Dobré dopoledne, dámy a pánové, paní ministryně.

Dovolil jsem si vystoupit s přednostním právem krátce k vládnímu, nebo resp. kvazivládnímu návrhu stavebního zákona. A začnu možná trochu netradičně. Je známo, že skupina poslanců napříč politickými stranami včetně mě jsme odpůrci vládního návrhu stavebního zákona v jeho původním znění, v jeho pozměněném znění a i nyní, kdy se vracíme zpět k tomu původnímu návrhu.

Přesto jako opoziční politik dám paní ministryni na začátku za pravdu. Paní ministryně používala taková všeobjímající slova. A já jí dám za pravdu. Ano, naším společným cílem je zrychlení stavebního řízení v České republice. Ano, všichni máme zájem na tom, aby se neprodlužovaly doby, kdy stavebník nebo obyčejný občan, který něco staví, čeká dlouho na povolení, kdy vstupuje do procesu, jehož výsledek je pro něj nejistý, jehož průběh je pro něj neznámý, a často záleží pouze na tom, v jakém pořadí jsou položeny listy k tomu danému projektu a stavebnímu řízení v přihrádce. Zde tedy souhlasím. Dokonce souhlasím i v části, kterou jsme započali ve spolupráci s ministerstvy, ve spolupráci s poslanci v Poslanecké sněmovně, opozice i stran podporující vládu, nebo které jsou její součástí, že základním pilířem celého moderního státního aparátu by měla být digitalizace.

Teď přichází ovšem ta část, ve které s paní ministryní nesouhlasím. Vyřeší tento vládní návrh problém stavebního řízení a jeho délky v České republice? Ztransparentní ho? Udělá ho přívětivější občanům nebo stavebníkům? Ochrání lépe třeba veřejné zájmy tam, kde probíhají stavby, které nejsou v souladu například s otázkami památkové péče nebo životního prostředí? Moje odpověď je: Ne, neurychlí. Ne, neuchrání. Ne nezpříjemní. A já vám teď řeknu proč.

My směřujeme ke stejnému cíli, ale návrh, který nyní budeme ve Sněmovně projednávat, předpokládá, že vezmu-li problém - a objektivně ty problémy existují - vezmu-li problém někde v obci a přesunu ho do jakéhosi megaúřadu, ten problém se vyřeší. Vezmu-li odborníky, kteří žijí v dané lokalitě a mají znalost, jak třeba té památkové situace v té oblasti, nebo otázku dostupnosti, když je to bezpečnost objektu hasicí, a přesunu je do jednoho úřadu, ten problém vyřeším a proces urychlím. Nestane se tak.

Už když vláda přišla s tou první verzí nového stavebního zákona, ozvalo se i z ostatních rezortů, které postupem času byly jaksi obroušeny, zásadní výhrady k tomuto kroku. Co krok vzniku nového Nejvyššího stavebního úřadu znamená?

Znamená to transformaci. Teď jsme v době covidové. Já jsem včera zrovna viděl, jak hospodaří český stát. Na začátku května jsme, myslím, ve stodevadesátimiliardovém deficitu. Již teď ty peníze chybí. Ministerstvo vnitra na počátku tohoto návrhu přišlo s takovou analýzou, co to znamená dělat Nejvyšší stavební úřad. Kromě toho, že hovořili o tom, že probíhající stavební řízení a jednotlivé procesy by se mohly zaseknout klidně na půl roku, že by se v České republice nestavělo, nebo na déle, vyčíslili i ty transakční náklady, které v té první fázi hodnotili na zhruba 20 miliard korun. Ta analýza je stále, myslím si, někde k dohledání na webu. Nevím jestli ministerstva nebo už jenom někde zkopírovaná od lidí, kteří ji reflektovali. Nicméně to byly ty výhrady.

Takže my máme nějaký problém, který dokážeme řešit moderními metodami a my ten problém ve vláním návrhu vezmeme a přesuneme ho na Nejvyšší stavební úřad, na nově vzniklý úřad, který možná zdědí nebo dostane od někoho nějaký objekt, tudíž nepředpokládáme, že se bude stavět nějaká Babišova čtvrť v Letňanech nebo někde, ale znamená to stěhování. My jsme se bavili v danou chvíli i s panem premiérem a on v tu chvíli byl zděšen. On tady není, takže v něm to zděšení nevyvolám, ale tu informaci už má, že to zároveň znamená stěhování úředníků, ale ne jen třeba fyzicky do orgánů Nejvyššího stavebního úřadu z toho místa, kde oni normálně fungují, ale také pod služební zákon. To byl pan premiér poměrně chvilku zděšen, tak nevím, jestli tuto informaci už nějakým způsobem vytěsnil, nebo to byl jeden z argumentů, proč to také nedělat, což je nějaké formální, já bych s tím asi neměl problém, že lidé fungují v režimu pod služebním zákonem. Nicméně reakce lidí, kterých se to týká, zda, když teď děláte na nějakém městském stavebním úřadu, byste chtěli najednou být součástí Nejvyššího stavebního úřadu, a já to číslo možná v průběhu mého krátkého výstupu dohledám, byla veskrze negativní. Takže ti lidé, odborníci, co třeba řeší ochranu vody, ochranu přírody s tím nesouhlasí a ta vůle tam samozřejmě není. Oni mají tu svoji odbornost, tu uplatňují tam, kde fungují, kde sedí v těch svých stávajících agendách.

A je tam celá řada věcí, s kterými jsme nesouhlasili, a proto jsme ve spolupráci s kolegy ze Sněmovny, řekněme té demokratické části opozice, připravovali po celou dobu komplexní pozměňovací návrhy, tedy vlastní návrh, který by tento centralistický způsob uvažování, přesouvání problémů na centrálu, kde se všechno vyřeší, který šel proti tomu a zavádí takzvanou procesní integraci. My jsme představili moderní návrh zákona jako alternativu, která nabízí digitální řešení. Digitální řešení ve smyslu, že na jednom místě občan nebo stavebník ten svůj projekt podá, vše ostatní se děje na tom takzvaném backendu. Ti úředníci, kteří jsou za to zodpovědní, přistupují k digitální verzi, materiálu toho stavebního řízení, kdy ta verze je jedna, nikde se neválí různé varianty v různém stadiu, viděl tento, viděl jiný. Ta dokumentace je zpracována postupně všemi, kteří se připojí k této dokumentaci, k tomu projektu stavebního řízení digitálně na portálu stavebníka, který předjímá už předchozí legislativa, a na závěr tento proces bude uzavřen a ten občan nebo ten stavebník si na konci v podstatě vyzvedne ten svůj projekt schválený nebo schválený s nějakými úpravami.