Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové.

Před tím, než začnu mluvit k samotnému zákonu, tak si postesknu. My tady máme neustále tendenci měnit jednací řád, ale řekl bych skoro, že ty faktické poznámky a různé připomínky, že to je zlo, protože není to férové, když je člověk přihlášen hodinu, hodinu a půl, a na základě faktických poznámek ho přeskakují různí lidí napříč různými politickými stranami a diskutují o tom, co vlastně žádným způsobem ani faktickou poznámkou není. To mě trošku mrzí, ale je to možná návrh na novelu jednacího řádu. Kolega Nacher se vzteká, takže vidíte, kdo sám sebe označil za toho, kdo zbytečně zdržuje. Ale dělám si legraci. Mrzí mě to, že jsem se dostal po hodině ke slovu od té doby, co jsem přihlášen.

Budu vystupovat snad ne úplně dlouze k finálnímu třetímu čtení tohoto tisku. Vystupoval jsem ve čtení prvním i v rámci druhého čtení i na půdě Ústavně-právního výboru, s tím že věcně asi nemá cenu opakovat a reagovat na to, co už zde zaznělo. Krátké resumé.

Rozhodnutí Ústavního soudu, nebo ten nález, bylo ze dne 3. února, což není zas tak dávno - je to dva měsíce a čtyři dny. Pak jsme měli různá jednání, ať už formální nebo neformální. Ta neformální na základě setkání předsedů politických stran. Formální na půdě ústavněprávního výboru, také stálé komise pro Ústavu. A nějakými pozvolnými kroky jsme se dostali k tomu dnešnímu třetímu čtení s tím, že samozřejmě to, co pošleme do Senátu, musí získat, to zcela totožné znění, souhlas Senátu a potom daný tisk dojde do Sněmovny.

Já musím říct za ČSSD, která je dneska spíše menší stanou, než tou stranou větší, že souhlasím s nálezem Ústavního soudu. To už jsem říkal v rámci diskuze v prvním čtení. To rozhodnutí opravdu reaguje na to, že tady každý voličský hlas nebyl stejně silný a stejně rovný. To znamená, snad se nám podaří učinit volební systém do Poslanecké sněmovny o něco spravedlivějším. Byť opakuji, nemyslím si, že bude na 100 % spravedlivý, protože tady prostě máme 14 rozdílně velkých územně samosprávných celků, které nazýváme kraje.