Tak si zpívá Jaromír Nohavica. Já sice nemíním vyloupit banku, ale fotky či písmenka se Škromachem najdete dnes všude. Otázkou je proč? Jak si vyložit interpretaci toho, že když dám úkol svému poradci, aby z veřejných zdrojů získal informace o čemkoliv, a najednou se z toho stane mediálně přitažlivé téma o konspiraci a prevítu Škromachovi? Viz článek na iDNES Budoucí ústavní soudce sháněl pro Škromacha informace na kolegyni. No fuj!

Otázka na postoj k církevním restitucím se přitom pravidelně objevuje u projednávání každého návrhu na ústavního soudce. Věřím, že nyní už paní ústavní soudkyně se nestydí za své názory vyjádřené v jejích článcích ve veřejně dostupné odborné literatuře. A divím se taky kolegyni Wagnerové, která už na tuto otázku dostala férovou odpověď při projednávání v Senátu, že ji opět účelově medializuje.

Kdo jsi bez viny, vrhni si kamenem. A když na to nemáte dost odvahy a musíte používat jen krvechtivá média, nebo nemáte dost čistého svědomí, tak si klidně i vyhrožujte. Ale taky se trošku zamyslete: O čem že to mluvíte? O poctivosti, o demokracii, o fair play?

Je mi líto těch, kteří takovou hru s kýmsi pro mě neviditelným hrají. Je mi líto těch, co tvrdí, že bojují za demokracii, která už ztrácí svoji „demokratičnost“. A zřejmě ani není daleko doba, kdy opět projevit svobodně názor bude zločinem.

Možná by si měli dozpívat s Jarkem Nohavicou.