Přesto se najdou lidé, kteří neustále tvrdí, že Rusko do konfliktu není přímo zapojené a jedinou odpovědnost mají ukrajinští separatisté. Ve světle posledních událostí je však naivní se domnívat, že několik povstalců dokáže tolik měsíců mít převahu a vést vítězné bitvy s regulérní armádou 40 milionové země. Jasná převaha, nasazené zbraňové systémy i doplňování mužstva jasně ukazují, že jde o hybridní součást ruské armády. 

Zkušenost s anexí Krymu nám říká, že příslušnost vojáků nelze určovat jen podle výložek na jejich uniformách. Ukrajinská strana vyčísluje konflikt na miliony dolarů denně. Kde potom berou prostředky separatisté? A proč Vladimir Putin a Sergej Lavrov vystupují tak hlasitě proti dodávkám zbraní ukrajinské straně, jestliže na konfliktu nemají vlastní zájem?

Je to, jako když zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“. Volání Kremlu po diplomatickém řešení je vrcholem cynismu. Vývoj rusko-ukrajinského konfliktu jasně ukazuje, že se jedná o dlouhodobě připravovanou akci s cílem získat nová území – buď přímo, nebo ve formě vazalských regionů. Tyto imperiální choutky současných vládců Kremlu se projevily už při obsazování Gruzie a Podněstří před několika lety. V této souvislosti je důležité si připomenout i vlastní historii, kdy Československo bylo po několik desetiletí satelitem Sovětského svazu, který se více než 20 let nacházel pod jeho přímou vojenskou okupací.