pak doplnil, že listopad 1989 byl skvělý, ale: „Moc jsme šancí nevyužili. V soukromých životech jsme je spíš prošustrovali.“

Disident Rejchrt: Zažívám úplné orgie vstřícnosti. Česká společnost není ztracená

S pesimismem psychologa Klimeše ale nesouhlasil disident Miloš Rejchrt. „Prošustrovali? Jak kdo. Já se tolik nepotkávám s lidmi, kteří se rozvádějí, protože to není církevní rituál. Naopak se setkávám s lidmi, kteří do manželství vstupují a nechávají křtít děti. Potkávám lidi, kteří si umí s životem poradit,“ reagoval evangelický farář a jeden z prvních signatářů Charty Rejchrt. „Není to všechno špatné. Naopak, co se týče úcty ke stáří… Když jedu po Praze tramvají, to jsou úplné orgie vstřícnosti. Šestnáctileté slečny mi říkají: `Pojďte si sednout, pane.` Mám naopak pocit, že v lidské české společnosti vztahy alespoň prvního kontaktu jsou lepší. Dokonce bych řekl, že to pozoruji až v posledních letech. Česká společnost není ztracená. Vždy si potřebuje uvědomit, že na ní záleží. Že záleží na tom, co my tady dole žijeme. To je ta nepolitická politika, které se nějací hlupáci vysmívají,“ dodal.

Rejchrt: Mladý je každý komunista

Pro další debatu moderátor zvolil téma kultu mládí ve společnosti. „Tento proces je mnohem starší. Je potřeba se podívat zpět do první republiky, přečíst si články Karla Čapka a poslechnout si písničky Voskovce a Wericha. Tam začíná to, co by se dalo označit za kult mládí,“ reagoval Klimeš. „Lidé si připravují život jako nekončící mládí, kdy najednou zpoza rohu vyskočí zubatá a utne to. Problém je v tom, že život jde nahoru, stagnuje a pak jde dolů. Ideologie mládí je hrozně příjemná do poloviny života, kdy si budujeme své ego. Lidé nemají filozofii na druhou polovinu života, která není mladá, není úspěšná a ve které nejde o to každého odrbat a lézt po cizích zádech nahoru, kdy naopak jiní polezou po našich zádech. Lidé si vůbec nepřipravují své stáří,“ dodal s tím, že moderní společnost nemá návod na to, jak přežít úbytek sil a stárnutí. „Heslo moderní společnosti je: `Všechny problémy vyřeší eutanazie` a pak následuje věta: Nechci být někomu na obtíž,“ dodal s tím, že jsme si odřízli vlastní stáří. To, že na kultu mládí byl založen komunismus, připomenul Rejchrt. „Mladý je každý komunista a mladý je i soudruh Nejedlý. Mládi bylo adorovaným obdobím. Že dnes ke stáří přistupujeme trochu jinak než v minulosti? Záleží ale jen na tom, co s tím uděláme. My máme v domě dceru, která má dvě děti. Má manželka nikdy nebyla tak nepostradatelná,“ uvedl Rejchrt.