Blíží se volby, a tak se nyní bude většina politiků o stav našeho hospodářství intenzivně zajímat. Jako voliči bychom ale neměli zapomínat, jaké kroky v posledních létech pravicové vlády dělaly a čím to vlastně je, že současná ekonomická  kondice není dobrá. Příkladem může být dlouhodobý růst počtu nezaměstnaných a prakticky žádné faktické kroky těchto vlád v  boji s  nezaměstnaností. Uvidíme, s jakými programovými cíli stávající parlamentní pravicové strany přijdou, ale určitě to bude připomínat skončené fotbalové utkání, při kterém se poražený tým dožaduje ještě jednoho „poločasu“, aby dokázal, že inkasované góly byly náhodné a že fotbal hrát umí.

CHYBÍ JASNÁ HOSPODÁŘSKÁ STRATEGIE

Jsme ve fázi, kdy bez cíleného „restartu“ nedosáhneme oživení ekonomického rozvoje. A právě tudy vede cesta  z recese. Tvrdím, že se nacházíme v bludném kruhu.  Podniky disponují kapacitami, ale nemají odbyt, spotřebitelé by byli ochotni nakupovat, ale nemají peníze (nebo nejsou ochotni využívat úspor) a banky mají dostatek kapitálu, ale není zájem o úvěry. Klíčem k řešení je rozpohybování poptávky. Ale jak toho dosáhnout? Nezbytné je zaměřit se na každý prvek a aplikovat vyvážené ekonomické nástroje.

Na straně podniků jde o stimuly hospodářské činnosti. Role státu je v tomto ohledu zřejmá – jde o vhodnou politiku investic a jejich systémovou podporu. Právě investice a z nich plynoucí multiplikační efekty jsou stavební hmotou ekonomického rozvoje. Stát by měl mít představu o pomyslném „národním investičním plánu“. Měl by mít jasnou představu o věcném a časovém harmonogramu budování infrastruktury, ať už jde o infrastrukturu dopravní, vodohospodářskou, nebo třeba energetickou, o způsobech jejího zafinancování.  Bez jasné hospodářské strategie se jen těžko zrodí ekonomická prosperita.

Nekoncepčnost vládního přístupu můžeme jasně vidět na příkladu čerpání evropských peněz z jednotlivých Operačních programů. Nepřipravenost projektů, špatně nastavené řídící a kontrolní mechanismy jsou hlavní brzdou čerpání a trestuhodně nevyužívají  neopakovatelnou příležitost, jak financovat ekonomických růst ve své podstatě z „cizích“ zdrojů.

PRACOVAT,VYDĚLÁVAT, UTRÁCET

Investice jsou přeci většinou přímo vázány na zaměstnanost a každý investovaný milion stimuluje poptávku po nových pracovních místech, nebo zachovává ty stávající.  A kdo má práci, vydělává peníze a ty pak utrácí ...  a hospodářství se roztáčí. Tvorba nových pracovních míst musí být jednoznačnou prioritou. Investice je nutné směrovat do rozvoje zmíněných infrastruktur, podporovat energetické úspory (zateplování budov), stimulovat rozvoj sociálního bydlení, poskytování zdravotních služeb apod.

Na straně spotřebitelů jde jednoznačně o stimuly koupěschopnosti poptávky. Stát má v tomto ohledu řadu nástrojů, těmi nejdůležitějšími jsou daňová a mzdová politika. Optimální parametrizace a spravedlivé rozložení daňového břemene jsou nezbytným předpokladem. Je to také cesta, jak zabránit v kombinaci s vhodnou sociální politikou nežádoucí sociální nerovnosti.

ŠKRTY RŮST NEPŘINESOU

Také na straně státu je výrazný prostor pro zefektivnění. Jde především o hospodárnost nakládání s veřejnými rozpočty. Jak na straně příjmů tak výdajů.

Zvyšování příjmů to není jen o zvyšování daní. V žádném případě nelze tolerovat daňové úniky. Je s podivem, jak dlouho se pravice brání zavedení registračních pokladen a jak proti nim vehementně argumentuje. Přitom je to základní předpoklad efektivní kontroly příjmů podnikatelských subjektů. Stejně tak proti nelegálním příjmům mohou fungovat majetková přiznání. Je nevyhnutelné auditovat účelnost jednotlivých výdajových programů státu, nekompromisně eliminovat ty zbytečné a takto získané finanční zdroje alokovat do prorůstových opatření.

Ukazuje se, že z recese se nejde „proškrtat“. Pokud bychom použili tuto zúženou optiku, pak bychom řekli, že je naopak nutné se „proinvestovat“. Jen tak je možné nastartovat hospodářský  růst a prosperitu každého z nás. Uvidíme, s čím nyní přijdou politické strany, které se budou ucházet o naši důvěru.