Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, poslední zbývající, vážené dámy, vážení pánové, zdá se mi, že získávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání už nebaví skoro nikoho tady v této Sněmovně kromě těch pár doktorů, kteří jsou zainteresovaní, ale přesto pokládám za fér, protože budu pak v podrobné rozpravě předkládat jeden pozměňovací, tak abych ho v obecné rozpravě alespoň dílčím způsobem představil, protože samozřejmě povede - jako obvykle návrhy, které předkládám ve zdravotnické problematice - k možnému střetu zejména se stavovskými organizacemi.

Navrhuji, abychom v tomto zákoně odebrali pravomoc České lékařské komory, Lékárenské komory a Stomatologické komory k tomu, aby dávaly razítko na to, že někdo může být vedoucím pracovníkem příslušného zdravotnického zařízení. Myslím si, že je to chybná kompetence, která nepatří do kompetencí samosprávných komor. Zůstává samozřejmě v příslušných zákonech kompetence stanovit pravidla a podmínky pro výkon takového vedoucího postavení, ale nemyslím si, že to má být komora jako samosprávná organizace, která vydává štempl "ten a ten splnil". To je věc, kterou si má zajišťovat zaměstnavatel, kterou má samozřejmě podle pravidel schválených kontrolovat zaměstnavatel, a nemá být někdo ještě stojící mimo, ještě do značné míry bez zodpovědnosti, kdo dává takové razítko.

Takže to je návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě. Nevím, kolik vyvolá komplikací, ale předem předesílám, že nějaké komplikace vyvolat může při tom, jak víme, jak se chová předseda zejména Lékařské komory. To je první věc.

Druhou věc, kterou jsem chtěl jenom lehce k té debatě praktický lékař pro děti a dorost. Pan zpravodaj ví, že to je debata mimořádně složitá, že i na výboru na rozdíl od řady jiných věcí, které byly hlasovány 4 : 16 nebo 18, tak tady ta hlasování byla 10 : 12. Je to věc, která myslím, že do značné míry souvisí s jistou mírou nevraživosti, možná někdy až osobní, mezi pediatry ze zařízení a pediatry v terénní službě, právě těmi praktickými lékaři pro děti a dorost. A já jsem upozorňoval na výboru, že u mne jako zdravého člověka s více dětmi v podstatě jediný styk se zdravotnictvím, který mám, je právě přes prostřednictví těch praktických lékařů pro děti a dorost. To jsou ti, ke kterým opravdu musím chodit od kontrol, povinného očkování až po to, že někdy těm dětem něco je a někdy mají nějaké bolístky.

A jestli bych si něco velmi nepřál, tak abychom tuto skupinu znejistili, abychom nějakým způsobem vytvořili pocit, že ona není tou vlajkovou lodí českého zdravotnictví, protože ona je tím prvním místem kontaktu. Nejsou to při vší úctě ke všem pánům profesorům a ke všem slovutným nemocnicím, to nejsou ty nemocnice. Je to tahle ta první vlna, která má ten přímý kontakt s tím občanem. A velmi bych prosil, abychom - i když pan zpravodaj tady říká "provedeme nějaké úpravy do budoucna" - já jsem pro, proveďme je do budoucna. Ale v tuto chvíli nechme praktické lékaře pro děti a dorost ve vzdělávacím oboru tak, jak byli doposud. A pokud budeme chtít dělat nějaké změny, dělejme je až do budoucna, abychom teď nevytvořili nějakou míru nejistoty.