Po celých 20 let bylo Centrum kochleárních implantací jediným specializovaným centrem pro děti v České republice a zavedlo sluchovou neuroprotézu více než 500 pacientů s vrozenou či získanou ztrátou sluchu v důsledku postižení jemných struktur vnitřního ucha. Díky implantátu byl těmto pacientům navrácen sluch, naučili se mluvit, získali možnost vzdělání na běžných školách a snadněji se zařadili do společnosti.

Podle vyjádření Světové zdravotnické organizace (WHO) je ztráta sluchu druhým nejtěžším postižením člověka, hned za postižením mentálním. Diagnóza poruchy sluchu je velmi obtížná – její výskyt v populaci se odhaduje na tři z 1000 nově narozených dětí, z toho u 1/3 se jedná o poruchu těžkou. Sluch je přitom jediným smyslem, který lze u velkého počtu neslyšících obnovit pomocí elektrického dráždění nervových zakončení vnitřního ucha. Na tomto principu je založena léčba kochleární implantací.

„Kochleární implantát zprostředkovává neslyšícímu jedinci sluchové vjemy přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě vnitřního ucha. Přístroj funguje na bázi přenosu energie a signálu pomocí elektromagnetické indukce,“ vysvětluje doc. MUDr. Zdeněk Kabelka, Ph.D., vedoucí Centra kochleárních implantací u dětí v České republice při FN Motol.

Zavedení kochleárních implantací u dětí s vrozenou ztrátou sluchu znamená převrat v jejich rozvoji. Aktuální údaje hovoří o tom, že s dobrou rehabilitací mají šanci naučit se mluvit a zhruba 60 % pacientů studuje na běžných školách – v souboru jsou i první absolventi vysokých škol. „Nositelé kochleárních implantátů se zapojují prakticky do všech běžných činností a v každodenním životě již nepotřebují asistenci tlumočníka. Znám pacienty, kteří se naučili cizí řeč, dokážou poslouchat hudbu a telefonovat. Omezení nepociťují ani v oblasti sportu, díky speciálním úpravám některých přístrojů mohou s implantátem dokonce plavat,“ uvádí doc. MUDr. Zdeněk Kabelka, Ph.D.

První české dítě s kochleárním implantátem

Kochleární implantáty byly u nás poprvé vyzkoušeny na počátku 90. let u ohluchlých dospělých pacientů, kteří se před ztrátou sluchu domluvili a díky mluvenému slovu dokázali číst a psát. Impulzem pro využití léčby u dětí se stala implantace přístroje českému chlapci ohluchlému po zánětu mozkových blan, kterého v roce 1992 v Hannoveru operoval jeden z průkopníků kochleárních implantací, prof. Dr. Dr. Ernst Lehnhardt. O rok později byly již v Praze, na FN Motol, implantovány další dvě děti a v roce 1994 vzniknul program kochleárních implantací u dětí při FN Motol.

Léčba těžkých poruch sluchu v Centru kochleárních implantací u dětí při FN Motol

Během uplynulých 20 let bylo v České republice operováno více než 500 pacientů. Rozvinula se zde pražská škola rehabilitace implantovaných dětí s výsledky srovnatelnými s nejlepšími zahraničními centry. Postupně vznikla síť 16 specializovaných pedagogických pracovišť na celém území naší republiky, která se na rehabilitaci komunikačních schopností u malých pacientů podílejí.

O vyšetřování, předoperační a pooperační rehabilitaci a vlastní zavedení implantátu se stará tým odborníků Centra kochleárních implantací u dětí v České republice při FN Motol. Užší tým zahrnuje foniatra, čtyři logopedky, klinického psychologa, čtyři ORL lékaře a dva klinické inženýry. Širší tým potřebuje spolupráci dalších lékařů motolské nemocnice - dětské ORL odborníky, specializované rentgenology, anesteziology, neurology, oční lékaře, genetiky a dětské lékaře.

Vhodnost léčby

Vyvíjející se mozek potřebuje sluchové informace, jinak vlivem tzv. plasticity mozku se nevyužívané části mozkové kůry zapojí pro jinou činnost a nedrážděný sluchový nerv atrofuje. Z tohoto důvodu je nejvhodnější implantaci provést mezi 1. a 3. rokem věku, kdy už je ověřena sluchová porucha a z anesteziologického hlediska je podstatně nižší riziko komplikací než v 1. roce života. Za určitou hranici lze považovat 6 let věku, kdy již mozek sluchové centrum přepojil pro jiné účely a implantát nedokáže adekvátně využít.

Dosud mohly být implantovány všechny děti, u kterých byla pravděpodobnost využití přístroje k rozvoji komunikace. Na klinice probíhá průběžně vyšetřování, vyhodnocování a zařazování k operaci. Rehabilitace slyšení je poměrně složitá, proto základní nácvik začíná již po prvních vyšetřeních ukazujících velmi těžkou poruchu sluchu, po nasazení velmi silných sluchadel. Po zavedení implantátu rehabilitace pokračuje a postupný rozvoj rozumění se vyhodnocuje každým rokem.