„U nás je rozhodně kapacita kolektivních zařízení pro děti předškolního věku nedostatečná. Ve městě se nedostalo do školek asi osmdesát dětí, ale v horší situaci jsou lidé na vesnicích, kde školky chybí. Mnoho rodin se tak dostává do zoufalé situace, kdy se jeden z rodičů, většinou matka, potřebuje vrátit do zaměstnání, ale nemá kam své dítě umístit,“ vysvětluje koordinátorka Rodinného centra Dobříšek Markéta Svobodová situaci na Dobříši u Prahy. V nových satelitních městečkách a, jak už je výše řečeno, i na venkově, si prostě děti nemají za patřičného dohledu kde hrát. Vše by mohl vyřešit zákon o nových formách péče o děti, ale jeho schvalování se táhne až hrůza a navíc z něj postupně odpadávají důležité části.

Zákon okousaný na kost

„Chceme rozšířit škálu nabídek pro rodiče, jak zajistit péči o své malé děti, aby se mohli vrátit na trh práce. Snažíme se proto prosadit zákon, jímž by mohly vzniknout dvě nové formy péče o malé děti, které by ty stávající jen doplnily. Jde o vzájemnou rodičovskou výpomoc a dětské skupiny. Skvěle to funguje v Rakousku, Francii i Anglii a rodiče, kteří je využívají, si mohou náklady odečíst z daní, což by mohlo fungovat i zde. U nás myšlenka nicméně vznikla již v roce 2008, když byl ještě Petr Nečas ministrem práce a sociálních věcí. Snažil se je zavést, ale nepodařilo se a od té doby se zákon vrací, přeměňuje a ořezává,“ podotýká Lukáš Tomko, vedoucí takto zaměřeného projektu ve Farní charitě Starý Knín.