Vinou zastavených prací se opozdí dokončení rekonstrukce obchvatu Tábora, což má vliv na bezpečnost i plynulost místního provozu a zhorší dopravní zátěž samotného města. Ministerstvo proto zároveň požádalo o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, aby stavební práce v tomto úseku mohly pokračovat až do vydání konečného rozhodnutí.

Podle ministerstva soud nesprávně posoudil klíčovou otázku týkající se připojení pozemku soukromých podnikatelů u táborského obchvatu k plánované dálnici. Podnikatelé u soudu protestovali, že je nová dálnice odpojí od příjezdu k jejich nemovitostem. Už před stavbou těchto nemovitostí ale bylo rozhodnuto o tom, že zmíněná spojovací obslužná cesta je jen dočasná.

„Stěžovatel především nesouhlasí s právním názorem soudu, že okamžikem právní moci kolaudačních rozhodnutí ke stavbám žalobců měli tito bez dalšího nabýt automaticky i veřejnoprávní oprávnění k časově nijak neomezenému užívání připojení svých nemovitostí na pozemní komunikaci I/3 – budoucí dálnici D3, přes sousední pozemky ve vlastnictví společnosti ARMEX Oil, s.r.o. Připojení čerpací stanice pohonných hmot a obslužné komunikace k ní na silnici I/3 bylo povoleno pouze jako dočasné a prokazatelně pozbylo platnosti dnem 9. září 2008. Samotný soud dospěl k závěru, že Okresní úřad v Táboře a po něm Městský úřad Tábor pochybily, když do svých rozhodnutí nezahrnuly obdobné časové omezení, jaké je obsaženo ve všech rozhodnutích týkajících se čerpací stanice a obslužné komunikace k ní. Pokud povolení k připojení pozbylo platnosti dnem 9. září 2008, používali žalobci tento sjezd v rozporu se zákonem,“ konstatovalo ministerstvo v kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud by měl do třiceti dnů rozhodnout o přiznání odkladného účinku. Na posouzení samotné kasační stížnosti má obecnou lhůtu devadesáti dnů.

Ve stejné věci podalo kasační stížnost i Ředitelství silnic a dálnic ČR.