Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, ráda bych promluvila nejprve o invazní novele. My jsme ji na výboru projednávali ze začátku pouze jako část, která se týká regulace invazní zvěře. Ale potom se tam tedy načetla novela mysliveckého zákona. Chtěla bych říct, že to opravdu velmi zproblematizovalo projednávání této novely. To jsem chtěla zmínit na začátek. Pokládám to za docela nešťastné a nestandardní.

A teď tedy k problematice novely o invazních druzích. Já dávám pozměňovací návrh, který zavádí přiložení národního seznamu do této novely, protože jsou invazní druhy, které nejsou podchyceny v evropském seznamu invazních druhů a v české přírodě dělají velké problémy. Chtěla bych zde zmínit konkrétně třeba expanzi norka amerického, který decimuje v některých územích populace ryb, raků, obojživelníků. Je to opravdu docela silný predátor. A není sám. Za rostliny třeba zmíním šťovík alpský, který zvláště na horách, třeba v KRNAPu nebo v Jizerských horách vytváří poměrně velké plochy, a ochranáři s ním mají velký problém. A tím, že není zařazen vlastně na ten evropský seznam, protože jako šťovík alpských určitě v některých oblastech Evropy se nechová jako invazní druh, bohužel v naší přírodě ano. A tím, že není na tom seznamu, tak není jasný mechanismus, jak proti takovému predátorovi, ať už je to rostlina, nebo živočich, postupovat.

Proto tedy do novely dávám pozměňovací návrh, který by ten národní seznam vytvořil, nebo požaduje jeho vytvoření. A i Evropská unie vlastně vybízí členské státy, aby si tento národní seznam vypracovaly. Šest evropských států má svůj vlastní národní seznam. Česká republika k tomu nepřistoupila, přestože dle mého by to bylo velmi žádoucí právě, protože některá zvířata nejsou na tom evropském seznamu. Takže to je můj první pozměňovací návrh.

Druhý se týká náhradní výsadby dřevin. Vychází z toho, že vidíme to teď na jaře v březnu a dokonce i v dubnu, že opravdu mizí stromy v českých městech. Jsou káceny ve velkém. Problém je, že není jasné, jak je to s náhradní výsadbou, protože v legislativě, v zákonu o ochraně přírody a krajiny je slovo "může", že ten, kdo povoluje kácení, může nařídit náhradní výsadbu. To, že často tuto náhradní výsadbu nenařizuje, je problematické, protože potom náklady za nové stromy řeší města, řeší to ze svého rozpočtu. A všichni víte, že vysadit strom a o strom se pět let starat vůbec není jednoduché a že to je velmi nákladné. V tom zákoně dřív bylo slovo "musí", že ten, kdo povoluje kácení stromů, musí uložit náhradní výsadbu. Pak se to změkčilo na slovo "může". A metodika životního prostředí již nyní říká, že správní orgán náhradní výsadbu musí uložit. Ale znění zákona je v tomto směru matoucí, jak už jsem zmínila. Metodika Ministerstva životního prostředí není v praxi respektována. Není respektována vlastně rozhodnutími jednotlivých obcí. Některé obce ukládají standardně náhradní výsadbu, některé ne.