Amerika se rozmýšlí, jestli poslat Ukrajině na pomoc proti separatistům zbraně, ale Evropa to odmítá, dává stále přednost diplomatickému jednání, které ale zatím k ukončení konfliktu nevede. Měl by Západ pomoci Ukrajině i zbraněmi, nebo ne?
Já sleduji dvě linie, jednak rozhodnutí Spojených států amerických a jednak Evropy, která vyvíjí významnější diplomatické úsilí k urovnání konfliktu. Ony by se v ideálním případě mohly oba principy doplnit, uvidíme, jak dopadne jednání německé kancléřky Angely Merkelové. Zdá se, že to jde už do velkého finále, že těmito jednáními, která proběhla zčásti na Ukrajině a zčásti probíhají teď v Moskvě, bude vyčerpáno maximum diplomatických možností. Je fakt, že Amerika je v tomto ohledu asi taková bojovnější. Nevím, jestli tam mají významnější informace než tady v Evropě. Uvidíme, co bude dál. Myslím, že všichni by byli rádi, kdyby se nalezlo diplomatické řešení, ale tah je na straně ruského prezidenta Vladimíra Putina, protože on přece posílá separatistům na jihovýchodní Ukrajinu jak vojáky, tak zbraně. To je tak jednostranný akt. Evropa jde proti tomu diplomatickým jednáním a evidentně tahá za kratší konec provazu. Na to by byla evidentní odpověď: když jeden chrastí zbraněmi a posílá vojáky, musí být odpověď stejná. Ale je pravda, že ten rozumnější se snaží vždycky dojít ke smíru za cenu co nejmenších obětí, ať už civilních obyvatel nebo vojáků. Tomu by dal přednost každý, kdo má srdce a zdravý rozum. Jenže myslím, že ani srdce, ani rozum na straně Ruska není. Čili my bojujeme s něčím, co je strašlivě komplikované. Rusko si kouslo do krajíce, na to byla podle mne odpověď sankcí správná, protože kdyby nebyly sankce, platilo by, co se říká, že s jídlem roste chuť, a Putin by pokračoval. Vidíme jeho akce vojenské, kdy ponorky a letadla narušují suverenitu evropských zemí nebo se blíží k území severských států, stěžuje si Pobaltí, Švédsko, takže Rusku opravdu s jídlem chuť roste a svět se k tomu bude muset nějak postavit.
Vnímáte chování Ruska jako zastrašování, a když tomu Evropa bude stále ustupovat, bude se to dál stupňovat?
Určitě oslabená a nejednotná Evropa a konflikt v postoji mezi Amerikou a Evropou posiluje Putina. To je bez debat. Jemu chuť s jídlem roste a vzhledem k tomu, že má i ekonomické problémy ve své zemi, inflace v lednu tam vyskočila na patnáct procent, bude muset své občany nějak motivovat. A motivuje je zatím tím, že je straší, strašáka jim vybarvil v podobě Západu, v podobě Evropské unie, a to je pro nás strašně nebezpečné. Kdyby měl přece zájem na nějakém stavu, jaký tady byl před pěti lety, nějaké jakž takž fungování, tak by takové kroky dělat nemohl. Myslím, že je existenčním zájmem jednotný postup Evropské unie, pokud možno všech evropských zemí, a nějaká racionální domluva na společném postupu se Spojenými státy.
Jak daleko by podle Vás měl jít ten kompromis dohody s Ruskem, měla by Evropa a Ukrajina přistoupit na autonomii jihozápadní Ukrajiny, Doněcka a Luhanska? A byl by to pak ještě kompromis, nebo spíš ústupek Rusku?
Já bych byla zásadně proti těmto autonomiím, ale to se říká mně snadno, dala bych přednost tomu, aby rozhodli Ukrajinci, co ze svého pohledu vidí jako mírové řešení pro svou zemi. Jestli oni řeknou, přišli jsme o Krym, sice ho necháme jako zmrazený konflikt, neříkáme, že to je definitivní, že ho těm Rusům přepouštíme, budeme pořád tvrdit, že to je naše území, mezinárodní právo nám dává za pravdu, ale pokusíme se sjednat kompromis v tom, že když to vojensky eskalovat nechceme a nejsme schopni to vyřešit diplomaticky, dáme si pět, deset let pauzu, bude to tzv. zmrazený konflikt, kterých už v Evropě pár je. Viz rozdělený Kypr mezi Turky a Řeky. Ale je to takové řešení chytré horákyně. Jednoduché řešení, že bychom řekli dobře, když Putin chrastí zbraněmi, tak my je použijeme také, máme válku v Evropě, to si nikdo nepřeje. A Putin ví, že si to my, demokraté, nepřejeme, a proto nás svým způsobem vydírá. Je potřeba, aby Ukrajina garantovala, jak si to představuje, a pak by jí v tom Amerika a Evropa měly pomoci.
Nebojíte se, že Řecko, kde po vnitrostátních volbách došlo k velkému politickému zvratu ve prospěch levicových a proruských sil, se stane v Evropě takovým Putinovým trojským koněm? Už se objevují ze strany Ruska nějaké snahy směrem k Řecku, není to proto, aby Putin měl nějakou páku na Evropskou unii?
Řecko se tím trojským koněm po volbách definitivně stalo, to je jak v ekonomické, tak v politické oblasti zřetelné. Když vlastně říkají Evropě, my chceme žít za vaše peníze a vy buďte zticha, je jasné, že tento koncept musí narazit. A já bych chtěla, aby v tomto ohledu byla Evropa co nejtvrdší a řekla, žádné takové, každý si bude žít za své. A jestli vy jste udělali dluhy, tak je také musíte splatit. Ale je fakt, že Řekové s tím, co naslibovala Syriza a ti ultrakomunisté, kteří jsou teď ve vládě, si určitě najdou ve Vladimíru Putinovi spojence, protože v jeho zájmu je mít někoho, kdo bude tu Evropu jako rakovina rozežírat zevnitř, takže Řecko se stává velmi nebezpečným článkem Evropské unie.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová