Proti vážnému nesouhlasu Sdružení nájemníků proti té části novely občanského zákoníku, navržené Ministerstvem pro místní rozvoj (MMR), totiž proti právu pronajímatele zasahovat do práva nájemce přizvat do své domácnosti kohokoliv ke společnému soužití, se ohrazuje ministr K. Janovský v článku „Vyhrožování nájemníkům není v pořádku" (Právo 11. 12. 2010). Prý pronajímatel nemůže vyloučit z této společné domácnosti nejbližší příbuzné, a pokud by nájemce vzal do bytu „třeba bratrance, který je nemocný a nemá se o něj kdo starat.." soud by prý v takovém případě „...k výpovědi nepřivolil." Problém s takovým názorem je ovšem dvojí.
Jednak málokdo by si asi přál žít ve společnosti, kterou nám Věci Veřejné prostřednictvím pana ministra plánují: ten, kdo se chce postarat o nemocného člověka v bytě, který užívá na základě řádné nájemní smlouvy, se musí obávat rozhodnutí soudu, jakoby se dopustil bůhvíjak zavrženíhodného jednání. Jakoby takovéto jeho počínání nebylo lidsky pochopitelné a tedy spíše hodné podpory a souhlasu, než žaloby u soudu. Z těchto návrhů MMR je vůbec obecně patrno, že si zde vůbec neuvědomují, že nájemní právo je právo jako jakékoliv jiné, že má svoji materiální a hmotněprávní hodnotu a přenecháním bytu do nájmu se uživatelem bytu stává nájemce, nikoliv už pronajímatel.
Aktuálněji se mi však závažnější jeví skutečnost, že zatímco si na MMR sepisují obdobné návrhy, ministerstvo spravedlnosti hodlá předložit do Poslanecké sněmovny nový občanský zákoník, jehož ustanovení jsou s představami MMR v zásadním rozporu. Tak § 2112, odst. 1 nového občanského zákoníků stanoví: „Nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoliv." A nejen to: expertní komise ministerstva spravedlnosti připravující nový občanský zákoník odmítla shora uvedený návrh MMR jako protiústavní, porušující ústavní právo občana na soukromí a na rodinný život.
Takže jak to vlastně je? Jak si řešení tohoto problému vláda představuje když poslancům k projednání předkládá dva protichůdné návrhy?
Prý pronajímatel nemůže vyloučit z této společné domácnosti nejbližší příbuzné, a pokud by nájemce vzal do bytu „třeba bratrance, který je nemocný a nemá se o něj kdo starat.." soud by prý v takovém případě „...k výpovědi nepřivolil." Problém s takovým názorem je ovšem dvojí.
Jednak málokdo by si asi přál žít ve společnosti, kterou nám Věci Veřejné prostřednictvím pana ministra plánují: ten, kdo se chce postarat o nemocného člověka v bytě, který užívá na základě řádné nájemní smlouvy, se musí obávat rozhodnutí soudu, jakoby se dopustil bůhvíjak zavrženíhodného jednání. Jakoby takovéto jeho počínání nebylo lidsky pochopitelné a tedy spíše hodné podpory a souhlasu, než žaloby u soudu. Z těchto návrhů MMR je vůbec obecně patrno, že si zde vůbec neuvědomují, že nájemní právo je právo jako jakékoliv jiné, že má svoji materiální a hmotněprávní hodnotu a přenecháním bytu do nájmu se uživatelem bytu stává nájemce, nikoliv už pronajímatel.
Aktuálněji se mi však závažnější jeví skutečnost, že zatímco si na MMR sepisují obdobné návrhy, ministerstvo spravedlnosti hodlá předložit do Poslanecké sněmovny nový občanský zákoník, jehož ustanovení jsou s představami MMR v zásadním rozporu. Tak § 2112, odst. 1 nového občanského zákoníků stanoví: "Nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoliv." A nejen to: expertní komise ministerstva spravedlnosti připravující nový občanský zákoník odmítla shora uvedený návrh MMR jako protiústavní, porušující ústavní právo občana na soukromí a na rodinný život.
Takže jak to vlastně je? Jak si řešení tohoto problému vláda představuje když poslancům k projednání předkládá dva protichůdné návrhy?
Více:
Křeček: Povinnost hlásit pronajimateli návštěvy? Absurdní
Konec regulovaných nájmů na jihu Čech: Města zdražují, někdy o hodně
Křeček (ČSSD): Nízké nájemné v obecních bytech?
Vláda přerušila jednání o úpravách bydlení v občanském zákoníku
##MINIPAS 187##
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD
