Prezident republiky na úvod pozdravil čtenáře ParlamentníchListů.cz: „Oslovil mne polský časopis Do Rzeczi s otázkami, které v českém prostředí běžně nedostávám. Umožnilo mi to formulovat některé odpovědi trochu jinak a hlouběji. Soudím proto, že pro českou veřejnost by mohlo být zajímavé také se s tímto rozhovorem seznámit – v tentýž den, kdy vyjde v Polsku. Čtenáře Parlamentních listů zdraví Václav Klaus.“

Celý rozhovor si přečtěte zde

Prezident odpověděl na otázku, co je pro něho tím největším, čeho ve funkci dosáhl a čeho nejvíc lituje: „Mým celoživotním úsilím – jako důsledek tolika let života v komunismu – je prosazování skutečně svobodné společnosti a v tom jsem se i v období svého prezidentování snažil dělat maximum. Žádný velký úspěch v tomto ohledu si však připisovat nemohu – svoboda je v roce 2013 u nás, v Evropě, i ve světě omezenější než v roce 2003. O tom se snažím říci více ve své knize My, Evropa a svět, která vyjde koncem února 2013.“

Vývoj Evropy a EU v českém prezidentovi nevzbuzuje mnoho optimismu, neboť ubývá svobody a každý, kdo má otevřené oči, vidí neúspěch ekonomického vývoje Evropy.

Úpadek svobody i suverenity

„Zesílila politická korektnost, svou moc nad námi, občany, neuvěřitelně rozšířila média, trh je stále více a více oslabován stále narůstajícími opatřeními, nesmyslná doktrína obviňující lidi z globálního oteplování přes veškerou kritiku v celém světě dominuje (i když je už snad za svým zenitem), transnacionální ambice oslabují národní státy a vedou k předávání rozhodovací moci od volených a následně kontrolovaných (či kontrolovatelných) politiků k nadnárodním organizacím, které žijí v naprostém vzduchoprázdnu, tedy bez kontaktu s občanem. Je nás málo, kteří se tomu všemu zpěčujeme,“ postěžoval si prezident.

Podle Klause Česká republika ani Polsko již dávno nejsou subjektem dění: „Pozici máme slabou, Polsko větší, protože je větší, i když se to možná Polákům nebude zdát, protože spolu více táhnou za jeden provaz než my Češi.“  Přijetí Lisabonské smlouvy způsobilo v Evropě podle Klause nezanedbatelnou změnu a právě ta výrazně posílila pozici velkých unijních hráčů.

„Věděl jsem to, a proto jsem proti ní bojoval asi nejsilněji ze všech vrcholných politiků v Evropě. V polovině ledna jsem na konferenci ve Vídni poslouchal vystoupení Jerzyho Buzeka. Na otázku, co je největší změnou v Evropě za poslední léta, odpověděl s evidentním souhlasem s tím, že se to stalo: ´Máme svého evropského prezidenta van Rompuye, tedy svého Obamu. Role jednotlivých států se snížila, což je vidět na tom, jak se snížila role země, která má rotující předsednictví´. To sice není přesný citát, ale přesné shrnutí jeho odpovědi to je, za to ručím. K tomu snad není co dodávat. Chce mít Polsko takto omezenou pozici? Já takovou pozici pro Českou republiku nechci,“ dodává Klaus.

Havel byl extrémní jakobínský levičák

Klaus odpověděl i na to, v čem se s ohledem na filosofii myšlení o státnosti liší jeho působení od období, kdy byl prezidentem Václav Havel.

„Václav Havel a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus, byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví. Tyto věty jsou jen stručným naznačením zásadních rozdílů mezi námi dvěma, není to vážné pojednání o Václavu Havlovi. Měl bych ale snad také alespoň zmínit jeho kosmopolitismus proti mé důvěře ve stát, ve kterém žijeme. Byl to také výbojný zahraničně-politický intervencionismus (a humanitární bombardování) místo respektu ke kterékoli zemi světa,“ uvedl o Havlovi Klaus.

Schwarzenberg není autentický Čech. Jeho pohled na odsun to potvrzuje

Došlo i na otázku poválečného vysídlení Němců a Benešových dekretů. Klaus připomněl, že tzv. Benešovy dekrety, přijaté následně jako standardní zákony československým parlamentem, když se po ukončení okupace konečně mohl sejít, byly součástí tragického kontextu II. světové války.

„Nebyly žádným izolovaným krokem. Byly reakcí na to, co se stalo předtím. Odrážely tehdejší realitu, tehdejší pocity lidí. Nejen prezidenta Beneše. Ohledně odsunu Němců z československého území s nimi souhlasily v Postupimi i vítězné velmoci II. světové války. Jsou neměnnou součástí našeho právního řádu, jakkoli z nich už nemohou vyplývat žádné nové kroky či opatření v současné době. Pro nás jsou však zárukou, že není ohrožován a zpochybňován existující status quo. I to jistě Poláci cítí spolu s námi,“ dodal Klaus.

Zpochybnění Benešových dekretů v prezidentské kampani Karlem Schwarzenbergem považuje Klaus za skandální a ničím neomluvitelné. „Jasně tím demonstroval, že není autentickým Čechem. Konec konců, i jeho první rozhovor po volbách (Právo, 28. ledna 2013) ukázal, že to nebylo žádné uřeknutí,“ rýpnul si prezident.

„Vžít se dnes do uvažování Čechů (a stejně tak i Poláků) hodiny či dny po skončení hrůz II. světové války, nikdo neumíme. Ani já se o to nepokouším. Ani v této věci, ani v jakékoli jiné, nezkoušejme proto historii přepisovat, opravovat či vytvářet znovu. Viníky II. světové války a desítky milionů jejich obětí známe. Necítím potřebu to dnes nějak novátorsky rozebírat. Současné politicky korektní pohledy na v minulosti uskutečněné odsuny jakýchkoli skupin lidí uvnitř Evropy jsou nejen bezcenné, ale svými dnešními záměry i záludné a zákeřné. Doufejme, že už nikdy nebudeme v Evropě řešit důsledky jakékoli další války,“ dodal k tématu Václav Klaus.