Miroslav Hudec ve svém článku „Chudí bílí přijdou na řadu hned po Romech“, poukázal mj. na vzrůstající odpor šťastnější části společnosti, která se zatím může považovat za střední vrstvu, má práci a střechu nad hlavou, vůči těm méně šťastným. „Jako by si ti lidé neuvědomovali, že se to může v okamžiku změnit,“ varuje Miroslav Hudec. ParlamentníListy.cz se proto PhDr. Miroslava Hudce zeptaly nejen na příčiny tohoto stavu, ale také na jeho možné důsledky a cestu, která by vedla k uspokojivému řešení.

Základem problému je chudoba. Lidé klesají už na samé dno

„Základem samozřejmě je, že máme půl milionu nezaměstnaných," říká Hudec. Je tu však podle něj i skupina lidí, u níž je podstatně menší pravděpodobnost, že se to změní. „Jsou to lidé s nižší kvalifikací, kteří mají jen základní vzdělání, jsou vyučení, nebo nedoučení,“ popisuje stav věcí. Právě pro tyto lidi je podle něj dnes minimální šance, že by práci získali. „A to je právě ta skupina, která pomaličku klesá na totální dno,“ dodává Hudec.

Pokud jde o romskou komunitu, která bývá nejvíce v hledáčku střední vrstvy, i ta už je, jak říká, dnes rozvrstvená. Vrstva integrovaných, vzdělaných a bohatších Romů je sice podle Hudce slabounká, nicméně existuje. „Akorát se o nich moc neví, protože na ně majoritní společnost jako na Romy nepohlíží,“ upozorňuje Hudec.

Pokud jde o ty ostatní Romy, mají s bílou chudinou, podle Hudce, společnou právě tu chudobu. „Za první republiky jsme měli skupinu chudých nezaměstnaných, kteří se v tom období 1948 až 1989, víceméně nějak na tu střední třídu dotáhli. Roli chudé třídy pak převzali Romové," říká Miroslav Hudec. „A jestli v tom pomohou nějaké speciální programy…, toť otázka. To je práce na desítiletí,“ dodává.

Bílých zlodějů je víc, jen si jich lidé tolik nevšímají

V otázce romské kriminality jde podle Hudce i o výběrové vnímání, které jako psycholog registruje. „Statistiky kriminality se asi opravdu nevedou podle barvy pleti. Myslím si dokonce, že těch „zlodějů“ je mezi bílými více," konstatuje Hudec. Jak ale říká, právě v tom hraje svou roli i výběrové vnímání. Bílých zlodějů si prý lidé tolik nevšímají.

Více než s čímkoliv jiným je podle Hudce kriminalita spojena právě s chudobou. „Před takovými 20 lety ti vykrádači bytů šli hlavně po elektronice nebo po jiných drahých věcech. Dnes je pro ně ale ziskem, i když ukradnou prádlo ze šňůry. To pak nějakým způsobem „střelí“ a mají za to 20 nebo 30 korun,“ říká psycholog.

Zrušení „pastelkovného“ ochromilo ty nejchudší. Jedou na doraz

Hodnota peněz prostě vzrostla, dodává Hudec. Jako dětský psycholog to vnímá i v poradně, která pořádá nadstandardní kurzy, které jsou pro děti, vykazující v 7 – 8 letech známky nezralosti, zaměřené na zvýšení koncentrace a podobných prvků. Jak upřesnil, během tohoto tříměsíčního kurzu rodiče docházejí s dítětem dvakrát týdně na hodinku a půl, což obnáší kolem patnácti set až dvou tisíc korun za kurz.

„Jsou rodiče, kteří řeknou ‚samozřejmě’ a bez problémů to zaplatí, a na druhé straně jsou rodiče, kteří se rozhodují, zda si psychologickou zprávu nechají za 15 korun poslat, nebo si pro ni raději, až budou mít příležitostně cestu do České Lípy, dojedou osobně, aby ušetřili,“ vysvětluje Hudec. Tito rodiče, jak říká, pak nedosáhnou na služby, které se už nevejdou pod pojištění, přestože by těm dětem pomohly.

„A to není jen ve zdravotnictví,“ upozorňuje Hudec. V této souvislosti připomněl vládní zrušení „pastelkovného“, o čemž informovaly i ParlamentníListy.cz. „Část rodičů si z toho tropila posměch, že se bez toho opravdu obejdou. Ale ti nejchudší už ne, ti už jednou na doraz,“ zlobí se psycholog.